Šťastní spolu

Existenciální drama o závislosti na lásce. 1) 39letý režisér, scénárista a výkonný producent Kar-Wai Wong si vybral jednačtyřicetiletého (!) Leslie Cheunga (odpovědnější ve vztahu Ho Po-Wing), 35letého Tony Leung Chiu Waie (lehkovážný Lai Yui-Fai) a v menší roli jednadvacetiletého Chen Changa (kuchař Chang). 2) Film, který není určen masovému divákovi, se mi zpočátku vůbec nelíbil. Nepříjemné vulgárně působící zvuky řvané čínštiny dvou rozhádaných chlapů, k tomu nejasně působící změny barev a všeobecně pro mě obtížná orientace v ději i v obsazení mě ponoukaly k tomu televizi vypnout a tohoto zlého snu diváka českých seriálů se zbavit. Naštěstí jsem to neudělal a byl jsem odměněn zajímavým zážitkem, jak nešťastná neperspektivní láska s člověkem mává. 3) Spoiler. Snímek mě dokonce vtáhl do děje. Toho rozmazleného spratka Yui-Faie bych nejraději spráskal. Jak jsem cítil s Po-Wingem, který mu neustále ustupoval prostě jen proto, že svou lásku k němu nedokázal ovládnout. A i já jsem pak očekával, zdali se z přátelského vztahu ke spolupracovníkovi v kuchyni Changovi vyvine něco víc a zdali se jejich vzájemný vztah nějak sexuálně definuje. V zobrazovaných vztazích jsem poznal hodně ze své vlastní minulosti. 4) I když jsem nakonec k filmu svou cestu našel, mou srdeční záležitostí se přece jen nestal. Čínská práce s pojmy a obrazy je přece jen mému indoevropskému vnímání dost vzdálená. (14.06.2011)

Některé filmy člověk musí vidět ve správnou dobu. Tak mi snímek, který jsem kdysi ve špatném rozpoložení vypnula, nemizí z hlavy. Nevěřím tomu, že by tento příběh, který vlastně neměl ve scénáři jasně ukotvenou strukturu, a který Wong Kar-wai upravoval za pochodu, někdo natočil a zahrál lépe. Dnes, když vím, že ten suicidní opar, který vyzařuje Leslie Cheung, byl skutečný, když vím, že byl bisexuál... a navrch po zhlédnutí dokumentu "Buenos Aires Zero Degree" o podmínkách nátáčení filmu v Argentině, je dopad "Šťastných spolu" na mě maximální. (10.06.2010)

A jejda, zase se nám jednou Češi podívali na trochu jiný asijský film a nerozdejchali to :-/. Máme tu pár homofobních a jeden rasistický komentář... A teď k samotnému filmu. Viděl jsem to sice už hodně dávno, takže jsem si nechal vysílání v televizi uniknout, když však čtu zdejší komentáře, mám pocit, že jsem viděl asi jiný film, a to film, ve kterém mimo jiné zjistíte, že s chlapy to je stejně těžký jako se ženskými. Filmy WKW se dají jen těžko hodnotit z hlediska příběhového, neboť příběh v nich nehraje stejně jako ve filmech Woodyho Allena velkou roli. Spíše zachycují postavy v jedinečných obdobích jejich života. Proto jsou zdejší komentáře o hereckých výkonech na straně jedné a o nudě na straně druhé sice relativně pravdivé, než jen do té míry, že oni pisatelé nepochopili vůbec nic. 100% Všimněte si, že kosmopolitnější IMDB má o 10 % vyšší aritmetický průměr než CSFD. (10.06.2007)

Neuvěřitelně intimní sonda do jednoho destruktivního vztahu dvou gayů. Fai si uvědomuje realitu kolem sebe, tvrdě pracuje a i když zklamal otce, není to špatný člověk. Jeho slabinou je láska k Po-wingovi. Po-wing je přesný opak Faie. Žije bohémsky, kašle na ostatní a nechá se obskakovat. Jehou výhodou je láska k Faiovi. Může takový vztah fungovat? Přesně to se Wong Kar-wai snaží pomocí netradiční režie a kamery, spousty přepínání barev a filtrů, ukázat, ale zároveň hlavním hrdinům nepřihazuje žádné berličky či pochybné zvraty. Jako nezúčastněný pozorovatel zobrazuje plynutí vztahu, už tak netradičního (na filmový průmysl) v špinavě exotickém Buenos Aires. Hlavní představitelé milostné dvojice, čínské megahvězdy Leslie Cheung a Tony Leung jsou výborní, přirození a hlavně sympatičtí, což napomáhá přesunutí na plátno s hrdiny i přes jejich občas "špinavé" jednání. Stejně skvělý je i začínající Chen Chang v roli Faiova kamaráda Changa. Wongovi se povedlo vytvořit ojedinělý zážitek, pořádně blízko se dostat k divákovi i přes absenci hysterických či okatě umělých podpůrných událostí ve scénáři. Tohle není filmové drama, tohle je život. (04.09.2009)

Wong tradične ako ho poznáme: perfektná hra farieb a rozpolteného tieňopriestoru na poli zápletky mileneckého vzťahu a zároveň ostrá asymbióza konvenčného rozprávania a experimentálnej práci s mizanscénou. Samotný konflikt postáv a postupná vyprázdnenosť z dôvodov neznámych prirodzene kulminujú s narastajúcim smútkom, ktorý ich podobensky odvádza za hranou akejkoľvek zlúčiteľnosti. Wong je práve v oných, vizuálných a retrogradných postupoch pri reflexii 3 úrovní času a priestoru najpodmanivejší, s čím sa s tebou Pali (Scarpoul) tuná rozchádzam. Pôsobivé líčenie hereckej odosobnenosti je samozrejme kľúčovým bodom elementárnej presvedčivosti námetu, ale vnímam, že miera zhutnenosti a tajomstiev z parciálneho vzťahu začínajú a končia v Doylevom majstrovskom oku, ktorý zaznamenáva krásu i smog, denné i umelo nočné svetlá Buenos Aires, prípadne Hong-Kongu. V obsahovej aprobácii až tak spokojný nie som, čo ale neznamená, že príbeh svojou extravaganciou a ignoráciou prirodzených zásad sa nebojí zájsť za roh autocenzúrnej korektnosti....... Po zrelšej úvahe predsa len zvýšim svoje pôvodné hodnotenie. (04.04.2017)