Svetlo medzi oceánmi

Melodrama s psychodramatem s náladou konce světa na mořském pobřeží u opuštěného majáku. Musí se to sledovat jako pohádka bez zapojení rozumu. Občas padají perly jako z červené knihovny - milá se ptá nápadníka: "Jaká jsou vaše přání?" Odpověď "Žít, to mi úplně postačí". Není to oslňující film, ale na velké plátno patří. (04.12.2017)

Po dlhšej dobe prišla romantická dráma so silným príbehom, navyše výborne obsadená. Pokojný úvod, maják na opustenom ostrove a nekonečné vlnobitie oceánu dokonale navodia správnu atmosféru. Po prvej tretine sa film postupne začína dramatizovať, dej začína gradovať a herecky si úplne vystačia Fassbender s A. Vikander. Až neskôr sa k nim pripojí R. Weiz v roli smutnej matky. Príbeh graduje čoraz viac, herecky sme na najvyššom leveli a romantické duše budú v siedmom nebi. Film rozdáva nielen emócie, ale donúti človeka rozmýšľať ako by reagoval na ich mieste. Ak sa toto filmu podarí, je jasné že u diváka zabodoval. Úplne rozumiem Tomovi (Fassbenderovi). Chcel upokojiť matku, poslal list a nečakal aké dôsledky to môže mať. Nie je jednoduché s tou myšlienkou žiť, zvlášť potom, keď stretnete úplne zničenú matku a pozriete jej do očí. Svedomie, ak nejaké máte, vás bude užierať...Preto som veril, tomu, čo urobil, zvlášť ak je to vojnový veterán, ktorý smrť čakal už dávno. V závere mi zovrelo hrdlo... Silný film s výborným príbehom, čo je dnes vzácnosť. 90%. (26.12.2016)

Hezky zrežírovaný a luxusně zahraný prvoplánový romantický kýč zakončený vykalkulovaným dojákem. Přesto se na to dalo relativně v pohodě koukat, ačkoliv pokud by režie ubrala na stopáži a oželela nesmyslně dlouhé sekvence šťastné romantiky, bylo by to lepší. Nic k zapamatování, ale žehlit se u toho dá. 55% (24.09.2017)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)

Ťažko povedať, prečo sa niečo podobné našim kinám vyhlo, to samozrejme hovorí viac o inteligencii distribútorov než o kvalite diela. Pretože až na veľkom plátne by sme si naplno vychutnali to úžasné pobrežie oceánu, zvuk burácajúcich vĺn a čajok. Pomalé tempo je ale dnes, v dobe prvej signálnej, sprosté slovo. Pomalšie rozprávanie podtrhuje aj predlhá expozícia, čo mne ale osobne v tomto prípade vôbec nevadilo. Film o tom, že niektoré životné rozhodnutia nie sú ani dobré, ani zlé a následky týchto činov vyžadujú ďalšie rozdodnutia, ktoré tiež nie sú ani správne, ani nesprávne, ale v vďaka ktorým sa stávajú všetci len obeťami. (05.04.2019)