Divoké historky

Až banka omylem vydá úspory z mého prasátka nějakému hackerovi, až za mou práci shrábne odměnu šéfův synek, až zamindrákovaný týpek zaparkuje raketoplán na mém dvorku a až mne bude chtít otrávit nějaká zhrzená slečna z dávné minulosti, tak já se budu smát. Jednak proto, že vyznávám druhou dohodu, takže si neberu nic osobně a hlavně proto, že jsem v tomto snímku viděl, kterak lze boj s větrnými mlýny jednoduše prohrát či zvítězit pouze dle odkazu slavného Pyrrhy. Zkrátka musím konstatovat, že bych nechtěl hrát hlavní roli ani v jedné z Divokých historek, ale z hlediska vrozené škodolibosti mne sledování tohoto snímku poměrně dost uspokojilo. (17.03.2015)

Velká natěšenost udělala asi svý, takže se totálně rozsekanej necítím, ale všechny myšlenky na čtyřhvězdí definitivně šlape do země fakt, že jsem i po dvou hodinách chtěl nenažranej přidat. Španělsko se dá vyskloňovat na peru, na neznámém ale výborném obsazení, na černým humříkovi. Ten mě teda trošičku zklamal, čekal jsem o něco větší taškařici, ale vynahradily mi to hulvátské atributy jako všudypřítomný hněv, pomsta, cynismus a ironie. Stopážové nevyrovnaná šestka povídek je vyrovnaná kvalitativně, přičemž nemůžu jako většina nevyzdvihnout hixplo miniDuel, úsměvnou závěrečnou svatbu a do úvodu skvěle zvolenou čártr linku, která na svých pár minutách dokáže dobře skrytou pointou parádně navnadit diváka na to, co přijde v dalších dvou hoďkách. Malým bonusem jsou hunter&haunted titulky a závěrem snad jen jeden tip pro ty, kdo by neměly povídkového černohumra dost. Doporučuju, i když ten plnej je s přivřeným očkem. 85% (24.02.2015)

Radek Pasterňák a jeho banda se konečně dočkali svého filmu. Tento je ovšem tak divoký, že se k němu raději nehlásí. Být s fanoušky Buty v jednom éroplánu se skutečně nevyplácí. A následující historky nejsou o nic horší. Pokaždé máme co do činění s opravdu vyhrocenými situacemi. V podstatě podobně zaujmout dovede i inscenace české televize či divácké příběhy z Novy, ale zde je to podtrženo atraktivním prostředím Argentiny a neokoukanými herci. Mimo jiné. V kostce řečeno, jedná se o šest krátkých filmů, které za takové to domácí koukání rozhodně stojí. (02.05.2015)

První má tragikomickou pointu, další nekompromisní závěr, následuje výtečný „zločin z vášně“ a tak dále, a tak dále.. Tvůrci si nesmírně umně hrají. S náladami, charaktery postav, postavením kamery, s absurdními momenty. Někdo možná řekne, že je to vykalkulovaný kus, který s divákem okatě soucítí v případě kritiky systému, já si spíš užíval příběhy lidí, kterým ruply nervy a v cynickém balení představují několik absurdit za sebou. Režisér a scenárista Damián Szifrón je, a toho si cením především, často velmi trefný. Chlapská ješitnost, skrytá agrese, partnerská nevěra, moc peněz, byrokracie systému při odtažení auta – prostě situace, které se nedějí ve vesmíru, ale mezi námi, s našimi přáteli, při našich návštěvách úřadů.. Tvůrci natahují následky konfliktů, ženou je do šílených rozměrů, které často končí katastrofou. Mezi tím pociťujeme spolu s protagonisty šesti příběhů malá vítězství, vzápětí ještě hlubší pády. Každá povídka přistupuje k naštvání a pomstě jinak. Každá z nich se může poplácat po ramenou za dialogy, za herce, za nápad. Nenápadnou černou komedii z Argentiny, produkovanou Pedrem Almodóvarem (naštěstí není cítit) nelze, než vřele doporučit. Z alfa samců na silnici a z prohození slečny zrcadlem jsem byl mile mimo!! (09.03.2015)

Šest povídek různých délek. První letadlová: 60%, Druhá v restauraci: 50%, Třetí na silnici: 100%!, Čtvrtá s Pyrotechnikem: 70%, Pátá s hledáním viníka: 80%, Šestá na svatbě: 60%. Suma sumárum to máme: 70%, přestože příběh na silnici nemá vůbec konkurenci. Ten by si zasloužil i mnohem víc a možná i samostatný film. (27.02.2018)