Zem nikoho

Dva vojáci z odlišné bojující strany, ale pocházející ze stejného města v jednom zákopu. Třetí voják, který leží na mině a nemůže se ani pohnout. Francouzský voják UNIFORM chce něco udělat, ale nemůže. Reportéři z různych koutů světa shromážděni kolem snažíc se získat senzaci. Velitel mezinárodních sil, který evidentně nemá zájem o řešení situace a radši by klátil svoji sekretářku. To vše a ještě víc ve skvělém hořce komediálním filmu Země nikoho. Smutná satira, která byla právem oceněna Oscarem. (16.05.2004)

Dva muži ze stejné země, se stejnými přáteli... ale ze znepřátelených stran v absurdně patové situaci v zemi nikoho mezi svými liniemi - dokonalý popis skutečné podstaty občanské války sledované nečinným okem západu. Země nikoho je velmi dramatický a uvěřitelný film od začátku až do konce a jako hořký komentář Jugoslávského režiséra k celé situaci v zemi je více než výstižný. 8/10 (25.01.2008)

Na první pohled takový celkem jednoduchý film, který se snaž ukázat to, jak je válka vlastně šílená, jak je nesmyslná a co všechno dovede v lidech vzbudit, pokud nemají dostatečně silnou vůli, anebo prostě pokud se dostanou do nepředvídatelné situace. A neplatí to pouze pro vojáky, ale i pro civilisty a také pro reportéry. (07.04.2016)

Ovlivněn motivem na filmovém plakátě a žánrovou škatulkou komedie, která u tohoto filmu na CSFD figuruje hned na prvním místě, jsem čekal v horším případě válečnou taškařici typu "Jak jsem vyhrál válku" a tom lepším satirickou sondu typu "Hlava XXII". Ale nakonec jsme se příliš nezasmál. Země nikoho neservíruje vtipné momenty, alespoň ne tehdy, pokud pod pojmem "vitpné" vidíte klasický situační či konverzační humor. Film vedený povedenou režií Borise Tanoviče kráčí téměř výhradně v satirické rovině, přičemž tato satira je prezentována velmi nenápadně; nic není zextremizováno a nepořádá se hon na absurdní situaci roku. Proto miřte jinam, vy, co čekáte Bosenskou švejkovinu, tohle je zajímavý a filmařsky povedený snímek, který se hořce pousmívá nad příčinami a množstvím nesmyslných vyústění válečných konfliktů, u kterého trochu zamrzí, že nepřínáší ani hutné emoce, ani žádné myšlenky. (08.12.2007)

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu. (22.01.2008)