Vyššia moc

Najprv ma síce vytáčalo chovanie manželov, keď city a pocity nedávali najavo, keď ich dusili niekde vo vnútri a tvárili sa akoby nič a nič neriešili ... ale potom, keď všetko vyplávalo na povrch, všetko bolo vypovedané, keď sa začalo plakať a kričať ... tak ma to ohromne začalo baviť. Výborne sa na to pozeralo - po všetkých stránkach - nádherná krajina, hotel, dobrí herci, parádna kamera a aj samotný príbeh. Vivaldi sa ale akiste obracal v hrobe. (30.03.2015)

Vlastně zatím u žádného podobně laděného švédského a/nebo dánského filmu se mi po jeho skončení nestalo, že bych byť i jen na moment pochyboval o věrohodnosti libovolném segmentu odvyprávěného děje. Chápete? Seveřani prostě tyhle ryzí seriózní dramata umí podat tak, jako že se všecko to hnusný fakt stalo, jen to zrovna náhodný kolemjdoucí bezchybně natočil na kameru. (12.03.2017)

Čekal jsem podstatně odlišný film, kde bude rodina konfrontována s nějakou přírodní katastrofou a bude muset bojovat o svoje životy. Na jednu stranu jsem rád, že mě tvůrci překvapili. Na stranu druhou nejsem až tolik rád, čím mě to překvapili. Celou stopáž jsem byl v očekávání, že se stane něco hrozně brutálního, nečekaného a úžasného a ono se zkrátka nestalo. Rodinka je sympatická, prostředí je krásné, na scénu si odskočil dokonce i Tormund z Her o trůny. Jen se to prostě celé točí pouze kolem mírné manželské krize. Kdy manželka za hudebního doprovodu Vivaldiho zjišťuje, že osoba kterou si kdysi vzala se pomalu proměňuje v někoho jiného. Není to vyloženě zlé. Nevyhledávám filmy tohoto typu, přesto jsem na dané téma viděl hromadu lepších záležitostí. Lepší dvě hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (22.03.2017)

Až bergmanovsky analytická studie manželského rozkladu, která maximálně vytěžila rozmáchlé, ale zároveň intimní prostředí luxusního horského hotelu. Lavina skrytých emocí, které se skrývají pod povrchem, zároveň tematizuje dnešní krizi maskulinity, jíž režisér zachycuje pomocí vícevýznamových pasáží a chladně vycizelovaného realismu, jenž si nezadá s perfekcionismem Davida Finchera. Östlundův nejlepší snímek. (15.01.2017)

Vyjet z kolejí zvaných správný otec a ideální manžel se nevyplácí. Ale co když? Jedna krizová situace, jedny vleklé důsledky. Film Švéda Rubena Östlunda rozloží jednu na první pohled fungující rodinku. Stačí k tomu jedno rodinné posezení na terase, přičemž se začne do údolí řízeným odstřelem sunout lavina. Lidé zpanikaří, ač se, co oni nakonec pocítí, jedná pouze o oblak sněžné mlhy. Živitel rodiny od stolu zbaběle uteče, sám, bez dětí, bez manželky. Štiplavá dohra nás začne pronásledovat, stejně jako děti manželů i jejich přátele, kteří jsou zatažení do dusivě trapných situací (zřejmě nejsilnější moment filmu). Navíc se na horách nedá nikam moc utéct, prostě se tu mlčí, chodí kolem horké kaše, pak tiše hádá, pak hystericky rozpadá. Kamera je neúprosná, postavám v dlouhých statických záběrech nedá nic zadarmo. Civilní evropský skvost. Žádné cpaní rodinných hodnot, žádné jasné soudy, žádné univerzální rady. (21.02.2015)