Ace.Anita

Konečně! Seriál, při jehož sledování netoužím být tak trochu jiná/lepší v tak trochu v jiném/lepším světě. Jen trochu ošternější, divnější, s větší odvahou dělat nesmyslné chyby. Díky, Leno.

Rachel Bloom je needy holka a nebojí se to přiznat. Jde otevřeně proti tropám nezávislých žen, kterých se nějaké to boleníčko srdce ani nedotkne - Rachel, jo, děkuju ti za všechny holky, co si svoje zoufalství a nepřiměřené reakce schovávají pod peřinu ---> jsem needy a jsem na to pyšná! // Deprese a úzkost v báječném kontrastu s muzikálovými čísly je jako čokoláda se solí - I just can't get enough//Tak trochu Welcome to me v seriálu.// Kdybych hudební čísla měla na kazetě, už je úplně rozšumnělá a ohraná, protože Sexy getting ready time, Sexy french depression nebo Where's the bathroom jsou velmi pecky.// Santino Fontana nad postelí. <3

Mám ráda takovou tu rašomon věc, ačkoli nevím, jak to slovo použít ve větě. Mám ráda, jak ona sama sebe vidí jako tak trochu fucked-up slušňačku, co podlehla nátlaku stárnoucího chlípáka a jak on sám sebe vidí jako uřknutého středověkého mnicha, kterému ta mrcha servírka nasypala do kafe nějaký lust potion. Mám ráda, jak jejich perspektivy časem splynou, protože láska. Mám ráda, jak ona vypadá jako Lana del Rey. Mám ráda Fionu Apple a chci, aby měla na tomhle světě monopol na nahrávání seriálových znělek. Mám ráda, když na otázku "Proč jste si posrali životy?" hrdinové odpovídají: "Ty jo hej já vlastně ani nevim."

Je vám 13 a vaším prvním (zatím taky posledním) životním cílem je BÝT JAKO GILMORKY! Dnes už jsem jinde a chci být už jenom jako Lorelai. Pro mě nejlepší fantasy všech dob - taky bych se jednou chtěla octnout ve světě, kde spolu lidé komunikují prostřednictvím popkulturních referencí.