Dáma v zlatom

Důležitý film, ideálně se hodící do koláže oslav 100. výročí úmrtí Klimta (a Schieleho). Někdy je jednoduše důležité natočit formálně (ne)obyčejný projekt o zopakovat jím apel, jenž je stále platný a který by nesnesl experimentální podobenství. Anšlus v umění má mnoho podob a doufám, že ještě mnoho mít bude. Kromě filmu lze též doporučit stejnojmenný román Anne-Marie O'Connor s podtitulem Strhující příběh mistrovského díla Gustava Klimta - slavného portrétu Adele Bloch-Bauerové. (30.05.2019)

Prostředí jako takové už z podstaty nabízí zajímavý námět na příběh. Židovské příběhy z období obou válek totiž nejsou nikdy k zahození a většinou jsou plné neuvěřitelných emocí. Ne ale v případě filmu Dáma ve zlatém, kde se promítají dvě příběhové linky. Jedna ze současnosti a druhá z minulosti. Ta z minulosti je odvedená poměrně dobře a nemám na ní výtku. Ta ze současnosti je ale šíleně nezáživná a ten soudní proces tomu dodal korunu. Ve výsledku nezbývá nic jiného, než přijmout s vděkem alespoň solidní herecké výkony. Jenže to je také to jediné, co u tohoto filmu stojí za povšimnutí. (25.06.2015)

Kultivovaně natočený, ale naprosto nevzrušivý snímek, u něhož jsem zpozorněl pouze ve scéně, kdy se objeví postava Ronalda Laudera. "Víc Kožených a Železných," vzpomněl jsem si přitom na výrok jednoho nejmenovaného tuzemského politika a na arbitráž, za kterou jsme kvůli Vladimírovi zaplatili Lauderovi a CME 355 milionů dolarů. Může nás tedy hřát pocit, že jsme na ten Klimtův obraz přispěli tak nějak všichni. (24.10.2015)

Tohle bude delší čtení: V reále proběhla celá lapálie kolem obrazu "maličko" jinak. Mám na mysli právní bitvu a celkovou angažovanost původní majitelky, která si šla tvrdě za svým. Žádné takové, jak to bylo ve filmu vykresleno, ale pal to čert. Náckové odcizili židovským rodinám v celé Evropě tolik uměleckých, drahocených předmětů, že já tleskám, kdykoli si je pozůstalé příbuzenstvo dokáže vyboxovat zpátky. A způsob, jakým toho docílí, je pro změnu naprosto ukradený mně. Odbočka do Bavorska : v okolí Mnichova mají v každé širší rodině dosud schován minimálně jeden umělecký předmět, který si tajně hýčkají a legálně jej nemohou střelit. V některém sklepě byl náhodně spatřen originál od Raffaela Santi. Dosud se hledá. Tak kde jsme?! K filmu: za Helen Mirren, kterou mám velmi ráda, dávám čtyři hvězdičky. Vykreslení nacistického tažení a tehdejší situace v zaskočených židovských rodinách bylo výstižné a názoru lidí, kteří našli klidný život za velkou louží, docela dobře rozumím. Vrátit se do Evropy po TOM VŠEM nastálo? ANI NÁHODOU! Stejný názor měl i Miloš Forman. Co se týče Klimtova obrazu, byla nehorázná rakouská prasárna, že si za jeden z hlavních národních kultů vybrali majetkově nevyspořádáný, doslova ukradený obraz a ještě se divili, že to někomu vadí. Takže i když je film vcelku vychýlený od reality, Rakušákům jej, se škodolibým úsměvem, srdečně přeju. :) (26.01.2019)

Aby tenhle film dostál podobného obdivu jako samotný obraz, muselo by se v průběhu nebo aspoň ke konci udát něco obdivuhodného. Neříkám, že to má slabý konec, ale ta třešnička na dortu tam prostě není, takovému závěru v podobném filmu Fénix se tenhle nemůže rovnat. Také samotný boj o obraz je dost vedlejší a nebýt silně emotivních vzpomínek na období války, tak bychom se nudili. Vše podtrhuje dokonalá hudba hádejme koho? Áno, pana Zimmera. ... ČSFD projekce Lucerna (24.06.2015)