Neskrotná Angelika

... čaruje pelem labutím. Bodá dýkou sirén. Piráty, rabiáty, ostatní vodní živly, naladěné brunátně, naloděné v peřejích "modravých peřin." Kdo na moři na oři, panstvo, ukáže korzár, ach, kapitán jejích niterných hlubin, dokud neodloučí je další zrádné proudy, unášející ji, její zlaté vlny, dál a dál, za oceán. Do cizích krajin. (05.08.2021)

Moje oblíbená uživatelka NinadeL (s níž se ovšem přespříliš často názorově rozcházím) to napsala výstižně - spolu se změnou žánru i moje nadšení upadá. Navíc, s přibývajícími díly má Angelika jako celek kvalitativně sestupnou tendenci. Proto se tu již méně objevují známí herci z prestižních pařížských divadel, bodejť by se hrabali točit někam do Afriky. Několik nových zajímavých typů se tu ale objevuje, například Roger Pigaut nebo Arturo Dominici. Ovšem s poklesem mého nadšení mi pak připadají i směšnější některé zápletkové excesy. Typu, kdy von si pro ni přijde na loď a vona to prochrápe v podpalubí. (05.08.2012)

Ve čtverce to konečně dostalo koule. Z romanťárny se první hodinu stal regulérní pirátský dobrodružňák se vším všudy - otroci, rum, opium, krutý kapitán a dojde i na znásilnění a jednu solidní námořní bitvu. Ke konci se zas objeví nové lokace a i ten blízký východ se tvůrcům zkrátka povedl. Je tu hororovou komnatu koček a ponorku (WTF) jsem moc nepobral. Ale čert to vem, i díky kratší stopáži nejlepší díl. (20.08.2013)

Jako specialista na jizvu Žofrého musím říci, že se cítím poněkud zmaten. Chvílema mě připadá, že už se docela hojí a v následujícím záběru je zase větší a je to humus se na ní koukat. Samozřejmě v tomto díle je mnohem více věcí na které jsem se nemohl vynadívat, předně a "překvapivě" samotná Angelika, konečně jsem si mohl prohlédnout i její celé nohy a musím říci následující ortel - vynikající, stejně jako hrudník i nohy posbíraly plný počet bodů. Hned na začátku mě už zase začínala srát s tím rozkazovaním všem chlapům, ona snad žije v domění že se chlapy narodily aby jí poslouchaly nebo co. Naštěstí jí brzo utnul skřipec ten námořnickej dobytek a já si mohl v klidu vychutnávat "mořské dobrodružství ", které se povedlo na výbornou, protože nic nepotěší mou klukovskou dušíčku více než krásný lodě s napnutýma plachtama s azurovým mořem a geniální hudbou Magneho navrch. Romantická část duše dostala svou pořádnou dávku ke konci filmu a tak jsem spokojeně do sebe chrstnul sklenku červeného vína a jal se napsat tento komentář. Nezkrotný pshimi má velkou slabost pro nezkrotnou Angeliku. Jo a ještě něco. Kurva já bych chtěl bejt taky jako Žofré, aby po mě toužila každá ženská na planetě. Tak si to shrňme co on má a já ne : Žofré je hnusnej protože má jizvu, já jsem hnusnej od přírody, takže tam jsme na tom stejně. Haksna !! To je ono, musím si zmrzačit nohu a pak už budu celej Žofré de Pejrak a bude po mě šílet každá ženská. To sem zvědavej až budu pajdat po chodníku a na rameni si ponesu rádio, ze kterého bude znít hudba Michela Magneho, co to udělá se ženskýma ? (20.10.2007)

Mě teda zaujala především nevysvětlitelná scéna, kdy Angeliku zavřou na lodi, ona hned nato svrhne nějaké vědro s vodou, následuje záběr na něčí nohy, pak se ona zhrozí něčeho před sebou, vyděšená na nejvyšší míru dvakrát zaječí a omdlí. A pak příběh, bez jakékoliv návaznosti, nebo snad dokonce vysvětlení, nerušeně pokračuje dál. :o (28.03.2007)