Kavkazský zajatec

,,NEZABÍJEJ UŽ ŽÁDNÝ LIDI, SLIBUJEŠ ?“....“ /// Filmovej vejlet na Kavkaz, za horaly, za dvěma ruskejma zajatcema na jednom řetězu. Takovej ten film, kterej musí zaručeně posbírat spoustu cen. Vlastně se tu skoro nic neděje, ale přesto je díky setkání dvou rozličných světů, který si nemůžou rozumět co vyprávět. Příběh je výjimečnej svým poselstvím, vo tom nebudu diskutovat. Já ale viděl nadčasovej komorní cestopis s několika výstřelama a spravedlivým - nespravedlivým (nehodící se škrtněte) trestem, kde nejde ani tak o boj, jako o mír. Tohle se bude dít furt! A já zas nejsu úplně servilní festivalovej divák. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se přepsat něco od Puškina. 2.) Válka, to může bejt i něco malýho. 3.) Thx za titule ,,lasicak“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (25.09.2012)

Zajatec je jedním z válečných filmů, na které můžete jít s očekáváním i bez a stejně vám zasáhnou osrdí. Dalo by se říci, že v oblasti filmů z válečných zákopů se natočilo všechno a proto mě o to více potěšilo, že i takovém případě se Bodrov neuchýlil v dalšímu depresivnímu, krvelačnému líčení ztrát, psychiky, pádů, vzestupů, chyb a mement.. Zůstává věren prostředí, kam Zajatce situoval - Kavkazská příroda je nejen krásná (dechberoucí, smrtelně dobře nasnímaná), ale taky prostá všeho cizího, řídící se vlastními, hluboko zakořeněnými zvyky a tradicemi s nimiž nemají vetřelečtí ruští zajatci nejmenší šanci dojít jakéhokoliv pochopení či sounáležitosti. A takový je i celý film - uvnitř příběhu prostý a lehký, ale navenek originální (věřte, že do poslední chvíle nebudete mít šajnu, jak příběh skončí), pevný a scénář je tak dobře napsaný, že by mu mohli všechny ty cedulky:“Podle skutečných událostí“ hezky zamávat z dálky a jít k šípku. Ve filmu, který začíná jako Tankový prapor je o to víc šokující, že byť jsme odříznuti od civilizace, od politických informací, kabel propojení mezi námi a dvěma hlavními herci je přímo přeelektrizován napětím. Nelze si nenajít cestu k naivnímu benjamínskému holobrádkovi (pozor- bez 0% dávky sentimentu) či se hořce nezasmát životním průpovídkám jeho zkušenějšího a životem otlučenějšího nadřízeného (charismatický kámen ruského filmu Menšikov). Dlouho jsem přemýšlela, co dělá film tak živoucím a opravdovým.. až jsem na to přišla v jedné scéně, kdy přichází za, do jámy uvrhnutým, vojínem místní muž s prosbou o spravení hodin. Byl to ten neohraničený klid, provázející celý film. Smrt, prohra, strach, láska jsou zde předávány s naprostým vnitřním a vnějším klidem (neplést s filmovou nudou). Ona scéna s hodinami je vpodstatě nedůležitá a v jiném filmu by jen brzdila nervydrásající děj, zde působí plnohodnotně, i když vymizí do ztracena (se symbolikou na jednu předchozí událost aneb nespoileruju). A vlastně ten klid souvisí s celým tím Kavkazským koloritem, kde čas plyne svým tempem a každý má od narození dané místo. Až budete mít cestu kolem filmového klubu a budou dávat Zajatce-běžte se podívat. Imho v dnešním Rusku nebyl natočen lepší válečný film. (07.10.2006)

Těžko interpretovat jak na mě Kavkazský zajatec působil. Na jednu stranu se jedná o silné drama s živého kavkavzského prostředí, která má evidentní politickou rovinu, odehrává se v nádherných exteriérech a je režisérsky bravůrně zvládnuto. Na stranu druhou, i když všichni vyzdvuhují oba hlavní herce, mě naopak naprosto nezaujali, a pěknou nastavenou atmosféru mi spíše kazily. Upřímně jsem se rozhodoval mezi 3 a 4 * , nakonec však ke 4 hvězdám pomohlo opravdu výborné technické zpracování včetně silné a vhodné hudby... (19.10.2008)

Napriek masívnej reklame v podobe výrazne kladných hodnotení, film na mňa nezapôsobil podľa očakávania. Adaptácia prózy významného ruského realistu Leva Nikolajeviča Tolstoja, nadčasový príbeh vojny, aktualizovaný, zasadený do bližšie neurčenej krajiny na Kaukaze, ktorý ašpiruje na univerzálnu platnosť výpovede... To je dobré najmä pre snobov. Dvojica ruských vojakov je zajatá a väznená vyznávačmi islamu, usilujúcimi o nezávislosť, ktorí s nimi zaobchádzajú veľmi dobre. Strádajú hlavne nedostatkom jedla, ale tým trpia aj "únoscovia", to je len dôsledkom chudoby horskej dediny. Žiadna avizovaná rukojemnícka dráma sa napokon nekoná. Naopak. Rusov dokonca pozvú na piknik a boxerský zápas, ktorý sa skončí fraškou. Tie ustavičné pokusy odľahčovať vážnu tému humorom, keď v podstate, ani nie je čo odľahčovať, sú miestami trápne. Film by mal vystihovať absurditu vojny, no absurdný je vo svojej podstate. Jeden z ruských vojakov je nakoniec zľahka porezaný na krku (nie podrezaný) a v momente zomiera, čo je takisto absurdné. V skutočnosti by z takejto rany krvácal nekonečne dlhý čas. Príbeh má od začiatku realistický základ, no zrazu sa v závere zjaví duch. Predmetnú prózu Tolstoja som nečítal, ťažko povedať, či by vylepšila môj dojem, najmä vzhľadom na časové a priestorové zakotvenie realistickej literatúry. (02.05.2015)

V úvodnej titulke znajúc podporu Ministerstva kultúry danej krajiny je jasné, že zajatci by si svoje úlohy len ťažko mohli vymeniť. Teda, že ruskí vojaci by väznili kavkazských povstalcov. Odhliadnuc od tejto veci, je to prekvapivo dosť zaujímavá štúdia daných pomerov. Najmä, ak sa zo zdanlivo cudzích ľudí stanú aj spojenci a naopak. Izolácia a beznádej je skrátka hrozná vec. Stojí zato si teda na tých 100 minút zamoralizovať, spoznávať a skúmať trináste komnaty zúčastnených. Bodrov dáva každej strane priestor, snaží sa svojim divákom predostrieť ich motiváciu a snahu vysvetliť ich konania, z ktorých pramenia často krát i príšerné veci. Tá kvalite samozrejme z veľkej časti ovplyvnená kvalitou poviedky. Predsa, čerpať od takej kapacity, akou je Tolstoj, to je teda niečo. A uviesť to do modernejšieho prostredia (vedz súčasného) je už plus pre tvorcov. (30.07.2015)