Biely Boh

Škoda, že se Mundruczó nevyhnul replikám jako z Hitchcockových ptáků, které v důsledku působily spíše směšně. Škoda je také to, že Budapešť zredukoval na maloměsto v důsledku snahy zaklínit do sebe jednotlivé úseky děje. Jinak jde ale o pěkné podobenství o tom, jak touha po čistotě a kontrole zatemňuje mozek. (13.08.2017)

Jako deklarovaná metafora mocenských vztahů a vykořisťování napříč etniky v rámci společnosti je Mundruczóův "Bílý Bůh" příliš těžkopádný a naivní. Dokonce by se dalo říci, že stejně jako psi ve filmu se projekt vymkl kontrole a režisér se nechal strhnout realizačními výzvami a potenciálem ke spektáklu na úkor sdělení. Jenže co když to, co někteří Mundruczóovi vyčítají, představuje právě jeho podstatu, ke které se čím dál tím více propracovává? Co když je to vskutku evropský ekvivalent Cuaróna, který se nezpronevěřuje svým skromným kořenům, ale naopak se postupně propracovává ke stále ambicióznějším a opulentnějším projektům? Již jeho dřívější snímky nesly zárodky high-concept artu, k čemuž ve svých posledních projektech přidává ještě vyloženě blockbusterový produkční rozměr. A tak zatímco jako východoevropská festivalovka vzbuzuje "Bílý Bůh" rozpaky, jako euro-artová variace hollywoodského psího melodramatu je dostatečně podvratná a myšlenkově podnětná. Ale především zůstává naprostým úkazem a produkčním mega počinem, který fascinuje sveřepostí v analogové realizaci sekvencí, které by kdokoli jiný okamžitě zavrhl, nebo by je vyřešil digitálními efekty. I takto může vypadat solitérní dílo. (12.04.2020)

Nemám moc rád filmy, které jsou především podobenstvím, a nemám ani moc rád filmy, které se snaží diváka citově vydírat, jako že se třeba ubližuje psům. Jenže tenhle snímek to všechno podává tak nějak smysluplně a dobře, že jsem tím byl zaujatý, stejně jako prezentováním finálního vyznění filmu. Tohle bylo dobré. (07.12.2016)

Vzestup Planety psů natočený s důraznou artovou energií a bohužel i všemi klišé, logickými oslími můstky, banalitami a hrou na efekt, které se hodí spíš k hollywoodským katastrofickým schématům. Zamýšlené podobenství o xenofobii a dominanci "bílých bohů" nad "méněcennými rasami" se smrsklo na pár okatých symbolů, plochých postav a nepřesvědčivých replik. Práce s psími herci, energické vedení kamery a práce se zvukem v některých momentech vybočí, ale navzdory dynamickému pohybu postav po mizanscéně působí Bílý bůh spíš jako táhlé psí vytí. Zklamání, osobně bych od vítěze sekce Un certain regard očekával víc než jen průhledné psí oči. (21.01.2015)

Film sice obsahuje hodnotnu myslienku o xenofobii, ale prezentuje ju takym primitivnym spôsobom, ze ma to neskutocne sralo. Vsetky postavy su jednorozmerne. Vsetci dospeli su zmrdi, ktori sa spravaju hnusne jak ku psom tak aj ku svojim detom a psi su chudaci, ktori sa nakoniec naseru a vydaju sa na svoju cestu pomsty. V tomto ciernobielom prevedeni ma nebavili jak hnusne sceny v ktorych ludia týrajú psov, tak ani sceny v ktorych psi svojich tryznitelov pozabijaju. Film vo mne vzbudil pocit hnusu voci vsetkym a vsetkemu. Jednu hviezdicku davam len za kvalitnu technicku stranku, ale tento divny film mi vôbec nesadol. Rozhodne to nie je nejaky psickarsky film. Namiesto psov by tam mohli byt kludne opice, slony, alebo utecenci zo Sýrie a nic by sa na vyzneni filmu nezmenilo. 1/10. (19.09.2015)