Aféra

Výborně, tady totiž vzniká něco velkýho. Pilot se celkem nápadně maskuje za True Detective bez vražd (?), buranů a okultismu, míchnutej Modern Family bez mockumentary stylingu a Jayovic famílie, a já si troufám tvrdit, že se nám tu rýsuje dramatická špička podzimu. (13.10.2014)

V našem mírném podnebném pásmu máme za okny ošklivou nepěknou věc, ale my teď na chvilku zavřeme víka a představíme si takový vedro, že i Mitch Buchannon sotva tahá nohy po pláži, přičemž s nadějí v oku vyhlíží ztepilou cvičenku, kterou chytla uprostřed moře vražedná křeč. Jojo, dámy, jsme na dovolené, konečně je tu čas na sebe nahodit plavky, kvůli nimž jsme od vánoc neměly v puse nic, co obsahuje víc jak dvě kalorie. A teď se pečlivě podívejte na lehátko vedle sebe. Jestli tam leží vorvaň, co je právě na misi poškrábat se v trenýrkách, přitom se nezlejt pivem a ani představa jak cvičí pilates v nedbalkách vás nerozpálí, tak je čas na AFÉRKU. Hlavním kritériem při výběru milence je samozřejmě vzhled, co si budeme nalhávat, při aférce si nechceme povídat, nýbrž máme v plánu zažít parádní opičí sex. Takže bacha! Já už takhle jednou naletěla, vybrala jsem si moc pěknýho tanečníka, kterej zezadu vypadal fakt pěkně – hezkej zadek, dlouhý černý vlasy, bohužel zepředu to taková sláva nebyla, neb mu každej zub šel jinam. No a druhak by mohl bejt němej, nebo mít alespoň hezkou vadu řeči, aby pak nikde nevyslepičil, co jste spolu při měsíčku vyváděli, po dovolenej z toho bejvaj jen mrzutosti. (04.02.2015)

The Affair je trochu problematický, ale rozhodně zajímavý počin. Vypráví jeden příběh pohledem dvou různých postav, stárnoucího spisovatele Noaha a utrápené servírky Alison. Zajímavost celého seriálu pramení z konceptu, kdy půlku dílu sledujeme jeho verzi, půlku zas tu její. Sledovat, v čem se vzpomínky dvou protagonistů liší, a v hlavě si doplňovat, co se přesně odehrálo doopravdy (protože ani jedna z verzí samozřejmě není stoprocentně "pravdou"), je na celém seriálu to nejzajímavější, obzvlášť ve chvílích, kdy jsou diváku ukazovány emocionálně vyhrocené situace. Ty se totiž vždycky liší nejvíc, protože každý si z nich pamatuje to, co pro něj bylo nejdůležitější. V konceptu ale zároveň leží i kámen úrazu, protože příběh jako takový se odvíjí jenom velice pomalu, a emocionálně vypjatých chvil není zrovna přehršel. Většinu času se tak jedná o takřka kosmetické rozdíly nemající vliv na děj, respektive mnohdy se dá tahle Aférka z hlediska děje odvyprávět za polovinu času, vždycky za použití jen jedné z verzí (ať už Noaha či Alison), a sledovat totéž v bledě modrém má sice význam pro pochopení motivací toho druhého a dotvoření psychologického profilu postav, zároveň s sebou ale (často, nicméně ne vždycky) přináší neuvěřitelné množství nepotřebné vaty. Zkrátka a dobře, pomalé tempo nemusí vždycky znamenat záruku kvality či náročnosti, někdy je pomalé tempo prostě jenom... pomalé tempo. Jak jsem zmínil úvodem, The Affair je problematická. Má nápad, komplexní postavy a dech beroucí herecké kreace (Ruth Wilson). Na druhou stranu je fakt pomalá (fakticky! pro ty, co to ještě nepochopili, protože jsem to jenom tak lehce naznačil) a často irituje (horní ret Ruth Wilson). První série 70%, druhá 75%. (28.04.2015)

1. řada: 80 % Přestože jsem čekal mnohem víc (asi mě nabudily všechny ty recenze a nadšené ohlasy), tak nakonec to nebylo až takové zklamání. První čtyři díly se postavy "otrkávají" a neděje se nic výrazného, byť se začíná mluvit o úmrtí. Trochu jsem i bojoval s tím, aby se sledováním pokračoval, nakonec se tento pocit v polovině láme a vztahy se začínají vyostřovat. Naštěstí v tom nejsou jen vztahy postav, ale taky ona krimi zápletka a další zádrhely, které však z důvodu překvapení nebudu vypisovat. Vše působí přirozeně a nenuceně, žádné nelogické chování postav/dějové zvraty, které by hrály do karet scénáři nebo aby jen seriál "vypadal zajímavěji". Jen jedno velké "mínus" - vůbec, ale vůbec nic se na konci první řady divák nedozví, ba právě naopak vám dá The Affair ještě více otázek do druhé řady. (10.05.2015)

„Velký americký román" o problémech dospělých formou vyspělého seriálu, který dělá tolik věcí tak moc dobře, že těch několik málo věcí, které zase až tak dobře nedělá, bije do očí o to více. Předně je to zpočátku na jedno brdo (každý z úvodního tria dílů je sice sám o sobě skvělý, ale dohromady jsou tak stejné, až jsou takřka k nerozeznání a v důsledku toho kolovrátkové) a poté i onen "rašamon" přístup nespolehlivého vypravěče, který je tu spolu s postavami alfou i omegou všeho. Pracuje se s ním v zásadě neskonale rafinovaně, promyšleně do sebemenších detailů i přehledně, ale místy přeci jen i lacině. Jedna věc je, že každý sebe sama vidí vždy lépe než jak ho vidí ostatní a že si pamatuje události jinak, něco si přibarví, upraví, zapomene či zatají, ale zde jsou ty pohledy nejednou tak prvoplánově odlišné (a to i s ohledem na možnost, že oba záměrně ve všem podstatném lžou, aby odvedli pozornost), protože příliš okatě cpané divákovi do ksichtu. Paradoxně tak bývají zajímavější linie těch dvou, když nejsou spolu a ty neustálé „rozpory“ jejich verzí neodvádějí pozornost. A poté zádrhel největší; bizarní rozhodnutí udělat z živoucí reklamy na půvab zrzek a nositelky nejvíce sexy britského přízvuku Ruth Wilson obarvenou brunetu s tuctovým americkým dialektem, grrr... Ovšem jinak je to kromobyčejně dobře zahraná narativně hravá temná intimní vztahovka, která je bezkonkurenční, když je plně soustředěna čistě na postavy a dialogy. A naopak poněkud skřípe, když se snaží o budování "vychytralé" zápletky. Každopádně to má náboj i nápad a ani v aktuální tsunami kvalitních seriálů se to neztratí. | S1: 4/5 | (05.01.2015)