Cena slobody

Bylo by to na román, kdybych měla napsat všechno, co se mi při sledování tohoto filmu honilo hlavou. Takže aspoň velmi stručně: Kýčovité to místy je, to je bez diskuze! Téma k tomu svádí, ba přímo se nabízí. Také ta rozdílnost prostředí Amerika vs. Súdán je trochu přitažená za vlasy, nebudu to rozebírat, mnohé tu už řečeno bylo v jiných komentářích. Jasně že vyměnit Afriku za Spojené státy musí být kulturní šok! Pro jednotlivce i pro Súdán by ovšem bylo mnohem lepší, kdyby se uprchlíci mohli vrátit do své domoviny. Jenže právě Súdán je mimořádně nešťastná země. Ihned od 7. století se tady zdárně uchytil islám, koncem 19. století zde al-Mahdí vytvořil tehdejší islámský stát (viz H. Sienkiewicz v románě Pouští a pralesem), další islámský stát tu vznikl koncem 20. století, svoje působiště tu našel bin Ládin se svou al-Kajdou a jedna občanská válka tu následovala za druhou - první trvající 17 let, druhá dokonce 22 let, jejichž následkem byly miliony mrtvých, miliony uprchlíků, hladomory... A jen tak mimochodem - jižní Súdán, z něhož uprchli naši hrdinové, získal v r. 2011 samostatnost, oddělil se od severu. Ale nic se tím nevyřešilo. Netrvalo ani dva roky a vypukl zde krvavý konflikt mezi kmeny Dinků a Nuerů, který si vyžádal dalších 300 000 obětí. Typický vývoj v jedné africké zemi. Dá se těmto zemím pomoci? Těžko. A už vůbec ne tím, že si je přestěhujeme i s jejich obyčeji, sváry a problémy do Evropy. 741,4 milionů Evropanů nemůže ani při nejlepší vůli zachránit 1,216 miliardy Afričanů. Wir schaffen es? - Nein, wir schaffen es nicht! Je to dnes velmi oblíbené téma, které se Evropanům stále a všude podsouvá: Evropa se na Afričanech provinila, Evropa to Afričanům dluží! Obávám se, že v pozadí tohoto dojemného filmu je nenápadně skryto právě toto poselství. (02.11.2019)

„KDYŽ CHCEŠ JÍT RYCHLE, BĚŽ SÁM. KDYŽ CHCEŠ JÍT DALEKO, JDĚTE SPOLEČNĚ." (Africké přísloví) /// Poté, co dětskou hru s broukem přeruší vrtulníkovej nálet a parta islamistickejch bojovníků s vesnicí provede to, co umí nejlíp, vyráží šest přeživších děcek na dvanáct set kilometrů dlouhej pochod. Škoda, že ta cesta dostala tak málo prostoru. Pouť po zemi, kterou sužujou náboženský čistky (navíc nikde žádnej stánek s rychlým občerstvením ani ubytovna) slibovala větší dramatickej zážitek. Hlavní náplní je totiž život v Americe. Užijem si legraci, páč chlapáci na všechno čučej, jak Otík Rákosník na splachovací hajzlík. A nemůžou pochopit prachsprostý plejtvání žrádlem. Samo, že budou i dramatický situace, ale většinou jde o to, mít radost z lidí, co maj dobrý srdce. Film tak místy připomíná agitku organizací, kterým můžete na stránkách filmu přispět. Na to, o jak vážný téma jde, je celkový vyznění takový nevýrazný. Což nezmění ani fakt, že zde hráli skuteční uprchlíci. Třeba Emmanuel Jal je bejvalej dětskej voják a autor autobiografie „War Child: A Child Soldier's Story“. Já prostě čekal víc. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečných událostí. 2.) Bratra mi sežral lev a teď mě má na starosti Velká bílá kráva. 3.) Thx za titule ,,Kenika“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (07.01.2015)

Začíná to hodně dobře, dokonalý srdce-ryvný příběh o jedné africké rodince. I poté, co byli jako starší exportování do USA to má stále skvělý nádech, ovšem potom se to tak nějak usadí, děj se pozastaví a já měl bohužel chvilku pocit, že se najednou nic neděje. Ovšem jinak naprosto peckovní originální film, který má úžasný začátek a ještě lepší konec. 80%. Důkaz toho, že není potřeba oscarových herců ke kvalitnímu filmu - paradoxně nejvíce mi ve filmu vadila Reese. :-) (11.01.2015)

Philippe Falardeau opäť nesklamal a priniesol nám ďalší pozoruhodný film s krásnym posolstvom. Pôvodne som sa nazdával, že názov filmu by mal byť "The Good Life", ale napokon to "Lie" malo predsa len svoje opodstatnenie. Strastiplný úvod vystriedal vytúžený "Americký sen", s ktorým sa musela štvorica súrodencov vysporiadať, hoci kultúrny šok bol citeľný. Trochu mi je ľúto, že z udomácnenia Abital nebolo prezentované absolútne nič a celá prostredná časť filmu bola zameraná len na trojicu bratov. Reese Witherspoon vôbec nebola tou ústrednou postavou ako by som čakal, ale to je len plus. Miestami to bolo naozaj úsmevné, inokedy zas dramatické, a záver mal krásne posolstvo - preto The Good Lie! (18.12.2014)

Snaha kanadského režiséra Philippe Falardeau reflektovat krizi, která za oceánem postihla nejen úřednický systém po osudném září 2001. Začneme však „nepředstavitelnými“ hrůzami války, mezi kterými se vykrystalizuje příběh súdánských sourozenců, kteří se po ztrátě všech dospělých ocitnou v uprchlickém táboře v Keni. Ctnostná Amerika (nebo je to všechno jinak?) však na běžence z třetího světa nezapomněla, po dlouhých letech čekání se tak tři „bratři“ a jedna sestra ocitnou na vytouženém seznamu, který je letenkou za velkou louži. Jen je hned na letišti rozdělí, takže trojice celou dobu myslí na sestru, která se po 11. září ocitla v bludném byrokratickém kruhu. A také na dalšího chlapce, který jim v nejtěžší možné chvíli pomohl. Zbytek už jede v americkém rytmu lidských hodnot, přemíry sentimentu a odlišnosti obou světů (á la dívka bez závazků, tohle mi udělal lev nebo plýtvání jídlem). I když samozřejmě musíme uznat, že z námětu se dala vytvořit mnohem větší smršť patetických scén. Americká linie se pak točí i okolo hlavní hvězdy snímku (a musím to zopakovat, že má čuch na silné ženské postavy) Reese Witherspoon, která přidává sympatickou sarkastickou nit. Jinak ovšem lidí s dobrým srdcem bylo na můj vkus až příliš, ti ostatní mizí ze scény naopak velmi rychle. The Good Lie je přesně tím snímkem, který má aspirace minimálně přehodnotit některé naše pohledy na svět a zamíchat žebříčkem hodnot. Aspoň trochu a aspoň na chvíli. (07.02.2015)