Célina a Julie si vyjely na lodi

Náhodné (nebo nenáhodné) kamarádky Celine a Julie si usmyslely, že zjistí co se děje ve vile. Obě dívky nejenže dokážou jedna druhou zastoupit v životě, ale i přesun pomocí zvláštních bonbonů do děje tam ve vile pojí obě dívky do jedné postavy - služebné. Drama kolem žádaného vdovce, který se nechce kvůli své dceři znovu ženit, vrcholí k tragédii. Celin a Julie (v postavě služebné) chtějí dívenku zachránit. Je to vůbec možné, když jde pouze o sen či představu?! Rivettovi čáry máry (obě dívky mají oblibu v kouzlech) přináší podivuhodný film, který spoustě lidem (v celku pochopitelně) může připadat jako ohromná konina. Obě dívky možná ani nejsou dvě, ale jenom jedna. Nebo možná nejsou vůbec. Obě (jedna, žádná?) v každém případě mají rády kouzla a halucinogení (vysmáté) bonbony, díky kterým si spestřují nudné pařížské chvíle. Tímto bych doporučil si spetřit ty nudné pražské, brněnské, ostravské a jiné chvíle všem přítomným (24.01.2007)

tak to je asi jeden z těch filmů, z něhož jedni budou nadšení a druhé nechá nejen chladné, nýbrž se u něj budou také velmi nudit. Bohužel, ač jsem se snažila vžít se do děje sebevíc, musím se počítat ke druhé skupině. film mi přišel nudný, hrdinky nesympatické (to byl účel?) ... mé nízké hodnocení rozhodně není nezaujaté ... (14.09.2008)

Jedna z nejranějších (a nějak i nejlepších) ukázek 'metafikce' ve filmu. Filmu, který je nadevše o radosti být dívákem - o radosti filmu vůbec. Je tady jistý intelektuální úskalí, ale Rivette nikdy nedělá kompromis mezi hravostí filmu a joie de vivre. Ohromný uznání si zaslouží Berto a Labourier, který podávají zdánlivě nepatrnou a strukturovanou performance s takovou sebedůvěrou a svobodou, že odpuštěno budiž tomu, kdož si ji splete s improvizací. Tohle je docela přesně to, co je dobrý na filmu - fikce, reality, záhady, lži, pravdy. 24 krát za sekundu. (06.12.2015)

Rivettův večerníček. (22.01.2024)

Celkom fajn surealistická absurditka (až provokačka) s miestami fascinujúcou atmosférou evokujúcou niekedy dosť zaujímavé pocity a predstavy (podmienené však kvantitou a kvalitou načítaných/napozeraných diel diváka). U mňa to boli o.i. spomienky na romány dvojice Boileau-Narcejac a najmä Japrisota.  Prílišná dĺžka filmu spôsobuje určitú nesúrodosť deja a znižuje jeho kompaktnosť ( u mňa presne o 1*). (18.03.2024)