Učiteľka

Za sebe poskládané divadelní sekvence jen stěží fungují jako filmový celek. Poměrně slibnou první půlku potápí zbytek filmu, který vysublimuje kamsi do karikovaného prázdna, sestávajícího ze strojených dialogů. Z dění nemrazí, protože (provedením) nepůsobí věrohodně, byť tematizuje existující problémy. Hřebejk zbytečně příliš času věnuje omílání manipulátorských technik učitelky a příliš málo systémové podstatě a průběhu střetu, takže rozuzlení děje jen tak v mžiku proběhne okolo diváka. Absence teatrálně kategorických hrdinů ale potěšila a některé anekdotické sekvence se víc než povedly. (04.08.2016)

Ano, výsledku ubližuje přílišný příklon k jedné straně, přílišná doslovnost, přílišná morální modelovost a zjednodušení některých kaněk let minulých, ale jinak jsem se bavil náramně. Ač jde o smutnou vzpomínku na nesvobodná osmdesátá léta, osvědčený tandem Jarchovský-Hřebejk znovu vsadil na pitvání mezilidských vztahů, které nejsou triviální a pohybují se mezi dramatickým i komickým vyzněním. Vše začíná na schůzce svolané ředitelkou jedné bratislavské základní školy. Má na ní padnout třídní učitelka, která si za prospěch dětí vynucuje u rodičů vždy nějakou tu službičku. Jen jedna rodinka (ač měla snahu) se nepodvolila a skončilo to pokusem o sebevraždu jinak nadané dcery. Retrospektivami se dostáváme do téže třídy, jen s dětskými aktéry, kterak čelí formování světa pohodlí ze strany velmi „dobře hrající“ manipulátorky. Dvojice autorů se zabývá jednotlivcem (rodinou), který nechce mlčet, ale na pořádný křik mu chybí podpora nečinného okolí. Za to, že je Učitelka tak působivá, může děkovat hercům. Potěší zoufalý otec Csongor Kassai, který buchty pro učitelčinu sestru do Moskvy prostě nedoručí, nebo Martin Havelka, který jednou bránil manželku před oplzlostmi „špatného“ člověka a už navždy bude mít nálepku delikventa, hlavní chválu si ale zaslouží Zuzana Mauréry, která představuje osamělou ženu a bravurní manipulátorku sofistikovaně terorizující okolí ve velmi celistvě pojaté postavě. Slovenština? Nevadila, pro mě příjemná změna. Funkční drama o několika interiérech. Všelijaká morální dilemata řešíme i dnes, v tomhle retru jsem se tak alespoň já cítil moc dobře. (07.12.2016)

Správně, Hřebejk Jarchovský. Taky jsme na gymplu (zač. 1993) měli angličtinářky bývalé kádrovačky s měkkoučkým přízvukem. Šedivý socialismus, o který se tak vehementně snažil Fair Play, zešedl definitivně až tady. Otřesete se hnusem, že tahle doba skutečně byla. Zdá se to jako přeháňka, ale je to pěkně reálné a základní premisa je neuvěřitelně jednoduchá. Zkuste si sebe představit v té SRPŠ třídě řekněme ve skupině těch, co celou dobu mlčeli a šoupali patama. Jste tam? Já jo. Ještě že jsem nemusel chodit na třídní schůzky, já byl tehdy teprve předmět doličný. Lepší Hřebejk, a snad si pan Honza uvědomí, že hlavně proto, že tam není Geislerová. Csongor Kassai k nepoznání od dob Polívkova Žida a čerta. Havelka výbornej. Výborná práce s časovou osou, jakkoliv si to prvních 15 minut myslet nebudete. (04.12.2016)

Divadelní spolek Křeč Bratislava uvádí: didaktické divadlo z dějin. Struktura: Němý Bobeš (tak takové to tedy bylo!). Herecké výkony: Pozor, teď mám projev a zaujímám postoj. Metoda: zjednoduš, třikrát zopakuj, napiš na tabuli. S tímhle pokusem o drama svědomí se jděte svědomitě bodnout, pánové. Nové dno. #kviff2016 (05.07.2016)

Učitelka je rozhodně jedním z nejlepších filmů z české produkce (respektive z česko-slovenské koprodukce) za rok 2016. Snímek těží zejména z poutavého a ožehavého tématu šikany a využívání lidí během komunistického režimu, přičemž vše je zasazeno do školního prostředí, na kterém se dá dobře projektovat problematika vztahů jak dětí, tak dospělých. Dalším pilířem úspěchu bylo obazení Zuzany Mauréry do hlavní role učitelky Drazděchové, která, jak už někteří uživatelé naznačili, obstojí i ve srovnání s potterovskou Dolores Umbridge - ocenění z Karlových Varů za nejlepší ženský herecký výkon si tedy podle mého zasloužila (i když nejsem obeznámen s konkurencí). Jednotlivé prostřihy mezi schůzí rodičů ve škole a tím, co tomu předcházelo, fungovaly skvěle a už od začátku jsem napjatě čekal na odhalení oné "strašlivé události", kvůli které se toto setkání vlastně konalo. A závěrečná scéna za zvuku nepřeslechnutelného klapotu podpatků mě dostala. Zkrátka moc dobře natočený, napsaný i zahraný film, který ve mně nejednou probudil značnou vlnu zlosti a rozhořčení, a donutil mě se zamyslet nad tím, jak bych se v podobné situaci choval já. (13.08.2016)