K oblakům vzhlížíme

Sledujeme všední život Rádi a jeho nejbližších lidí z okolí. Martin Dušek zvolil metodu pouhého pozorování a nijak do dokumentu nevystupuje nebo do něj jinak nezasahuje. Vystihl některé momenty, které jsou přesným obrazem některých dnešních společenských/lidských problémů - nezaměstnanost, povrchnost, prázdnota, osamělost apod. Ráďův bezcílný život, jehož středobodem je jeho auto, absence nějakých vyšších ambic a snahy..tragikomická podívaná. (12.01.2015)

Tentokrát překvapivě nepříliš rýpavý a potměšilý Dušek, což mě od největší české dokumentaristické studny nekorektního humoru docela překvapilo. Je to spíše sociální dokument vysokých estetických a formálních kvalit, který ale zachycuje realitu určitého prostředí, typu lidí a životních etap velice pozorně a věrohodně, bez zbytečné snahy o šok a senzaci. (13.09.2015)

Dokument o fanouškovi tuningu jako sociální studie buranství. Síla tohodle podivného dokumentu je jednoznačně především v zacyklené bezcílnosti, která je cítit snad na každém kroku a v každém prostředí, které se na plátně objeví. Otázkou zůstává, jestli sledování xenofobního chudáka, který vyplňuje svůj život hrabáním se v motoru, je dostatečně nosné téma pro hodinový dokument. 6/10 (09.11.2014)

Martin Dušek se sice ukryl za kameru a zvolil metodu čistě observační, ale stejně zůstal tím stejným Duškem, který se prohání po masových hrobech, humoruje o hitlerjugend a vysmívá se všemu, co není podle jeho gusta. Ano, má to téma jako hrom, je to třeskutě vtipný a má to rámy jak páni. Ale co naplat, když je to celé spíš na úkor samotného Rádi. Pojďme se zasmát sociálně slabému klukovi a jeho vytuněnému světu. Zatímco Bláhovec se ve své Show aspoń snažil o nějakou empatii, tak Dušek se o ni neotřel ani z rychlíku. Ono totiž dělat si legraci ňoumovitého Rádi je tak lákavé a snadné. Ale co takhle zesměšnit Martu Kubišovou? Nebo Olgu Havlovou? Do slabých se kope nejlépe, což? (28.10.2014)

Hustý! Já auta jako cyklista nesnáším, takovýhle život bych nepřežil. Krásná studie jednoho života.Hrnou se na plátno, ač patří do televize. Někdy si pletou film s publicistikou. A často se řídí nejlevnější kuchařkou: čím bizarnějšího podivína natočíš, tím větší úspěch sklidíš. Pět nových dokumentů šlo do kin v kolekci Česká radost. Nejlepší z nich, film K oblakům vzhlížíme, sleduje bezútěšnou perspektivu ctitelů „vytuněných“ aut, kde vládnou pašované cigarety a sladké likéry ze slev, kde padnou poslední drobné na myčku aut, dítě se odloží a jede se na sraz. Mladík nikde nevydrží, na práci s ještěrkou má propadlé papíry, auta se nevzdá a námitku, že jiní chodí pěšky, shodí - To bych chtěl vidět! Uslyší – Viděl bys, ale to bys musel jednou ráno vstát. (04.11.2019)