Elle

Jak poznamenal Insilvis, člověk začíná mít dojem, že Isabelle Huppert v podobných rolích vlastně ani nemusí moc hrát. Já vlastně z její strany ani výrazně odlišnou polohu, než jakou se prezentovala v tomto filmu, nepamatuji (problém samozřejmě může způsobovat nedostatečná obeznámenost s její hereckou filmografií). Ale k filmu: zhlédl jsem jej zhruba před rokem. Několik let před tím jsem držel „filmový půst“. V tom období jsem se díval v průměru na dva filmy ročně (většinou nový díl Avengerů a nějakou rádoby komedii). Byl jsem tedy zvědavý, kam se evropská kinematografie za ta léta posunula. Co jsem viděl, rozhodně nebylo zklamáním. Bavil jsem se od začátku do konce. Vynikající, zvlášť pokud se na to podíváte s někým, kdo to stejně jako vy, nebude brát zas až tak vážně. (11.10.2019)

Byla jsem moc zvědavá na (kdysi) démonického Verhoevena a stále dobrou herečku Isabelle Huppert. Což o Isabelle, ta dokáže zahrát cokoli a čím zápornější hrdinka, tím líp. Jenže tentokrát to moc nefungovalo. Složitá rodinná historie a propletence se míchaly s dravou osobností manažerky a navíc ještě více méně osamělé stárnoucí ženy. Hodně moc psychologických aspektů najednou. A do toho přepadení, znásilnění a šok. Film se mi tedy moc nelíbil, nevyvolal ve mně žádné očekávané emoce. Ani vášeň, ani zlost ani lítost, natož soucit. Jenom zmatek. (02.03.2017)

Herecký koncert Isabelle Huppert! Nevím, jak to ta ženská dělá, ale s každým rokem je čím dál tím lepší herečka. Ač Elle zpočátku vypadá jako zvrácená variace Pianistky, brzy celý film změní směr jízdy a veze diváka křivolakými francouzskými uličkami, jak už to ve francouzských filmech bývá. Zpětně byla každá postava vlastně výjimečná: Michelle, její syn, ex manžel, milenec, soused, kluci z herní firmy, kterou Michelle řídí, a samozřejmě rodiče Michelle. Komplikované, zašmodrchané, ale - až na závěr, který mi přišel trochu moc americký - skvělé. (30.11.2016)

Elle alebo jednoducho: všetko je inak. Úvodná scéna - brutálne násilný atak na ženu, znásilňovanú a bitú v jej vlastnom dome, oáze pokoja a ochrany pred nepriateľským svetom vonku. Zdanlivo. Všetko je naoko. V najintímnejších priestoroch domova sa dejú často najohavnejšie veci. Temer identicky brutálna scéna znásilnenia sa udeje i cca o hodinu neskôr, tu však už ide o súčasť nevyslovenej dohody medzi protagonistami z úvodu. A sú aj iné prevrátené dojmy s realitou. Napríklad: Syn hlavnej hrdinky sa spočiatku zdá byť nespravodlivo súdený upätou a prísne pôsobiacou matkou. Onedlho to vyzerá inak. Syn je púhy slaboch, neschopný udržať si prácu a zároveň priznať zlyhanie v otázke otcovstva. Ženin zamestnanec, obľúbenec ktorý ju miluje a popri tom na jej prosbu hackuje počítače kolegov, sa ukáže byť ako hajzel, podlo ubližujúci objektu svojej nenaplnenej lásky - šéfke. Nevysvetlený ostáva vzťah hlavnej hrdinky s otcom z čias, keď ešte trávili chvíle voľna spolu. Je len jasné, že po smrti rodičov si uctí kyticou kvetov dovtedy kontroverzne prijímanú matku, ktorej sa vysmieva za vzťah s oveľa mladším milencom, zatiaľ čo otcovo miesto odpočinku prejde stoickým mlčaním. No a poom je tu krypto slušná rodinka od susedov - ona ultravzorná katolíčka, on bankový úradník. No všetko je inak. Posunuté. Veď aj kriminalista Bruno Schuman (Christian Berkel), zo seriálu Kriminalista vo filme vôbec nie je detektív, ale púhy milenec hlavnej hrdinky - a manžel jej najlepšej kamošky - aby nebolo všetko tak krištáľovo čisté. (24.08.2020)

Elle se rozjíždí přesně tak, jak jsem doufala. Nepoddává se divákovi, který by vyžadoval sympatické postavy; nutné informace dávkuje postupně, takže význam některých momentů obecenstvu dojde až zpětně. Násilné scény jsou rychlé, nečekané, brutální. Po významnovém zvratu, ke kterému dochází kdesi v polovině, však začal příběh lehce stagnovat – vedlejší dějové linky se násilně uzavřely, zatímco hlavní hrdinka byla ve svých individuálních projevech tak rozproruplná, že ani o několik dnů pozdějí nedokážu dát dohromady její motivaci nebo vysvětlit, čeho vlastně chtěla dosáhnout. I tak ale syrovou Elle z hlavy jen tak nedostanu. (12.02.2017)