Dáma v zlatom

Důležitý film, ideálně se hodící do koláže oslav 100. výročí úmrtí Klimta (a Schieleho). Někdy je jednoduše důležité natočit formálně (ne)obyčejný projekt o zopakovat jím apel, jenž je stále platný a který by nesnesl experimentální podobenství. Anšlus v umění má mnoho podob a doufám, že ještě mnoho mít bude. Kromě filmu lze též doporučit stejnojmenný román Anne-Marie O'Connor s podtitulem Strhující příběh mistrovského díla Gustava Klimta - slavného portrétu Adele Bloch-Bauerové. (30.05.2019)

Prostředí jako takové už z podstaty nabízí zajímavý námět na příběh. Židovské příběhy z období obou válek totiž nejsou nikdy k zahození a většinou jsou plné neuvěřitelných emocí. Ne ale v případě filmu Dáma ve zlatém, kde se promítají dvě příběhové linky. Jedna ze současnosti a druhá z minulosti. Ta z minulosti je odvedená poměrně dobře a nemám na ní výtku. Ta ze současnosti je ale šíleně nezáživná a ten soudní proces tomu dodal korunu. Ve výsledku nezbývá nic jiného, než přijmout s vděkem alespoň solidní herecké výkony. Jenže to je také to jediné, co u tohoto filmu stojí za povšimnutí. (25.06.2015)

aj keď bol koniec dopredu známy, predsa ma viac zaujímala druhá línia (nie návraty a spomienky na minulosť) ale práve tie "právnicke klučky" a výhovorky a spôsob, ako bolo nakoniec Rakúsko nútene vzdať sa obrazov a odovzdať ich pôvodnej majiteľke. A môj osobný dojem a názor, že nešlo o okázalosť a zmysel pre spravodlivosť dotyčnej dáme a jej právnikovi ale predsa len o prachy mi ten film veru nevyvrátil. Na druhej strane ma v tejto súvislosti napadlo ako by sa asi zachovali Rusy, keby tie obrazy boli v Tretjakovskej galerii alebo v petrohradskej Ermitáži. Tí by veru milých Američanov rýchlo vypoklonkovali. Rusi sa svojich vojnových koristí veru tak mirnix dirnix nezbavia. (01.10.2017)

Film se skvělým obsazením a silným příběhem. Při jeho sledování jsem si říkal, zda si jeho tvůrci neukousli příliš velké sousto - především dlouhé retrospektivní prostřihy do minulosti z toho do jisté míry dělají dva filmy v jednom - ale čím víc se film blížil ke konci, tím více si mě získával. Co se na začátku jevilo jako nezajímavý film o poněkud kuriózním vztahu jednoho právníka a staré ženy, se nakonec vyvine do vynikajícího soudního dramatu s odzbrojující působností - krásný závěr člověka vyloženě potěší, byl jsem naměkko jako už dlouho ne. Snad jediné, co jsem na tomto filmu kromě slabšího rozjezdu shledal nepříjemným, je herecký výskyt Katie Holmes, resp. mé zděšení nad tím, jak v pouhých 36 letech zestárla a zošklivěla. Je to s podivem, ale 69 letá Helen Mirren zde má vedle ní půvabu na rozdávání - ve své roli je tak roztomilá a okouzlující, že bylo doslova cítit ve vzduchu, jak si podmanila celý kinosál. Jaká pěkná role pro tu noblesní starou dámu - sledovat ji v tomto filmu je čistá radost. (25.06.2015)

Další z výročních počinů ke konci války nabízí příběh, zručně odvyprávěný s pomocí flashbacků a podmanivého prolínání časových rovin i pomocí vizuálního tónování. K výtkám bych zařadil hlavně povrchní vystavění hlavní mužské postavy a právního i osobního dramatu, navíc rezervy v gradaci + pointování, naopak zaujmou některé vedlejší role, kouzelné momenty hlavní hrdinky, samotná "Adélka", řada prvků výpravy (navíc se zábleskem časů Altavisty), lokace L.A. a Vídně a plastický zvuk. Celkově hezké 3* (24.06.2015)