Bratr

Vlastně typický Balabanův film. Ze začátku nicneříkající nuda, pokusy o hlášky moc nevychází a dost dlouho trvá, než se pořádně začne něco dít. Pak ale začíná vycházet najevo, že film dokáže sdělit zřejmě všechno, co chtěl. Od Bratra jsem čekal trochu něco jiného - něco ve stylu ,,já na bráchu, brácha na mě"... Tohle je jiné. Jednoduchý příběh totiž není ani tak o vztahu dvou bratrů, jako spíš o Danilovi samém, o drsném petrohradském podsvětí, o hodnotách... V hlavní roli ani ne herci, ale ponuré ruské prostředí, podivná hudba a povedená scéna s brokovnicí. Určitě to šlo zpracovat lépe, ale ve výsledku převládla spokojenost. (10.03.2014)

Hutně atmosférický film z mnohem špinavějšího a chaotičtějšího světa než známe, drsná studie chladnokrevnosti člověka, který nestačil vyrůst a jeho vnitřku snažícího se prorvat ven přes vrstvu ztvrdlou válkou a dsnými podmínkami. Když brilantně zahraný danila pije vajíčko, aby se zmátořil před sexem s tulačkou, ke kterému dochází skoro po slovní dohodě, poukazuje to na eho charaktr mnohem více, než kdž bez zaáhání střílí všechny záporáky. Film není o rychlé akci, není o záěrech špín, jenž stále zůstává na tváři světa - je o malém chlapci, který nemůže jinak než neustále utíkat před kulkami - a citlivých filmů o drsných věcech je málo. (24.03.2008)

Na snímku je nejzajímavější pohled na Rusko 90-tých let. Ona všude přítomná špína, nepořádek, bezuzdné pití, zmar, zbytečnost a národní hrdost, přičemž není na co. Sám příběh je pohádka amerického typu o spravedlivém, nezranitelném (v tomto případě ruském) supermanovi, který lehce a s převahou bez pomoci práva a policie vítězí nad všemi bídáky, aby nakonec jako ten nejlepší zůstal sám. (01.04.2018)

Poctivé čtyři kousky, zbaštil jsem i napodruhé s odstupem času. To ten pravý ušmudlaný ruský kolorit, styl bez napodobování zápaďáckých klišé, drsnost bez šokujících krvavých detailů, hlavní hrdina ani úplně psychopat, ani úplně nejhodnější medvídek, konec ani hloupý hepáč, ani srdcervoucí trága. Zkrátka to smrdí životem, ač je to jenom zábava a na nic víc si to nehraje. (10.11.2013)

Ikonický dialóg filmu: "Čím si bol na vojne?" Danila (brat): "Pisárom na štábe.". Ikonická kapela filmu: Nautilus Pompilius. Brat zháňa (často márne) jej cd v music shopoch, ide na jej koncert v Piteri, napokon zoženie pirátsku videonahrávku ich koncertu. S obľúbenou skupinou je tesne spätý i jeden z hrdinových obľúbených predmetov - discman. Ten mu raz i zachráni život, pretože po ňom idúca guľka sa roztriešti práve o discman pripnutý za opasok. Ďalšími obľúbenými predmetmi sú zbrane - klasický revolver a v zábere brokovnica. S nekonečnou trpezlivosťou Danila zbrane vylepšuje, vyrába pre ne špeciálne náboje a podobne. Krásy Sankt Peterburgu (ľudovo Pitera) sú ukázané najviac prostredníctvom tržníc, starého luteránskeho cintorína. Sem tam sa mihne i iná pamiatka, napr.bronzový Medený jazdec (pamätník cárovi Petrovi Veľkému) na žulovom podstavci. Mestom prechádza zvláštna prázdna žltá električka (prázdna ako hrdinovia filmu), byty pôsobia zanedbane a ošuntele, všade plno fliaš, ubližovania ženám, ich poddajnosti násiliu, všade samá šlapka alebo bezdomovec. Alebo mafiánsky vydierač a násilník. Ruský štandard. Русский Стандарт. (25.08.2020)