Muž, ktorý zabil Dona Quijota

Počkám, až co si moje srdce rozmyslí s časem, nyní jsem si každopádně jistá, že Óscar Jaenada je nejkrásnější muž na světě. --- Terry Gilliam není uvězněný ve svých fikčních světech, nýbrž ve třicet let starých tvůrčích postupech. Obsadit do hlavní role Adama Drivera, který je podle mého skromného názoru nejlepší a nejzajímavější herec, jakého americká filmová mašinerie vyplodila za posledních minimálně deset let (a přísahám, že to neříkám jenom proto, že většinou nosí dlouhé vlasy), byl jistojistě osvícený tah, nicméně oproti tomu Jonathan Pryce svého Quijota hraje tak, jako by vystupoval v té reklamě, kterou filmový Toby znechuceně točí. Do aktualizovaného meta příběhu by se vedle Drivera hodil někdo, kdo oplývá správnou kombinací vyšinutí, odhodlání a sebe-vědomí, jako příklad mě napadá Michael Keaton nebo Malcolm McDowell, kdyby tedy chtěli Brita. (John Hurt by byl dost možná skvělý, bůh žehnej jeho duši.) Protože ten závoj frenetické vyhrocené hysterie, do kterého je zpočátku film zahalen jen lehce, ale ve svém konci se do něj beznadějně zamotává, by se dal teoreticky pominout (i když jen s těžkým srdcem, neboť právě on vytváří tu hořkou pachuť, která mi po filmu zůstává v hlavě), ale to, že don Quijote, byť jen vedlejší postava, působí jako vetchý senilní stařec a neoplývá vůbec žádným charismatem, to už se prominout nedá. (11. 3. 2019) (16.07.2018)

Terry Gilliam a jeho Quijote to nemají vůbec lehké. Katastrofickým dokumentem Ztracen v La Mancha a tím, že se téměř po 20 letech začalo znovu natáčet, vzbudili obrovská očekávání... Aniž by ovšem diváci přesně věděli, co mají čekat. Nelze se tedy divit, že někteří jsou teď spokojeni, někteří napůl a někteří ne. Ostatně sám Gilliam už ve svých předposrmtných memoárech Gilliameska píše: "Jestli se nám jednou podaří film dokončit, lidé budou pravděpodobně jen zklamáni, že jsme nedostáli ideálu marného boje dona Quijota s větrnými mlýny." No, já zklamaný nejsem. Pravda, kdyby se don Quijote a Sancho Toby vydali na výpravu o něco dříve a film byl svižnější, byl bych raději, nicméně zážitek z těch skvělých nápadů a z naprosto dokonalého výkonu Jonathana Pryce mi to nevzalo. Nejlepší scéna je podle mě ta s jízdou k Měsíci a ke Slunci, v níž bylo naprosto všechno, od humoru k dojetí. Dobrodružství Barona Prášila sice Terry Gilliam nepřekonal, nicméně ostudu si tímhle splněním letitého snu rozhodně neudělal. (23.07.2018)

Velice často se stává, že se režisér dostane do situace, kdy zcela zapomene na to, že filmy tvoří pro své diváky a vytvoří film čistě pro sebe a pro svoje potěšení. To je bohužel i případ této extrémně nudné, skoro by se až chtělo napsat, autobiografie. Obávám se, že když se mi u tohoto paskvilu 3x podařilo usnout, tak je v něm něco špatně. Ani se nechce věřit, že se jedná o dílo autora, který přivedl na světlo světa filmy jako Brazil nebo Král rybář. Sledovat režisérské trápení a utrpení není nikterak zábavné, jakkoli to může být od Gilliama záměrné. Film mě strašně nebavil a iritoval. Nemohu opomenout několik zajímavých nápadů ani nikde nekončící fantazii, ba dokonce občas velice příjemný humor. Ovšem nemohu přehlédnout fakt, že naprostá drtivá většina stopáže je nekonečně uspávající, nudná a debilní. Já na této databázi nejsem nejváženějším a nejuznávanějším uživatelem proto, že bych pozitivně hodnotil splněná režisérská přání, ale jsem tu proto, abych svým nejpřesnějším a nehodnotnějším hodnocením vyjádřil kvalitu filmu jako takového. Smutný faktem zůstává, že tento film se více než nepovedl. Člověk je zvyklý, že v každému filmu od Gilliama člověk narazí na určité pasáže nefalšované nudy. Ovšem v tomto filmu se s množstvím nudy Terry opravdu odvázal. Velice slabá 1 *. (17.05.2019)

Možná budu jediná, kdo tomu dá odpad, ale mně se to zdálo totálně a naprosto mimo. A to jsem to viděla na KVIFF 2018 za přítomnosti režiséra, kdy divák automaticky přidá půlhvězdu až hvězdu za tu atmosféru při uvedení a promítání filmu. Ale ne, tady ji spíš uberu. Čekala jsem oslavu kinematografickýho umění, něco s wow efektem, ulítlou (ale fajn) komedii. Ne, mně se tam nezdálo vtipný opravdu skoro nic, a to bych fakt neřekla, že jsem suchar, kterej nechápe tenhle typ filmů. Bohužel, z kina jsem vycházela totálně naštvaná, až jsem byla sama překvapená, že mě nějakej film dokázal tak zklamat a rozohnit. Normálně nad blbym filmem jen mávnu rukou a řeknu si "to ale byla kravina", jenže tohle mě vysloveně naštvalo a litovala jsem, že jsem na takovou filmovou slátaninu zamířila. Už asi nemůžu chodit na filmy s Adamem Driverem, sorry jako, ale vždycky hraje v nějaký kravině. (10.07.2018)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)