Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHudba:
Ola FløttumHrajú:
Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren, Vincent Wettergren, Kristofer Hivju, Fanni Metelius, Karin Myrenberg Faber, Brady Corbet (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Štvorčlenná švédska rodina cestuje do francúzskych Álp, aby si popri lyžovaní oddýchla a nerušene spolu strávila pár vzácnych voľných dní. Dovolenkovú idylu s hrejúcim slnkom a zasneženými veľkolepými horami však naruší mohutná lavína, rútiaca sa počas obeda na otvorenú reštauráciu na terase. Ebba chráni svoje vydesené deti a zúfalo volá na svojho manžela Tomasa, ktorý však v panickom strachu uteká do bezpečia. Lavínová katastrofa sa nakoniec nekoná, no zo vzniknutej snežnej hmly sa postupne vynára zahanbenie, neistota a výsmech. Manželstvo Tomasa a Ebby i pokojný život rodiny visí na vlásku a Tomas vnútorne bojuje s vlastným zlyhaním a všemožne sa snaží obnoviť svoju naštrbenú úlohu otca.
Vyššia moc predstavuje existenciálnu drámu o tradičných rolách muža a ženy v rodinnom živote a ich vzájomných očakávaniach, ktoré z nich vychádzajú. Östlund za ňu na MFF Cannes v roku 2014 obdržal Cenu poroty a nomináciu na Hlavnú cenu v sekcii Un Certain Regard, kde sa režiséri uchádzajú o cenu za najoriginálnejšiu výpoveď a výrazovú poetiku.
(Film Europe)
Videá (8)
Recenzie (246)
Seveřané nám naservírovali další drama, tentokráte rodinné. Příběh je to vskutku komorní s jednoduchou zápletkou. Pohodová fungujícíc rodinka si vyjede zalyžovat do Alp kamsi na francouzskou stranu. Tomas i Ebba se těší jak si se svými dětmi zalyžují v klidu hor, bez neustálého vyzvánění Thomasova pracovního mobilu a jak si užijí pracovně jinak zcela vytíženého tátu. Nešetřili na ničem ani na ubytování v luxusním hotelu na vrcholku jedné z hor z jehož vyhlídkové terasy je nádherně vidět do okolí. Při jednom z obědů z této terasy spatří řízený odstřel laviny. Z parádní neobvyklé podívané, kterou si zprvu všichni fotí se posléze staně hrůzný zážitek, neboť masa sněhu se řítí přímo k terase. Zatímco Ebba instinktivně sevře obě děti do svého náručí chráníc jej vlastním tělem, Thomas (také instinktivně) sebere ze stolu ajfoun a rukavice a úprkem prchá z terasy... Z dosahu laviny sice uprchl, ale uprchl z života Ebby také jako chlap, manžel a opora o kterou se dá opřít v kritickou chvíli. Od té chvíle se dovča mění v psychologické drama kdy Ebba má problém s tím co se stalo a Thomas také. Přes zdánlivé bagatelizování situace si totiž sám jako chlap uvědomuje, že se zachoval jako zbabělá sračka. Ví co ztratil a neví co s tím.... ------ Já bych osobně s tím selháním nebyl tak přísný. Skvěle to ve filmu nastínil Thomasův přítel. Ve chvílích, kdy jde o život, kdy je člověk opravdu v tom nejhorším nebezpečí se někteří zkrátka přepnou do defaultního režimu a jejich chování je identické s chováním zvěře. Šílený strach pak z typických hrdinů od nichž předem očekáváme rozhodnost dělá sračky a z běžných lidí hrdiny. Těžko od stolu tvrdit - to já bych tedy neutekl, byť to od stolu zcela jistě řekne každý z nás. - Moc se mi líbil střih ve vypjatých chvílích, kdy je divákova pozornost zničehonic odvedena jinam. Také statická kamera a dlouhé záběry do obličejů herců byly fajn. Tohle zkrátka bylo dobré a to zejména proto, že to bylo velmi uvěřitelné a skvěle podané. Ten závěr v mlze filmem lehce zamával, ale při skončení jsem si uvědomil, že jsem si vlastně přál aby to tak dopadlo. Důvěra je zkrátka křehká sklenka a snadno se napraskne čidokonce rozbije. Za mně je to 5 tužkovek do dronu. * * * * * ()
"Já sám jsem obětí svých instiktů." Herci odvedli dobrou práci a myslím, že víc prostoru prostě neměli, kameraman je též hoden ocenění. Režiséra bohužel už pochváliti nemohu...snažil se dostat do filmu příliš mnoho, cítila jsem jeho velkou snahu zaujmout a na můj vkus tlačil na pilu moc. Zvláště poslední scénou s autobusem mě doslova už naštval. Představte si, že lyžujete..krásná zasněžená krajina, pěkný počasí, kopce bez lidí, klid....a vy mechanicky střiháte oblouky, sem tam si řeknete to je paráda, večer si zajdete do baru.....a nebo se zkusíte naladit na přírodu a na ten kopec co je pod vámi, poslouchat co ticho říká, co říká hora, co je pod vrstvou zmrzlého sněhu...to je zkrátka úplně jiný zážitek....myslím že k pravdivosti stačí skutečně málo, ale chápu, že to "málo" je téměř nadlidský úkol najít...někdo to umí a Ruben to není (zatím). ()
Čekal jsem podstatně odlišný film, kde bude rodina konfrontována s nějakou přírodní katastrofou a bude muset bojovat o svoje životy. Na jednu stranu jsem rád, že mě tvůrci překvapili. Na stranu druhou nejsem až tolik rád, čím mě to překvapili. Celou stopáž jsem byl v očekávání, že se stane něco hrozně brutálního, nečekaného a úžasného a ono se zkrátka nestalo. Rodinka je sympatická, prostředí je krásné, na scénu si odskočil dokonce i Tormund z Her o trůny. Jen se to prostě celé točí pouze kolem mírné manželské krize. Kdy manželka za hudebního doprovodu Vivaldiho zjišťuje, že osoba kterou si kdysi vzala se pomalu proměňuje v někoho jiného. Není to vyloženě zlé. Nevyhledávám filmy tohoto typu, přesto jsem na dané téma viděl hromadu lepších záležitostí. Lepší dvě hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR. ()
No hej, je to situácia, ktorá bytostne naserie. Ale spôsob s kým si ju Ostlund rieši je pomerne zábavná. Neistota sa šíri ako nejaká zákerná choroba do okolia, vytvára pretváranie pôvodných hodnôt a to všetko v pôsobivej izolácií Francúzskych Álp. Filmy, ktoré to hrajú na civilnosť a ktorým v rovnakej miere nechýba poetika mám rád. Nemá to síce pre mňa takú silu ako jeho predchádzajúce Play, ale ako dobre mierený konštrukt na postoj rodiny tvárou tvár nepredvídateľnej udalosti to funguje. Hoci koniec je už slabším odvarom správnych rozhodnutí, krásne uzatvára kruh a vývin postáv, ktoré sa snažia v celom tom emocionálnom guláši nájsť správnu cestu. ()
Katastrofický film s intimní, ale pořád ničivou katastrofou. Östlund se chce ptát a chce, abych zaujal postoj a projektoval sám sebe do jednotlivých postav. Chce, abych si vybral stranu a tu obhajoval, jenže jakmile si ji vyberu nesu s sebou i nevoli a nevyřčenou výčitku strany druhé. Tudíž je nejlepší rolí zůstat venku jako údržbář/divák a čučet na rozpad zpovzdálí. Jakmile se začnu ptát sám sebe lavina jde skrz kamery i ven. Takhle teda jo. Psychologické cvičení s premisou "co, kdyby" namixované s tématikou genderu, přirozenosti a viny za svou přirozenost. Dokud se Östlund ptá, je bez chybnej. ()
Galéria (17)
Fotka © Magnolia Pictures
Zaujímavosti (3)
- Režisér Ruben Östlund získal inšpiráciu pre niektoré scény v scenári zo skutočných záberov na YouTube. (misterz)
- Horské cesty v poslednej scéne s autobusom sú v skutočnosti priesmyk Stelvio v severnom Taliansku. (misterz)
Reklama