Vyššia moc

|| Scenár: Ruben Östlund | Hudba: Ola Fløttum | Distribúcia: TriArt Film | Štúdio: Beofilm Coproduction Office, Film i Väst, Motlys, Plattform Produktion, Rhône-Alpes Cinéma, Société Parisienne de Production | Rozpočet: ? $ | Tržby: 1,2 milióna $ | Ocenenia: Golden Globes - 1 nominácia: Cudzojazyčný film. Spolu: 28 výhier a 26 nominácií || Možno som sa na to zle vyspal, ale v deň zhliadnutia mi to prišlo ako anekdota o velkom hovne a deklarácia zväzu posraných občanov 21. storočia. 118 minút (!) (SPOILER:) sa rieši (v priemere v 5 minútových záberoch z diaľky) to, že vďaka lavine, ktorá ľudí na terase hotela minula, sa životy "poškodených" nadobro zmenili, a objavia sa psychické problémy sebazáchovného otecka, ktorý niekoľko desiatok týchto 5minútových statických záberov prekňučí, ako človek, ktorého najväčšie doterajšie trauma v živote bolo ženiné NIE na každodenný orál. Áno, dá sa polemizovať o tom, že ho zdrtilo vlastné chovanie voči svojej rodine (mimochodom má prečo), a že sa to nedá súdiť do doby, kým človek neprežije to isté. O to tu ale nejde, pretože tu nie je problém s tým, že kto a ako reagoval či nereagoval správne, ale o to, že ten film je nudný, nekonštruktívny, bez akéhokoľvek náznaku uchopenia spomenutých psychických problémov alebo činov. A to už nehovorím o konci s autobusom, pri ktorom som nevedel, či sa mám smiať, alebo plakať nad faktom, že som tejsto sračke venoval dve hodiny svôjho života. 1 hviezda preto, pretože film má očividne potenciál rozpútať morálne otázky a diskusiu, a tiež očividne vedel zaujať mnoho ľudí, čo nikomu neberiem. 10% | FullHD, THX, DTS | (29.03.2015)

Seveřané nám naservírovali další drama, tentokráte rodinné. Příběh je to vskutku komorní s jednoduchou zápletkou. Pohodová fungujícíc rodinka si vyjede zalyžovat do Alp kamsi na francouzskou stranu. Tomas i Ebba se těší jak si se svými dětmi zalyžují v klidu hor, bez neustálého vyzvánění Thomasova pracovního mobilu a jak si užijí pracovně jinak zcela vytíženého tátu. Nešetřili na ničem ani na ubytování v luxusním hotelu na vrcholku jedné z hor z jehož vyhlídkové terasy je nádherně vidět do okolí. Při jednom z obědů z této terasy spatří řízený odstřel laviny. Z parádní neobvyklé podívané, kterou si zprvu všichni fotí se posléze staně hrůzný zážitek, neboť masa sněhu se řítí přímo k terase. Zatímco Ebba instinktivně sevře obě děti do svého náručí chráníc jej vlastním tělem, Thomas (také instinktivně) sebere ze stolu ajfoun a rukavice a úprkem prchá z terasy... Z dosahu laviny sice uprchl, ale uprchl z života Ebby také jako chlap, manžel a opora o kterou se dá opřít v kritickou chvíli. Od té chvíle se dovča mění v psychologické drama kdy Ebba má problém s tím co se stalo a Thomas také. Přes zdánlivé bagatelizování situace si totiž sám jako chlap uvědomuje, že se zachoval jako zbabělá sračka. Ví co ztratil a neví co s tím.... ------ Já bych osobně s tím selháním nebyl tak přísný. Skvěle to ve filmu nastínil Thomasův přítel. Ve chvílích, kdy jde o život, kdy je člověk opravdu v tom nejhorším nebezpečí se někteří zkrátka přepnou do defaultního režimu a jejich chování je identické s chováním zvěře. Šílený strach pak z typických hrdinů od nichž předem očekáváme rozhodnost dělá sračky a z běžných lidí hrdiny. Těžko od stolu tvrdit - to já bych tedy neutekl, byť to od stolu zcela jistě řekne každý z nás. - Moc se mi líbil střih ve vypjatých chvílích, kdy je divákova pozornost zničehonic odvedena jinam. Také statická kamera a dlouhé záběry do obličejů herců byly fajn. Tohle zkrátka bylo dobré a to zejména proto, že to bylo velmi uvěřitelné a skvěle podané. Ten závěr v mlze filmem lehce zamával, ale při skončení jsem si uvědomil, že jsem si vlastně přál aby to tak dopadlo. Důvěra je zkrátka křehká sklenka a snadno se napraskne čidokonce rozbije. Za mně je to 5 tužkovek do dronu. * * * * * (08.08.2015)

Tak tohle je vztahová depina jak hroší prdel a jako na potvoru se mě trefila do takový divný vztahový situace, takže fakt mám chuť na pelyňěk, abych si trošku osladil náladu. Pokud jde o děj, tak mě teda absolutně neseděl, nebo pokud by si objevil ve vztahu nejěkej výser, tak by si k sobě vzal pomalu cizí lidi a všem říkal (a) ty duševně nejintimnější věci s tím, že budeš zranovat sebe, svýho partnera a přivádět do rozpaků ty lidi ? Jestli jo, tak já teda asi žiju na jiný planetě. A vůbec co scéna to pitomost, třeba s tím sněhem ke konci co to mělo jako znamenat. To je běžný, jít lyžovat když je sněžná mlha ? To si zase jednou vzala pitomost korunu a šla vládnout do filmu, ale ta atmosféra se musí filmu nechat, to každopádně. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 9. (05.04.2015)

Zajímavá vztahovka natočená jako psychologické drama rodiny vytržené ze stereotypu domácí rutiny a vystavené zkoušce důvěry. Nedá se jí upřít smysl pro atmosféru daný střihem a výběrem hudebních motivů, stejně jako slušné herectví neokoukaných herců ze severu a konec konců ani schopnost místy tnout do živého. Čtvrtou hvězdičku ale nakonec přece jen nedám, protože místy se Östlund ztrácí v intelektuálních tezích, místo aby věcně charakterizoval problémy partnerského života. Někteří diváci včetně mě budou tak trochu tápat, co chtěl dejme tomu autor sdělit pěším sestupem hotelových hostů serpentýnami z hor vstříc civilizaci. Pokud je celý konflikt postaven na historce s lavinou, pak režisérovi uniká mnoho z lidské psychologie i z toho, co tvoří fundament partnerských vztahů. Podobná příhoda patří do kategorie těch, co dokážou naštvat, ale tak jako klesne zvířený lavinový sníh, opadnou záhy i emoce a střízlivě uvažující člověk se jim bude jenom smát. Mnohonásobně větší nebezpečí pro partnerskou soudržnost tvoří hysterický výlev sebelítosti, malosti a pohrdání sebou samým, jaký předvedl filmový hrdina tváří v tvář manželce. Patří k těm, co můžou navždy změnit pohled na partnera a snadno zničit perspektivu dalšího soužití. Mimochodem, i z hlediska dramatické stavby bylo pro film mnohem lepší nechat diváka balancovat v jeho sympatiích pro aktéry příběhu a nechat ho na vážkách, na čí stranu se nakonec přiklonit. Do zmíněné scény snímek nutil k přemýšlení, pak už jen k zaujímání postojů. Pokud bych byl ochoten pohlížet na lavinovou historku jako na katalyzátor dlouhodobě doutnající nespokojenosti, kdy stokrát nic umořilo osla a jedna jiskra dokáže nečekaně zapálit sud prachu, dávaly by mnohem víc smysl reakce i skutky všech členů rodiny. K tomu mi ale Östlund nedal žádné indicie a patrně to myslel přesně tak, jak to natočil. Celkový dojem: 60 %. (07.10.2014)

Na tento snímek musíte být opravdu hodně artově naladěni, abyste ho dokázali zvládnout a plně docenit. Lavina spustí lavinu událostí, která bude mít dopad na aktéry Vyšší moci. Nádherné zimní lokace horského střediska dávají neskutečný prostor, na němž by se dalo po obsahové stránce doslova vyřádit. Ruben Östlund však pracuje velmi minimalisticky a úsporně s příběhem, postavami, i jejich emocemi. Pokud je však takový přístup zbytečně roztažen do 120-ti minutové stopáže, může nastat zádrhel. Prostor dvou hodin daného času totiž režisér nevyužívá naplno. Spousta scén mi přišla téměř bez smyslu, zbytečně dlouhé, nic se v nich vlastně nedělo. Pokud by se jednalo o nějaký emocionální nápor postav a scéna by se zaměřovala na jejich citové pochody, toto by bylo na místě. Ale to jediné, co mě v tomto případě zaujalo, byla okolní příroda, zasněžené hory a klid, jen občasně "narušen" dramatickými tóny Vivaldiho "Four Seasons". Chování postav mi přišlo občas podivné, rozmazlená děcka, nalepená s ksichtem na mobilech (na tento jev jsem v dnešní době velmi alergická) tomu také moc nepřidala. Herci jsou sice výborní, ale celkově mám ze snímku dojem, jako by se v divákovi pokoušel vzbudit nějaké emoce, ale přitom k tomu nedával příliš prostoru. (14.01.2018)