Divoké historky

Argentinské bakalářské historky opatřené krvavým nátěrem, občas šíleně křečovité (úvodní Pasternak sotva obstojí jako televizní skeč, i když autoři Pečeného sněhuláka by Szifronovi ruce utrhali), náběhy na sociální kritiku zabité do plytkých moralitek (jBombito a storka s bouračkou), veškeré limity charakterové, strukturní a ideové obhajitelné tím, že jde přeci o "historky" a k těm podobná reduktivnost patří. Proti tomu se nedá nic namítat, já jen tvrdím, že jde o film nevyrovnaný, spíš k pobavení než skutečně zábavný a ve svých ambicióznějších momentech vysloveně plytký. Skutečně "divoká" je tak jen závěrečná svatba, ale i při ní střídá úsměv lehce zdvihnuté obočí. Čistě natočené, divácky přítulné, ale jinak naprosto spotřební zboží. Lze odůvodnit tím, že (ne)všední absurdita existence mi splývá spíš s filmy Roye Anderssona, jehož pronikavosti a vidění nesahá Szifronův film ani po kotníky. [60%] (10.09.2014)

Radek Pasterňák a jeho banda se konečně dočkali svého filmu. Tento je ovšem tak divoký, že se k němu raději nehlásí. Být s fanoušky Buty v jednom éroplánu se skutečně nevyplácí. A následující historky nejsou o nic horší. Pokaždé máme co do činění s opravdu vyhrocenými situacemi. V podstatě podobně zaujmout dovede i inscenace české televize či divácké příběhy z Novy, ale zde je to podtrženo atraktivním prostředím Argentiny a neokoukanými herci. Mimo jiné. V kostce řečeno, jedná se o šest krátkých filmů, které za takové to domácí koukání rozhodně stojí. (02.05.2015)

Strhující rozjezd, dechberoucí balancování na ostří únosnosti point, čemu se ještě lze sebeironicky smát, a dokud to vypadalo, že u těch bezmála jízlivých, ale upřímných konců zůstane, schylovalo se k nekompromisnímu majstrštyku. V půlce se ale linie zlomila, režisér neudržel břitvu filmu na hrdle společnosti, dílo se vysmeklo a stal se z něj neškodně šimrající perořízek. Happyendy zkrátka s vážně míněnou (sic) ironií nejdou dohromady. (02.10.2014)

Mnohé filmy mají třeba buď škaredou prdel, nebo nevzhledné kozy, rozplizlé bradavky, chlupaté nohy, přerostlého bobra, křoví v podpaždí, mezi nohama srolovaného vykuchaného netopýra, jsou duté jak frýšop, unyle funí, špatně kouří, nechtějí se nechat vylízat, líně přirážejí či prostě jen čpí jako dveře od hajzlu na rybářské lodi. Opravdový a intenzivní divácký orgasmus se vším všudy proto prožívám tak maximálně jednou až dvakrát do roka, protože objevit dokonale estetický, chytrý a ultimativně zábavných kousek, to je jako se do zblbnutí hrabat rypákem v bordelu, abyste jednou za sto přeoraných kubíků narazili na opravdového lanýže. A tihle patagonští Bakaláři na mě vskutku zapůsobili jako kus perfektně středně propečené argentinské svíčkové s dokonale zlatavými kroketami mezi jetou připálenou flákotou z nuceného výseku s prošlým bramborovým salátem. Skvostně natočeno, famózně zrežírováno, úžasně zahráno a navíc se skvělými dialogy a pointami. Jako vždy se nechci nikoho ani slůvkem dotknout, avšak myslet si můžu, co chci, a zrovna teď si myslím, že méně než čtyři tomu může dát jen naprostý pičus nebo ve vlastní důležitosti se utápějící sebestředný bukanýr. Ale to se odehrává jen v mé hlavě poté, co jsem si přečetl pár „erudovaných“ hlenů zdejších artových teplometů, a ventilovat to rozhodně nikde nebudu. A teď mě omluvte. Když jsem dnes divoce brázdil městský okruh ve své vytuněné Škodě 120 GLS, míjel mě ten tlustý vysolárkovaný tunelář s pedikůrou od vedle a ukazoval na mě fakáče. Je čas posrat mu Kvésedmičku. (04.03.2015)

Pikantní historky "ze života" plného nespravedlnosti, hamižnosti a zloby, které možná jako celek nemají filmařsky čistou a všeobjímající výpovědní hodnotu, ale každá z povídek uhrane nebo zcela ohromí svou formální kreativitou či vskutku vražedným vypointováním. Úvodní předtitulková sekvence s letadlem parádně navnadí úžasným černohumorným charakterem, zbytek je minimálně nepolevující osobitá jízda, kde sice povídka o dvou řidičích uprostřed dálniční pustiny formálně naprosto dominuje a krade si nadpoloviční většinu emocí jen pro sebe, ale přesto nacházím výhradně slova chvály - snad jen vyprávění o úskalích odtahové služby je se svou až bizarně satirickou pointou trochu moc out.... 85% (11.10.2015)