Motocyklové denníky

Mno..před zraky nám konečně vyplynul nějaký film o Ernestu Guevarovi! :) A nepodal ho nikdo jiný, než Gael García Bernal..a to způsobem výborným..ale na to už jsme u něho zvyklí. Snímek místy úsměvný, místy vážný a místy..mno, místy trochu využívá zprofanovanosti "značky Che"! Přesto shlédnutí tohoto filmu je velice příjemné a možná se něco dozvíte o jihoamerickém počátku revolučního období. (16.02.2006)

Gael García Bernal vyrostl ve výborného herce. Jeho Che Guevara je uvěřitelný, ale podle mě příliš citlivý. Film na něm stojí a je to znát, ale nestačí jeden dobrý herec a jedno velké putování, když vám jeho cesta nic moc neřekne. na 128 minutách se toho moc neděje a asi Guevarova psychologie není nijak složitá, jako by byla úmyslně postrčena do pozadí, aby Che byl vnímám jako obyčejný člověk co vnímá a na konci se z něj prostě stane osobnost, co svým způsobem změní "svět" (minimálně Latinskou Ameriku...). Dostal jsem příliš málo na to, abych byl spokojený a nepoznal jsem Guevaru tak, jak bych chtěl. Snad jednou uvidím nějaký dokument o něm, který mi ukáže, zda Bernalův Che je přesně takový jaký má být a já jen nepochopil symboly, které mi film dává. (15.07.2007)

Mýtus o tom, že "Hitler v červenom" Che bol zamlada vlastne sympaťák, ktorého nezaujímala túžba po moci, len ho ukrutne bolelo srdce z tej obrovskej sociálnej nespravodlivosti v Latinskej Amerike. Z filmového hľadiska v poriadku, z ideového obludnosť. Film takmer výhradne pre batôžkárov z LFŠ, ktorí pyšne nosia tričko s podobizňou neľútostného bijcu intelektuálov, buzíkov a inej "škodlivej hávede". (10.10.2008)

Motocyklové deníky Waltera Sallese se hodně podobají novějšímu snímku Sofie Coppola - Marie Antoinetta. Oba filmy se zpočátku tváří jako životopisná dramata, aby se ale nakonec proměnily v pocitovou studii, jejíž hlavním kritériem není zobrazení života oné osobnosti, ale zprostředkování jejich pocitů. S Marií Antoinettou jsme sdíleli její odcizení, osamělost a nudu na cizím zámku, který by pro ní měl být novým domovem. Hlavními aktéry deníků jsou Ernesto Che Guevara a Alberto Granada, kteří se rozhodnou splnit si svůj sen a na staré motorce se vydají na cestu napříč Latinskou Amerikou. Jakkoliv je Ernesto Che Guevara velkou osobností, což samozřejmě svádí k jejímu podrobnému pitvání, film se jím vůbec nezabývá jako "člověkem s historií a z historie" neboli člověkem, jehož celý život je hodný vyprávění a místo toho se zaměřil na jednu jedinou etapu jeho života, na jednu dlouhou cestu...jednu z mnoha. Che-řečník a revolucionář je v tomto filmu téměř umlčen a místo něho mluví Che-poeta a romantik. Já osobně tento odklon od politických témat vítám (politikaření se samozřejmě dočkáme, ale nikoliv v takové míře, jak by se od filmu o Che Guevarovi čekalo). Ony Motocyklové vlastně ani nejsou životopisným filmem, nazval bych je spíše cestopisem, takovou exkursí po Latinské Americe, přičemž jedním z cestovatelů je čirou náhodou jeden z nejznámějších revolucionářů. Díky tomu, že se film zaměřuje více na Guevarovo nitro než na jeho činy a historickou pozici, působí tento nadšený mladík o to lidštěji, než kdyby byl zobrazen jako politická ikona. Názory nevymizely, jen nám jsou zprostředkovány prostřednictvím hrdinových počitků, místo toho, aby nám byly jednoduše vykládány. A co je ještě obdivuhodnější, hrdinovo čití bylo při promítání přenášeno i na mě a i já jsem zatoužil po nějaké té cestě plné poznání a přirozené krásy. A když už jsme u té krásy, nemohu se nezmínit o skvělé kameře. Všechny ty krásné scenérie jistě sváděly ke kýčovitým obrázkům, ale tvůrci se nenechali zlákat prostými cukrátky a místo toho nasnímali všechny ty roztodivné krajiny mnohem osobitěji a ne tak, jak je vídáme na billboardech. Celé to prostě působí značně osobitě, čemuž napomáhá i fakt, že se nedočkáme žádných leteckých nadhledů, ale téměř vše je snímáno v úrovní očí postav. Největší vizuální lahůdka mi ale byla naservírována na konci filmu, kde nám jsou promítány jakési "živé portréty" - černobílé momentky, kdy různé postavy pózují, tak jak to známe z cestopisných fotografií, akorát že tady čas nezamrzl na papíře, ale prostřednictvím filmového pásu stále plyne. Úžasné. Další, čím mě deníky potěšily, byl všudypřítomný humor, který osvěžil spoustu scén. Věřte tomu nebo ne, ale Guevara i Granado byli zábavní vtipálci, se kterými bych se klidně vydal na nějakou tu cestu...protože tahle cesta byla skvělá. 90% (06.08.2008)

Film ma velice dobrou prvni cast, kdy se dva kamaradi rozhodnou na motorce projet cely kontinent. Muzeme sledovat nadseni a odhodlani dvou mladych muzu, krasnou prirodu Latinske Ameriky a dobrou kameru s dobre pouzitymi filtry. Bernal opet ukazal herecky talent. Che Guevara byl mimoradna osobnost. Skoda, ze se scenar filmu trochu zasekl v Peru a film zacal prudce ztracet na krase a zajimavosti. (25.03.2012)