Zamok
Obsahy(1)
Adaptácia románu Franza Kafku Zámok. Zememerač K. prichádza do neznámej dediny, kde má nastúpiť do služieb v zámku. No nie je to také jednoduché, ako sa mu zdalo – do zámku sa nedá dostať. Hľadá pomoc u obyvateľov dediny, no riešenie neprichádza. V dedine sa cíti ako úplný cudzinec a vyvrheľ. Ničomu poriadne nerozumie a ľudia s k nemu divne správajú. Žije v stave neustálej neistoty. Vôbec nevie na čom je a čím viac sa snaží veci vyjasniť, tým viac sa zamotáva do klbka útržkovitých informácií a domnienok. Časom sa mu podarí zistiť, že v dedine je iba omylom. Došlo k úradníckej chybe a v skutočnosti ho vôbec nepotrebujú – nemá tam čo robiť a uvedomuje si, že ani nezapadá medzi ostatných obyvateľov. Nikam nepatrí a jediné riešenie celej krízy – zámok – sa ešte vzdialil. No K. sa nevzdá. Snorí a hľadá ďalej. Ani nezhody medzi ním a jeho milou Frídou, v ktorej videl možnosť ako sa dostať na zámok, ho nezastavia. Tvrdohlavou snahou sa dopracuje až k rozhovoru s dôležitými úradníkmi, ktorých pracovná náplň je zároveň zbytočná i dôležitá – rozhodujú o živote ľudí na základe malicherností... (matriosa)
(viac)Recenzie (22)
Filmovým adaptacím mých oblíbených knih se většinou vyhýbám, ale v případě Balabanovova Zámku mě zajímalo, jak si bujará ruská duše poradí s Kafkovým uzavřeným světem. Musím uznat, že se sakramentsky zadařilo. Balabanov se, na rozdíl od Soderbergha, nesnaží Kafku prezentovat jako exotické evropské zboží. Podařilo se mu zachytit všechno to osamění, nepochopení a marné snažení, kterými je Zámek tak charakteristický, ale zároveň nechal do příběhu promluvit i ruskou jedinečnost a vlastní nápaditost. Jedinou vadou na kráse je pro mě autorův alternativní konec. Ani ne tak proto, že se liší od verze o níž mluvil Max Brod, ale spíše proto, že je najednou tak optimistický a plný smíření se s okolnostmi. 4,5 i za krásnou vizuální a hudební stránku. ()
Toto zpracování Zámku se mi líbilo o něco víc, než film Hanekeho. Atmosféra předlohy zde byla skvěle vystižená, přestože sem režisér vnesl i vlastní nápady. Kupodivu i zakončení, kdy dojde ( spoiler ) k rafinované záměně identity K s jednou z postav, mě vyloženě sedlo. Film působil uceleně a myslím, že je přijatelný i pro diváky, kteří Kafku nečetli. ()
Najfilmovejšia verzia Kafkovho Zámku. Zatiaľ čo dve nemecké - od Hanekeho i od Noelteho - pôsobia komorným dojmom, ruská verzia vsádza na pestrosť. Nie je to však vždy k úžitku veci. Zasahovať do Kafkovho textu totiž nie je najšťastnejšou voľbou. Doplatil na to napríklad Wellesov Proces so svojou záverečnou scénou s dynamitom (!) a zlyhala aj česká verzia Ameriky, v ktorej sa tvorcovia od Kafku vzdialili a tak adaptácia zásluhou "bezzubosti" scenáristov stratila značnú časť čara predlohy. Haneke necháva koniec odtrhnuty, Noelte zobrazuje predpokladany koniec, o ktorom sa zmienuje Max Brod a ruský režiser Balabanov si dotvara záver vlastný. Nápad je to síce zaujímavý, avšak s vyznením predošlej časti filmu mi príliš nekorešponduje. Zrejmé je, že Kafka by sa takej rozpustilosti nedopustil a tak treba nazerať na túto verziu s istým nadhľadom. V globále však ruskú verziu oceňujem pre jej inakosť. Zatiaľ čo Hanekeho a Noelteho verzie sa držia pôvodného textu pevne ako kliešte, čo je pre niekoho kto prečítal Zámok nudné a pre toho, ktorý ho neprečítal zasa príliš zmätené, Balabanov ponúka svoje vlastné videnie Kafkovho diela, ktoré je vďaka väčšej filmovosti o kvapku zrozumiteľnejšie aj nečitateľom Franza Kafku. ()
Hodně slušná psychárna! Kafkovu předlohu jsem nečetl, ale celé mi to dost silně připomínalo film Pevnost (1994). Teď bych tipoval, že i její tvůrci se zřejmě inspirovali Kafkou. Hustotu snímku podle mého podtrhuje nejen zimní prostředí a fakt, že většina děje se odehrává za tmy a vánice, ale napomáhají tomu už jen ruští herci s typickými obličeji jak z nějakého obrazu Hieronymuse Bosche. A jako tečka hudební doprovod. Ty flašinety a ruské písně k tomu celému, fakt psycho. Pracuji také v instituci, která je tak trochu úřadem. Občas k nám chodí pro různá povolení lidé, kteří se tím živí a vědí co a jak. Kolikrát byrokratické absurdity zvládají s lehkostí, protože ví, že když nedonesou to či ono potvrzení, nedostanou se dál a nedostanou to další, hlavnější ... Ale pak k nám občas zavítá někdo, kdo si myslí, že to dá sám a na poprvé... ten soufalec se pak ocitne v podobném podhradí ze kterého se jen tak nevymotá.. Ti lidé mi pak velmi připomněli zeměměřiče sedícícho v panském domě na chodbě, kterak čeká na zavolání do kanceláře, kde se nakonec vůbec nic zásadního nedozvěděl.... V tomhle je Kafkovo dílo jistě velmi nadčasové. Být film o půl hodiny kratší, bylo by mu to ku prospěchu. Inteligentní divák absurdnost poznal hned i to, že zeměměřič se z toho asi nevyhrabe... Dávám 4 válce do hrací skříně. * * * * ()
Adaptace stejnojmenného románu Franze Kafky v režii uznávaného ruského režiséra Alexeje Balabanova je výraznou paralelou k situaci v někdejší ruské společnosti, která je i dlouho po rozpadu Sovětského svazu zahlcená nesmyslnou a všudypřítomnou byrokracií. Taktko stručně bych definoval impozantní snímek **** ()
Reklama