Réžia:
Terry GilliamKamera:
Nicola PecoriniHudba:
Roque BañosHrajú:
Adam Driver, Jonathan Pryce, Olga Kurylenko, Stellan Skarsgård, Joana Ribeiro, Jason Watkins, Óscar Jaenada, Rossy de Palma, Sergi López, Paloma Bloyd (viac)Obsahy(1)
Toby (Adam Driver) býval idealistickým filmovým študentom. Jeho stvárnenie príbehu Dona Quijota, ktoré nakrútil v malebnej španielskej dedinke, malo obrovský úspech. Ale to bolo dávno. Z Tobyho sa stal arogantný a cynický režisér reklám. Peniaze a sláva ho zmenili na nepoznanie. A tak zatiaľ čo sa v Španielsku snaží dokončiť nakrúcanie novej reklamy, užíva si s Jacqui (Olga Kurylenko), manželkou svojho šéfa (Stellan Skarsgård). Keď mu tajomný Cigáň predá starú kópiu jeho študentského filmu, Toby sa rozhodne vyhľadať miesto, kde pred rokmi vytvoril svoj film. Zistí, že jeho dielo zanechalo na obyvateľov dedinky hrozný následok. Stretáva starého pomäteného výrobcu obuvi (Jonathan Pryce), ktorý sa domnieva, že je Don Quijot a Toby jeho Sancho Panza. Z počestnej Angelicy (Joana Ribeiro) je luxusnú prostitútka. Toby sa tak ocitne uväznený v bizarných fantáziách starého pána. Rozlíšiť realitu od fikcie sa mu darí čoraz menej. V priebehu svojich tragikomických a až surrealistických konfrontácií si Toby uvedomuje tragické dôsledky filmu, ktorý navždy zmenil nadeje a sny jednej malej dedinky. Môže Toby získať späť svoju ľudskosť? Môže Don Quijot prežiť svoje šialenstvo? (Magic Box)
(viac)Videá (5)
Recenzie (167)
Gilliam konečně dokončil projekt, který jej kdysi malém zničil. Herecky vynikající i když Depp by mi tam seděl asi víc než Driver. Pryce jede svou klasiku a obě osudové ženy jsou krásné, jedna více než druhá. Ironické odkazy na předchozí natáčení, fantastické finále a hudba je nádherná. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že první verze, kdyby ji tenkrát dokončili by byla lepší, na druhou stranu bychom přišli o onen depresivní a zdrcující dokument. ()
Věčná škoda, že to Gilliamovi nevyšlo hned napoprvé, protože vidět po osmnácti letech nadějí tenhle rozbředlý spletenec promarněných šancí, který ještě na začátku dokáže slibně navnadit, ale pak se pozvolna rozpadne do kolotoče donquijotských motivů naskládaných přes sebe bez ladu a skladu, lze za úspěšné završení čtvrt století trvajícího projektu považovat jen stěží. Gilliam úžasně hravě stylizuje hlavního hrdinu v podání Adama Drivera do alternativní verze sebe sama - režiséra prokletého vlastními kreativními touhami a nároky, který postupně přichází o rozum a sám se stává Donem Quijotem, marně bojujícím proti větrným mlýnům - ale přitom tuhle metaforu není schopen obestavět koherentním příběhem a dát svým bezesporu originálním, extravagantním a barvitým vizím nějaký nosný základ. Všechno se tu děje bez jakékoli kauzality či jasného směřování k něčemu, dialogy mají málokdy tah a výsledkem je dadaisticko-surrealistický blázinec, v němž z nějakého důvodu hrají podstatnou roli i muslimové a ruská vodka. Tradičně dobrý Adam Driver s roztomile rozverným Jonathanem Prycem to zachraňují jen tehdy, když se po nich nechce groteskové padání a křepčení. Nejlepší pasáže jsou v první půlhodině a pak kdykoli, když se zablesknou ozvěny původně natočeného materiálu (tři obři v závěru) nebo meta-vtípky odkazující na natáčení zachycené ve Ztracen v La Mancha (Japonci na place, svádění problémů na zásah vyšší moci). Gilliam býval obětí okolností, jeho film je teď obětí jeho vlastní bezbřehé tvořivosti. Kdo že je ten muž, který zabil Dona Quijota? Bohužel ten samý, co ho i stvořil. ()
Možná se vyplatilo mít nulové očekávání, jelikož mě celé to tragikomické production hell tohoto snímku sotva štrejchlo. Vychutnal jsem tak dosyta audiovizuál, svěží nápady i dobré herecké výkony (Adam Driver je už téměř definitivně můj nejoblíbenější herec třicátník), aniž bych čekal magnum opus. Zároveň ale někdy vládla snímku i jistá rozháranost, nekonzistence, neučesanost, nedejbože jakási tvůrčí bezradnost o směřování snímku, což si lze zpětně vzhledem k produkci vysvětlit. To vše se však v unikátním závěru povedlo dle mého zažehnat. Pro režiséra to musel být svým způsobem, tedy rozhodně ne doslova, hluboce osobní příběh a stejně tak chápu fascinaci Don Quijotem jako archetypem blázna, kterého však jaksi vykupují jeho nezlomné a v podstatě dobromyslné ideály. ()
Don Quijote no está muerto ni matado, Don Quijote vive - donkichotskou vášnivostí jsem posedlý už padesát let. Mám všechna česká a několik španělských vydání, ale zajímám se nejen o jeho "knižní" dobrodružství, ale i o jeho poutavou pouť v čase, od peripetií s druhým dílem, až po současnost. Romantické a idealistické představy, především německé provenience, jsou překonány a (podle mě) i vyvráceny také díky dvěma filmovým "přepisům" v posledním tuctu let. Albert Serra vytvořil film, který mi zcela konvenuje jak pojetím, tak především filosofickým východiskem (eufemisticky řečeno: starý muž na čundru). Terry Gilliam pouští svoji fantazii ještě dále, byť s výsledkem, který již není tak kompaktní ani přesvědčivý, byť metamorfóza jakéhosi bezvýznamného Tobyho v Dona Quijota se neminula cílem (již proto, že ji musel prodělat i Sancho Panza). - A propos, filmů o "starých mužích", kteří uvízli v osidlech každodennosti a chtějí se z nich vyprostit, byla v poslední době natočena celá řada. Don Quijote sobrevive. Pozn.: Poněkud nedůsledné bylo oslovování Dona Quijota: "Done!" Sancho Panzou. Pokud by ho neoslovil: "¡Señor Don Quijote!", tak by nejspíš o něj přerazil dřevec. ()
Po třiceti letech tvorby režiséra a scénáristy Gilliama je nám předložena na slunci upečená bajka o penězích, šílenství a filmovém průmyslu. Vše se šarmem tohoto režiséra, který svou epickou verzi Miguela de Cervantese dovezl na festival v Cannes. Film má ke zdrojovému materiálu sentimentální respekt, ale Gilliam přináší nový živý pohled. Není to jeho nejlepší kousek, ale je to film živý, nevinný a okouzlující. Sálá tu nálada Španělska. Muž, který zabil Dona Quijota v sobě přinejmenším v některých prchavých okamžicích má podobnou niternost a melancholii jako Král rybář. Jinak jde ale o odyseu, která se jako v obřím víru neustále propadá do sebe samé. Jako kdyby Gilliam tentokrát zfilmoval jen snové pasáže ze svých snímků a už je neobalil realitou. Gilliam na této chaotické pouti zákonitě ztratí spousty diváků. Gilliam umí svou bezhraničnou fantazií oslnit a vzápětí nudit, jako by vším, co při dlouhém čekání na realizaci nastřádal, chtěl teď svět doslova zasypat. Bohužel to nejde. Ale do svého filmu dostal surovou i surrealistickou energii, která zvládne trumfnout leckteré nedostatky. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (11)
- Jedná se již o druhý pokus Terryho Gilliama zfilmovat "Dona Qujita". O tomto z roku 2000 byl natočen dokument Ztracen v La mancha (2002). (NickHarper)
- Tento film byl dokončen téměř po třiceti letech. (ČSFD)
- Před oficiální premiérou v Česku proběhla premiéra na Karlovarském IFF 4. července 2018. (Varan)
Reklama