Chongqing senlin

Tenhle film jsem viděl mnohokrát, poprvé kdysi dávno v polovině devadesátých v nějakém artovém kině a od té doby jsem se na něj čas od času vracel. Myslím, že to bylo mé první plnohodnotné setkání s východoasijskou moderní kinematografií. Pamatuju si, že při první projekci jsem byl trochu zmatený režisérovým stylem, chvíli mi trvalo než jsem pochopil, že se nejedná o jeden příběh ale o dva, ale pochopil jsem, rychle si zvykl na neobvyklý "asijský" styl komunikace s divákem a na neobvyklé chování postav, a příště jsem si už plnými doušky vychutnával tu zvláštní a existencialisticky silnou atmosféru snímku a do podobných východoasijských filmů se postupně téměř zamiloval. Část mojí duše se zkrátka v těch hongkongských uličkách, pasážích, bistrech a malých bytech (a mezi tamními obyvateli) cítí velice příjemně, jako by tam patřila, a zpěvavý zvuk kantonské čínštiny jeví se mým uším velice lahodným a zvukomalebným (tytéž pocity ale chovám třeba i k Japonsku). (24.04.2013)

..snove..mala som pocit prvej a tretej osoby zaroven..hoci som film pozerala aj prvy raz, bol mi znamy..a predsa novy..skutocne ma fascinuje nielen vizualna stranka wongovych filmov, ale aj jeho sposob prace s hudbou a hudobnymi motivmi..what a differance a day made..24 little hours..brought me sun and the flowers where there used to be rain.. (18.07.2007)

Mladší sestra / bratr (cokoliv je vám bližší) následujícího "Kar-Waie", a sice Fallen Angels. Ano, oba filmy mají mnoho společných jmenovatelů; např. podobný způsob natočení, několik stejných exteriérů, interiérů či motivů (prošlý ananas, scény s fastfoodem, bar / jukebox, totožná banka, postava letušky, procházející Indové...). Že by výsledek natáčení v přibližně stejné době? Chungking Express je však mírně odlehčenější, jedna příběhová linka sice vykazuje jistou dramatičnost, ale ta další... vás pohladí (byť v obou jsou jemné tóny melancholie). Romantika je zde hmatatelná a Kar-Wai s ní umí pracovat stejně jako s ženskou krásou (a ve výběru je stejně neomylný jako třeba Lynch). Stejně jako u Fallen Angels nezáleží na nějakém hlubokém poznání příběhu, resp. nezáleží na složitosti příběhové koncepce. Vše je tedy docela prosté (zvláště v druhé půlce), ale nechybí ani cit pro nedořečenost i moment překvapení. A věřím, že i ta asijská obdoba Dreams od Cranberries (jako kdyby čínský cover "berlínského" Take My Breath Away v režisérově debutu byl málo), všudypřítomní Mamas and Papas i filozofická moudra ("Když pláče člověk, je třeba kapesníku... když pláče byt, je s tím spousta práce.") pro vás nakonec budou potěšením. Já se sledováním bavil a bezchybný závěr s letenkou vše jen podtrhl. │90% (05.11.2007)

Veľmi zaujímavý a podnetný film od režiséra, ktorý je údajne slávny a mne o tom ešte nikto nepovedal. Najprv som sa snažil "vysomáriť" zo zvláštnej výstavby deja, ale po neúspechu som už film vnímal bez potreby všetko pochopiť a všetkému porozumieť. Je prirodzené, že človek ako ja už nemôže byť fanúšikom takých režijných postupov, aké používa Kar-wai Wong, nechápe kultovosť diel tohto typu, ale za úspech považuje už to, že ho film neodradil, nenudil, zaujal, v niektorých momentoch nadchol, i keď necíti potrebu vidieť ho opakovane. (15.05.2012)

Vztahová zmotanina u který jsem myslel, že umřu nudou. Proč to ale má tolik procent a proč tomu plno lidí sází plnej počet, to mi opravdu hlava nebere. Mě to prostě nebavilo a tyhle vztahy šli naprosto mimo mě. Neřikám, že se u těhlech filmů občas nechytnu, ale první fakt už je ten, že jsem u toho usínal a fakt mě na tom nic nebralo, včetně dialogů. (16.07.2009)