Cena slobody

Představte si, že jste obyčejný primát, který umí akorát tak používat jednoduché nástroje a plašit v Serengeti zebry (Ano, vím, že je to v Tanzánii, než se mi zase začne nějaký hnědopich v poště tahat za šulínka.), od jihu na vás naběhnou katolické kudlanky, od severu islámská pakáž a plně zneužijí váš primitivismus, nevzdělanost a přirozený strach, protože jste dokonalou cílovou skupinou k šíření jejich patologických bludů. Dosud jste se báli jen blesků, sucha a velkých šelem, ale teď, když vám velký bílý či přičmoudlý demagogický pičus v rámci svého mírumilovného náboženství vysvětlil, že to tu všechno, včetně těch blesků, lvů a deště řídí nějaký astrální kokot, ať už takový či fuckový, kterého rozhodně nechcete nasrat, vyměníte okamžitě pazourek za kalašnikov a začíná pořádné safari na Planetě opic. A do toho všeho ještě naběhnou komunisti. Už to není jen prosté šimpanzi proti gorilám, ale mohamandrilové proti křestviánům, padni komu padni, a v rámci zvířecích pudů je vám úplně u prdele, že při tom tolik pokojném šíření víry trpí i ostatní opičky, které ještě nebyly tou zhoubnou infekcí zasaženy. Prostě dokonalý návrat do 13. století. Naštěstí se však objeví hodný americký strýček, který sice celou dobu vždy velkoryse podporuje tu zrovna silnější stranu militantních fanatiků, aby se dostal k ropě, ale jelikož je jinak v jádru dobrák, trpící zvířátka si adoptuje a natočí o tom tklivé i veselé, kýčovitě tendenční videjko, jak jsou milá, přítulná, čistotná a kůl, až má člověk málem nutkání osvojit si na dálku i generála Albašíra. Vypnete-li však u toho radar na patetické zvratky, potlačíte touhu po jaderném vybombardování Mekky, Jeruzaléma a Vatikánu, zaplašíte utopistické myšlenky na civilizaci Afriky a jen tak tupě zíráte, je to vcelku zábavné a nejedna otylá hospodyňka vám u toho uslzeně nažehlí perfektní puky na rifle. (04.01.2015)

Bylo by to na román, kdybych měla napsat všechno, co se mi při sledování tohoto filmu honilo hlavou. Takže aspoň velmi stručně: Kýčovité to místy je, to je bez diskuze! Téma k tomu svádí, ba přímo se nabízí. Také ta rozdílnost prostředí Amerika vs. Súdán je trochu přitažená za vlasy, nebudu to rozebírat, mnohé tu už řečeno bylo v jiných komentářích. Jasně že vyměnit Afriku za Spojené státy musí být kulturní šok! Pro jednotlivce i pro Súdán by ovšem bylo mnohem lepší, kdyby se uprchlíci mohli vrátit do své domoviny. Jenže právě Súdán je mimořádně nešťastná země. Ihned od 7. století se tady zdárně uchytil islám, koncem 19. století zde al-Mahdí vytvořil tehdejší islámský stát (viz H. Sienkiewicz v románě Pouští a pralesem), další islámský stát tu vznikl koncem 20. století, svoje působiště tu našel bin Ládin se svou al-Kajdou a jedna občanská válka tu následovala za druhou - první trvající 17 let, druhá dokonce 22 let, jejichž následkem byly miliony mrtvých, miliony uprchlíků, hladomory... A jen tak mimochodem - jižní Súdán, z něhož uprchli naši hrdinové, získal v r. 2011 samostatnost, oddělil se od severu. Ale nic se tím nevyřešilo. Netrvalo ani dva roky a vypukl zde krvavý konflikt mezi kmeny Dinků a Nuerů, který si vyžádal dalších 300 000 obětí. Typický vývoj v jedné africké zemi. Dá se těmto zemím pomoci? Těžko. A už vůbec ne tím, že si je přestěhujeme i s jejich obyčeji, sváry a problémy do Evropy. 741,4 milionů Evropanů nemůže ani při nejlepší vůli zachránit 1,216 miliardy Afričanů. Wir schaffen es? - Nein, wir schaffen es nicht! Je to dnes velmi oblíbené téma, které se Evropanům stále a všude podsouvá: Evropa se na Afričanech provinila, Evropa to Afričanům dluží! Obávám se, že v pozadí tohoto dojemného filmu je nenápadně skryto právě toto poselství. (02.11.2019)

"I don't want this! I don't want to work so I can be, what...? Be alone? Be nobody?" Film plný posolstiev a nádeje ale za akú cenu. Zachránia vás z pazúrov smrti, biedy a utrpenia, aby vás potom hodili do sveta kapitalizmu, byrokracie a pretvárky. Iste, človek si zvykne na mnohé ale musí pri tom veľa obetovať. Niekedy bohužiaľ aj šancu na lepší život. "What the hell are you doing?" – "It is a sin not to give to those in need." – "According to who?" – "Jeremiah." – "And who's that?" – "Me. My name is Jeremiah." (02.01.2015)

Snaha kanadského režiséra Philippe Falardeau reflektovat krizi, která za oceánem postihla nejen úřednický systém po osudném září 2001. Začneme však „nepředstavitelnými“ hrůzami války, mezi kterými se vykrystalizuje příběh súdánských sourozenců, kteří se po ztrátě všech dospělých ocitnou v uprchlickém táboře v Keni. Ctnostná Amerika (nebo je to všechno jinak?) však na běžence z třetího světa nezapomněla, po dlouhých letech čekání se tak tři „bratři“ a jedna sestra ocitnou na vytouženém seznamu, který je letenkou za velkou louži. Jen je hned na letišti rozdělí, takže trojice celou dobu myslí na sestru, která se po 11. září ocitla v bludném byrokratickém kruhu. A také na dalšího chlapce, který jim v nejtěžší možné chvíli pomohl. Zbytek už jede v americkém rytmu lidských hodnot, přemíry sentimentu a odlišnosti obou světů (á la dívka bez závazků, tohle mi udělal lev nebo plýtvání jídlem). I když samozřejmě musíme uznat, že z námětu se dala vytvořit mnohem větší smršť patetických scén. Americká linie se pak točí i okolo hlavní hvězdy snímku (a musím to zopakovat, že má čuch na silné ženské postavy) Reese Witherspoon, která přidává sympatickou sarkastickou nit. Jinak ovšem lidí s dobrým srdcem bylo na můj vkus až příliš, ti ostatní mizí ze scény naopak velmi rychle. The Good Lie je přesně tím snímkem, který má aspirace minimálně přehodnotit některé naše pohledy na svět a zamíchat žebříčkem hodnot. Aspoň trochu a aspoň na chvíli. (07.02.2015)

Mně ti kluci přirostli okamžitě k srdci ani nevím jak. A tak pominu všechny ale, protože se mně i přes celkem závažné téma na něj dívalo moc příjemně. A na konci jsem vyměkla, protože jsem plně pochopila význam, který se nese celým filmem The good lie. Vždyť kdo z nás tady v Čechách vůbec něco ví o "Ztracených hoších Súdánu", kteří se pěšky tisíce mil dostávali z těch válečných zón severu do uprchlických táborů v Keni. A to nám to předložili tvůrci občas zabalené do úsměvných momentů........možná, že je to dobře a já v tomhle případě veškerá klišé, kýče a já nevím co ještě naprosto míjím a vypíchnu ty úžasné vzájemné vztahy mezi nimi navzájem. Já jim je totiž věřím, protože kruté rány osudu dokáží stmelit jednotlivce takovým poutem, že se nám to mnohdy může zdát až neuvěřitelné. (18.12.2014)