Biely Boh

Největším problémem filmu je jeho rozdělení do dvou dějových linií - jedné psí, která zaujme a jedné člověčí, která je vyplněná vatou. Osobně bych ocenil oslabení "rodinného příběhu" ve prospěch rozvinutí podobenství, které se v jednotlivých symbolech objevuje jen sporadicky (ale přiznávám, že u věty "Už dělají seznamy" mě trochu zamrazilo). Možná ale právě o to režiséru Mundruczóovi šlo - vytvořit film pro širší vrstvy, který zároveň ponese aktuální poselství o nesnášenlivosti a xenofobii. Závěr filmu bych naopak vyzdvihl. Hodně jsem po projekci přemýšlel o fenoménu roztřesené kamery - jakkoli mi to přišlo na začátku otravné a samoúčelné, není pochyb o tom, že recipientova snaha "ustálit" obraz pomocí detailu, na který se soustředíme (nejčastěji na lidském obličeji) způsobuje, že takto snímaný film navozuje dojem kontaktnosti. Což pro budování vztahu k postavám má určité opodstatnění. (05.08.2015)

Vzestup Planety psů natočený s důraznou artovou energií a bohužel i všemi klišé, logickými oslími můstky, banalitami a hrou na efekt, které se hodí spíš k hollywoodským katastrofickým schématům. Zamýšlené podobenství o xenofobii a dominanci "bílých bohů" nad "méněcennými rasami" se smrsklo na pár okatých symbolů, plochých postav a nepřesvědčivých replik. Práce s psími herci, energické vedení kamery a práce se zvukem v některých momentech vybočí, ale navzdory dynamickému pohybu postav po mizanscéně působí Bílý bůh spíš jako táhlé psí vytí. Zklamání, osobně bych od vítěze sekce Un certain regard očekával víc než jen průhledné psí oči. (21.01.2015)

Dech vyrážející zvěrstvo, na které, prosím vás, nenechte koukat děti, i když je mi jasné, že dnes jsou otrlé a lecčemus zvyklé, ale stejně ne. Holčička a pejsek, kterého její otec nechce přes práh, tak jednoduše sociálně to začíná ... a jako Noc oživlých mrtvol, totiž psů, to končí. Nesmyslné jednání všech postav i zvířat doprovázené samoúčelným sadismem a brutalitou. Metafora? Na to prdim. Psy miluju a právě proto tenhle paskvil odsuzuju k odpadu! (01.02.2016)

Citát na začiatku filmu hlása " všetko strašné túži len po láske", akoby láska bola odpoveďou na všetky problémy sveta- a ja súhlasím. Dlho som už nevidela nič podobne posobivé a nechápem nízke hodnotenia užívateľov, ktorý evidentne nemohli pobrať o čo vlastne vo filme išlo. Uvedomujem si, že je dosť nepravdepodobné, že dvesto psov by mohlo terorizovať celú Budapešť, alebo cielene vykonávať akúsi vendetu, ale o to práve ide. Myslím, že tento scenár zobrazuje situáciu, ktorá by eventuálne mohla nastať, keby boli psy také pomstychtivé, krvilačné a zlé, ako ľudia. Na konci, keď im však Lilly zahrala, ukázalo sa, že sú krotké a majú dobré jadro, na rozdiel od ľudí, ktorí dokázali celú situáciu riešiť zase len zabíjaním. Myslím, že hudba bola použitá ako niečo krásne, niečo čo je schopné ukázať správnu cestu k zmiereniu a harmónii. Taktiež je tu plno ďalšej symboliky. Netreba brať všetko ako akčný trhák a občas sa nad dejom nezaškodí zamyslieť. Jediné, čoho je mi ľúto je fakt, že psíky, ktoré vo filme účinkovali, boli z útulkov a určite len málo z nich našlo skutočne dobrý domov. Každému z nich by som priala dlhý, krásny život plný radosti a lásky. (11.07.2015)

Filmové podobenství nejen o psech a lidech má jednu lidskou hrdinku (hraje ji Zsófia Psotta, což v češtině vypadá samo o sobě jako vtípek) a jednoho psího hrdinu. Jejich společný příběh je na začátku násilně rozdělen a pak jsou nám jejich scény předkládány na střídačku. V závěru jsem samozřejmě fandil psům a vůbec nechápu proč to někdo označuje za horor. Možná protože tam těžkooděnci střílejí do psů. Naopak psi za nás (zase) udělají možná nevděčnou, ale rozhodně užitečnou práci, totiž zničí trochu toho lidského šmejdu, který mezi námi tleje. V tomto případě lidi, kteří se špatně chovají ke psům. Takže ve skutečnosti jsou ztráty na životech na lidské straně minimální. Máme tu tedy art s happy-endem? (20.06.2016)