Cena slobody

Pomalejší, ale milé uprchlické drama, při kterém se mi překvapivě stalo, že jsem imigrantům v nové zemi silně fandila. A úplně jsem chápala jejich rozčarování z Američanů. Začátek dramatického útěku z vlasti před násilím fanatických šmejdů postupně přechází v téměř roztomile tragikomediální působení sourozenců v civilizaci, se všemi výdobytky, bez kterých si už neumíme představit běžný den a které nás tak krásně zotročují. A několikrát jsem si výrazně uvědomila, jak jsme se uzavřeli do těch svých nesmyslných bublin vydělávání peněz a vzdálili od toho, co by mělo být pro lidi úplně přirozené. Chvílemi to asociuje křováka z Bohové musí být šílení. Třeba když se jeden z bratrů zcela bezděčně a naprosto samozřejmě v autobusu rozdělí o pomeranč s cizí paní sedící naproti. Reese s přibývajícími léty rozhodně víc sedí tyto dramatičtější polohy, než jakési cáklé diblíkování v kýčovitých romantických komediích, takže i herecky bez připomínek. Místy dost rozvleklé a s trochu větším důrazem na náboženství, než by mi bylo příjemné, ale jinak uvěřitelné a milé filmové pohlazení. A když o vás někdo prohlásí (jste-li pohlaví ženského), že jste kráva, poděkujte. V Súdánu je to velká lichotka. (03.01.2015)

Opravdu silné drama po všech směrech. Přiznám se, že úvodní část, jež se odehrávala v Africe, mě až tak nebavila, avšak jakmile se utečenci dostali do tábora a následně do USA, začal mě jejich příběh patřičně bavit. Cena svobody má v sobě řadu lidských hodnot, na které se v západní civilizaci plné shonu zapomíná. Snímek není prost moudrosti a emocí, což umocňuje výsledný dojem, který by byl za 5* i bez Reese Witherspoon. Abych pravdu řekl, nejlepší herecké výkony tu stejně pro mě podávali neznámí herci černé pleti. (21.03.2017)

Film, který poměrně citlivě popisuje důsledky občanské války v Súdánu, která byla samozřejmě bohatě dotována západními zbrojařskými korporacemi, což zde nikoho nezajímá. Podstatné je, že tisíce lidí prchalo ze Súdánu a někteří šťastlivci získali možnost se uchytit i v samotných Spojených státech. Je zajímavé, že vyšel tenhle film zrovna v této době, kdy je velmi aktuální téma uprchlictví pro Evropu, každopádně film doporučuju. Ukazuje velmi výstižně, že multikulturalismus je nefunkční ideál. Lidé by měli žít tam, kde je jejich domov a rodina, cestováním se pak mohou kulturně obohacovat. Jenže obchodníci se smrtí a někteří magoři, co mají moc, si prostě klid nepřejí. 80% (25.06.2015)

Snaha kanadského režiséra Philippe Falardeau reflektovat krizi, která za oceánem postihla nejen úřednický systém po osudném září 2001. Začneme však „nepředstavitelnými“ hrůzami války, mezi kterými se vykrystalizuje příběh súdánských sourozenců, kteří se po ztrátě všech dospělých ocitnou v uprchlickém táboře v Keni. Ctnostná Amerika (nebo je to všechno jinak?) však na běžence z třetího světa nezapomněla, po dlouhých letech čekání se tak tři „bratři“ a jedna sestra ocitnou na vytouženém seznamu, který je letenkou za velkou louži. Jen je hned na letišti rozdělí, takže trojice celou dobu myslí na sestru, která se po 11. září ocitla v bludném byrokratickém kruhu. A také na dalšího chlapce, který jim v nejtěžší možné chvíli pomohl. Zbytek už jede v americkém rytmu lidských hodnot, přemíry sentimentu a odlišnosti obou světů (á la dívka bez závazků, tohle mi udělal lev nebo plýtvání jídlem). I když samozřejmě musíme uznat, že z námětu se dala vytvořit mnohem větší smršť patetických scén. Americká linie se pak točí i okolo hlavní hvězdy snímku (a musím to zopakovat, že má čuch na silné ženské postavy) Reese Witherspoon, která přidává sympatickou sarkastickou nit. Jinak ovšem lidí s dobrým srdcem bylo na můj vkus až příliš, ti ostatní mizí ze scény naopak velmi rychle. The Good Lie je přesně tím snímkem, který má aspirace minimálně přehodnotit některé naše pohledy na svět a zamíchat žebříčkem hodnot. Aspoň trochu a aspoň na chvíli. (07.02.2015)

Mám pocit, že som videl dva filmy. Prvý o úteku a putovaní detí do utečeneckého tábora. Ten mohol byť samostatným filmom, so silným dramatickým nábojom a mohol končiť nástupom do lietadla. A druhým mohla byť čistá komédia o aklimatizácii ľudí z iného sveta, v ktorej by boli humorným spôsobom demonštrované všetky záludnosti, ktoré so sebou preskakovanie storočí, kultúr a kontinentov prináša. Keďže to tvorcovia napchali do jedného filmu, vznikla nesúrodá naivno-propagandistická zmeska, v ktorej si iba pozorný divák nájde letmé zmienky o problémoch imigrácie. Jedným z málo svetlých momentov je návrat Memera, aby pomáhal tam, kde je ho treba, teda v utečeneckom tábore. Pretože rozdiel medzi utečencami a azylantmi spočíva práve v tom, že utečenci sa po pominutí nebezpečenstva vracajú do rodnej krajiny. (27.04.2016)