Hlavná stanica

Zdálo by se, že ohrané téma... Dítě polepšuje dospělého, ubohý sirotek a ženská, co nemá žádnou vnitřní morálku ani nic podobného, ale ohrané to nebylo. 1. herci jsou báječní, 2. Brazílie je drsná, krásná, krutá a barevná. 3. nečekejte klišé, i když ho vám tam budou nutit na každém rohu, tam kde ho budete čekat nejvíc, tam nebude. (23.11.2008)

Takový hezký, lidský příběh o tom, jak to může dopadnout, když se shodou náhod dostane malý chlapec k někomu, koho vůbec nezná a kdo se mu nelíbí, ale s kým musí strávit nějakou tu dobu. Jasně, dost to připomíná "Kolju", ale tady bych asi nějakou zásadní inspiraci nehledal. Prostě z toho vzešel výborný film na podobné téma. (16.10.2016)

„Tak co, chutnalo ti?“ - „Zdá se mi, že mám pěkně náročný hosty.“ - „To ne, Doro. Jen jeho máma prostě vařila líp.“ - „Ne. Ona nevařila vůbec.“ Isadora má psychicky náročnou práci, zapisovat diktované dopisy všemožných obsahů se může zdát být zajímavé, ale občas trochu vysilující. A největší vzrušení je, když s kamarádkou vybírá ty, které vůbec pošle. Jenže pak jí zkříží cestu malý sirotek…Líbilo se mi, jak vůči sobě obě postavy chovaly počáteční nevraživost a teprve postupně, velmi pomalu k sobě začaly nacházet cestu, a to ještě s pořádným jiskřením a konflikty. Zároveň se tu nic nezkrášluje, ani 1 z nich se rozhodně nechová dokonale, což ovlivňuje i strach a zlost. Příběh není zrovna moc veselý, to však nijak nesnižuje jeho poutavost a zároveň také výpovědní hodnotu o chabé sociální úrovni Brazílie, jak divák pozná během cesty, ale vlastně ani nemusí jít nikam daleko, už to úvodní přelidněné nádraží (plné „postradatelných“ chudáků) je hodně vypovídající. Emocionálně mě film nezasáhl tak, abych mu přiklepl plný počet, ale ty 4* mu rád dám. (10.05.2020)

Hlavná stanica je pomerne jednoduchá a nekomplikovaná road movie, ktorá nemá čím nielen prekvapiť, ale vlastne ani zaujať. A tak som sa 113 minút iba díval, ako sa tí dvaja nesúrodí postupne zbližujú, lebo inak by celý film nemal zmysel. Keď si takto niekto predstavuje riešenie neriešiteľných problémov v takej obrovskej a komplikovanej krajine, akou je Brazília, má na to rovnaké právo, aké mám ja na to, aby som dal tomuto filmu tri hviezdičky iba z akejsi ľútosti. (08.11.2013)

Keď som videl Hlavné nádražie prvý krát pred mnohými rokmi s mamou, tak si pamatám, že celý film preplakala. Je to lepšie, ako keby preplakala nejaký tuctový gýč, ale zároveň treba Sallesovi priznať, že útočiť bezprostredne na city divákov mu ide dokonale. Predvídateľné rozprávanie prebieha na pozadí ilustrácie ťažkej sociálnej situácie v Brazílii, ktorá sa odvtedy asi len v málom zmenila. Obrovské množstvo obyvateľstva je negramontné a je to vďaka poňatiu filmu aj dôvod k ďalšiemu dojatiu. Výstavba nových štvrtí pripomína skôr kurníky pre nemysliacu drobež (žiadne ploty znamenajú menšie súkromie) a staré paneláky vo veľkomestách úle, o to viac nami však jednotlivé osudy ich tragických obyvateľov pohnú. Od miery dojatia bude potom závisieť aj vaše hodnotenie tohoto veľmi pekného filmu. 70%. (05.11.2013)