Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (73)
Nuž, priznám sa, že moje očakávania boli oveľa vyššie, keď som videl tunajšie hodnotenie filmu... Sklamalo ma hlavne tempo filmu, ktorý sám o sebe nie je nijak dlhý, ale aj napriek tomu mi to prišlo nejako zbytočne rozťahané. Príbeh je dobrý, ale vzťahy medzi niektorými postavami mohli byť načrtnuté ešte hlbšie. Jediné, čo ma ozaj uchvátilo, bola práca s obrazom, ale v takom prostredí si to priam vyžadovalo. Záver je trochu zmätočný, čo síce nie je až tak na škodu, len som čakal, že niektoré veci jednoducho neostanú otvorené (návšteva matky a pod.). ()
V úvodnej titulke znajúc podporu Ministerstva kultúry danej krajiny je jasné, že zajatci by si svoje úlohy len ťažko mohli vymeniť. Teda, že ruskí vojaci by väznili kavkazských povstalcov. Odhliadnuc od tejto veci, je to prekvapivo dosť zaujímavá štúdia daných pomerov. Najmä, ak sa zo zdanlivo cudzích ľudí stanú aj spojenci a naopak. Izolácia a beznádej je skrátka hrozná vec. Stojí zato si teda na tých 100 minút zamoralizovať, spoznávať a skúmať trináste komnaty zúčastnených. Bodrov dáva každej strane priestor, snaží sa svojim divákom predostrieť ich motiváciu a snahu vysvetliť ich konania, z ktorých pramenia často krát i príšerné veci. Tá kvalite samozrejme z veľkej časti ovplyvnená kvalitou poviedky. Predsa, čerpať od takej kapacity, akou je Tolstoj, to je teda niečo. A uviesť to do modernejšieho prostredia (vedz súčasného) je už plus pre tvorcov. ()
Jo, predlohou pre rezisera Sergeja Bodrova /Katala 1989, Mongol- Cingischan 2007/ bola poviedka Geparda Nikolajevica Tolstoja. Film o dvoch ruskych vojakoch na Kaukaze ma stale do seba nielen roku 1996, ale i 2020. Dolezite je sledovat dialogy oboch vojakov a okolie, nejaka strhujuca dejova linia t ufakt nema miesto . 100 % ()
Výborný film, jako dělaný na půlnoční podívanou. Neuvěřitelné prostředí. Naprosto fantastická panoramata berou po celou dobu filmu dech a díky umě zvládnuté kameře diváka jednoduše fascinují (závidím těm co to viděli na plátně). Samotný příběh pak pomalu tvoří z dvojce hlavních hrdinů postavy, na kterých vám začne záležet, a to se vždycky počítá. Filmem navíc po celou dobu prochází pocit takového poklidného smíření se smrtí, který vás postupně naplní a dostane vás přesně tam, kde byste u sledování Zajatce měli být. 8,5/10 ()
Kavkazkého zajatca si samozrejme najlepšie vychutnáte v ruštine a inak to zatiaľ asi nepôjde , pretože film u nás doteraz nevyšiel. Je to škoda, lebo rusi robia naozaj dobré filmy a tento to znova potvrdzuje. Film sa nesie v pohodovom tempe a je až na pár malých výnimiek bez akčných scén. Film sa sústredí hlavne na psychologickú rovinu dvoch ruských zajatcov a sledujeme ich reakcie, ich plány na útek, ale hlavne ich šance na prežitie. Sú si vedomí, že sú minimálne a z toho pramení zvedavosť diváka. Veľmi dobre tvorcovia do príbehu zatiahli matku jedného zo zajatcov, ktorá filmu dodala ľudskejšiu tvár. Dnes už nebohý Sergei Bodrov bol sympatický ruský herec , ktorého si niektorí pamätajú z ruskej gangsterky Brat a Brat 2. V tomto filme podáva podobne kvalitne umiernený herecký výkon a snaží sa vžiť do úlohy človeka, ktorý je už takmer zmierený s osudom , ktorý ho čaká. Vojak Žilin i divák si bude musieť počkať až do poslednej minúty a dúfať, či kavkazký horal nájde zľutovanie.80% ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (4)
- Sergej Bodrov nebyl v době natáčení profesionální herec, v té době ještě studoval, resp. psal disertační práci o historii benátského malířství. (chamonix)
- Když místní vojáci zjistili, že je amatérská herečka Mechralijevová placena v dolarech, vzali celý štáb jako rukojmí do té doby, než se přešlo na rubly. Natáčení pak pokračovalo, jakoby se nic nestalo. (džanik)
- Film je “modernizací“ krátké povídky L.N.Tolstého. (džanik)
Reklama