Elle

Byla jsem moc zvědavá na (kdysi) démonického Verhoevena a stále dobrou herečku Isabelle Huppert. Což o Isabelle, ta dokáže zahrát cokoli a čím zápornější hrdinka, tím líp. Jenže tentokrát to moc nefungovalo. Složitá rodinná historie a propletence se míchaly s dravou osobností manažerky a navíc ještě více méně osamělé stárnoucí ženy. Hodně moc psychologických aspektů najednou. A do toho přepadení, znásilnění a šok. Film se mi tedy moc nelíbil, nevyvolal ve mně žádné očekávané emoce. Ani vášeň, ani zlost ani lítost, natož soucit. Jenom zmatek. (02.03.2017)

Verhoeven se nějak stáhl do pozadí a pokud chce divák vidět jeho další film, musí více hledat. Stejně jsem tomu měl i v případě Elle, o které jsem nevěděl vůbec nic a nalákalo mě na ní pouze režisérovo jméno. Každopádně, pokud vám více sedí americká tvorba tohoto legendárního úchyla, bude pro Vás Elle utahaná podivnost o ničem. I já měl občas problém udržet pozornost, ale naštěstí je film natolik jedinečný a herecky bezchybný, že jsem ho bez větších problému dojel až do konce a občas si ho i užíval. (08.03.2017)

Je to přesně tak chytré a perverzní, jak to máme my, oddaní Paulovi fanoušci, rádi (už úvodní scéna jasně napoví, s tvůrcem jakého formátu máme tu čest). Škodí tomu jen přílišná stopáž ve spojení s poněkud vlažným tempem. U jiného režiséra by mě to asi tolik nedrásalo, ale u Verhoevena jsem zvyklý na výrazně dravější přístup... 75 % (30.10.2016)

Je zde několik tematických rovin – manipulace, psychopatie, dominance/submisivita, násilí – na nichž existují duality, které tvoří v jednání postav spíše zdánlivé protipóly. V průběhu děje se poměrně nečekaně některé z nich převrátí, díky čemuž lze na daný konflikt v tu chvíli nahlížet nově. Přesto se až do konce nevyčerpá nejistota ohledně toho, jak do sebe všechny tyto duality správně zapadají – jakou strukturu tvoří. Jasná čitelnost morálky a motivů neexistuje - pro diváky ani pro postavy. Je to proto, že žádná pevná, neproměnlivá struktura zřejmě není, přestože se některé její křivky zdají rýsovat do pevnějších tvarů. De facto mistrný snímek – jak z hlediska herectví Isabelle Huppertové, která – mám postupně sílící dojem – v takovýchto rozpolcených submisivně-dominantních postav s trhanými pohyby hraje tak trochu sama sebe, tak z hlediska režijního. (12.01.2019)

Verhoeven stále neztratil schopnost nadsázky. Tu navíc dokáže umně kombinovat s motivací postav, která by za normálních okolností byla jen těžko přijatelná. Elle je toho náležitým příkladem. Zábavná hříčka plná podivného chování, které dává smysl jen ve své celistvosti a díky zmiňované nadsázce (a také v téměř jakémkoliv španělském filmu). Isabelle Huppert je navíc opravdu těžký charismatický kalibr a sama tak s přehledem napomáhá té podivné atmosféře nejistoty. Asi to nebude film pro každého, ale pokud máte rádi španělské, nebo třeba korejské thrillery, budete se určitě bavit. 7/10 (11.04.2017)