Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Zuzana Mauréry, Csongor Kassai, Zuzana Konečná, Tamara Fischer, Martin Havelka, Éva Bandor, Oliver Oswald, Peter Bebjak, Richard Labuda, Ina Gogálová (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Príbeh Učiteľky sa odohráva v roku 1983. V jednej predmestskej základnej škole sa stretáva riaditeľka s rodičmi detí jednej z tried. Hľadá spolu s nimi spôsob, ako sa zbaviť učiteľky, bezdetnej vdovy po vysokom armádnom dôstojníkovi. Z priebehu rodičovskej schôdzky postupne vyplynie, akým spôsobom si učiteľka podrobuje rodiny svojich žiakov a manipuluje celým okolím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (633)
Odpad naprosto s čistým svědomím. Marigold to napsal za mne. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. Pravda, poněkud mne vylekal ten odposlech před barákem, ale naštěstí je scenárista vrtal a nijak s ním dál nepracuje, jen jako s veselou historkou. Přitom by mne docela zajímalo, zda skutečně všichni soudruzi by po takových odposleších s postojem soudružky učitelky souhlasili, byť měla sestru v Moskvě.Ono totiž, milé děti, i mezi soudruhy probíhal mocenský boj, a taková manda učitelka by se někomu politicky moc hodila. Ale jak říkám, to by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Hele, my měli na škole tři kované soudruhy, a jeden byl skvělý češtinář a mnohé mne naučil, ta druhá byla docela přísná, ale spravedlivá, když jsme nehaněli veřejně systém, a ta třetí sice byla mstivá, ale tak nějak na vlastním, malém písečku obsahujícím maximálně dva žáky celé školy, kteří jí navíc provokativně říkali paní učitelko, místo soudružko. U filmu se dokonce nudila i má manželka, která Hřebejkoviny docela může a k novým českým filmům má velmi, až někdy nezdravě tolerantní postoj. I když filmům - tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Inťošské vtipy, které v celém, spíše poloprázdném kině (v den premiéry!) pobavily akorát tu mladičkou dívku s brýlemi, co seděla za mnou. Jinak film začal docela dobře - prolínání dvou děj v jedné třídě, odhalování tajemství, co se stalo, ale odhalení přišlo příliš brzy a bylo takové... pitomoučké. Pak už jen sledujeme cimrmanské defilé postav, jež každá oddeklamuje svoje a jde si sednout, bez chuti, bez zápachu, bez napětí, bez větších vrcholů. Citové vydírání diváka přes dítě působí jak pěst na oko. Psychologicky zcela nezvládnuté, motivace postav nevysvětlené nebo nedovysvětlené, o paní učitelce vlastně nevíme vůbec nic, jen to, co tvrdí ona. Někteří rodiče určitě víc klouzali na hraně, kdy se nechtěli nechat vydírat a učitelku nemuseli, ale zas mysleli na své děti. Ti však žel nedostali slovo. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý. ()
každý, kdo v té době žil, si pamatuje. Já měl v první třídě učitelku, která milovala řezníkovu dcerku, ač se počůrávala a neuměla ani počítat do pěti. Pak na gymplu jsem měl učitelku na ruštinu, která mi dala pětku hned mezi dveřma, jen protože si usmyslela, že stejně nemám hotový úkol. S tím se nedá bojovat, z toho se dá jen vyrůst nebo utéct pryč. Udělal jsem to ()
12 rozhněvaných mužů po Slovensku. Hřebejk s Jarchovským stále dokáží přitáhnout mou pozornost natolik že film projel společným večerním programem jako nůž máslem a rozhodně zanechal nosné téma pro následnou diskuzi na téma, jak to tehdy bylo a jak je vlastně dnes. Po zjištění že celý film je ve Slovenštině, která se pro tyto účely hodí daleko lépe. Určitě je pro metodu cukru a biče vhodnější než více monotóní Čeština. Holt pedagogů je málo a tak si stát nemůže moc vybírat kdo zasedne za katedru. 85% ()
Jedna učitelská pizda, patřičně hormonálně neustálená a ovulací nezatížená, klade pastičky na žáky, jejich rodiče a přátele školy, načež Hřebejk se o ní jal natočit film. Povrchně instalovaný a jalový. Režisér je sto let veleben za pelešení v Pelíšcích, tudíž by u něj prošlo do kino distribuce i souložení mravence s krticí, ovšem tohle bylo tak specificky opruzené, až by z toho byl (možná) delikátní televizní film pro čétédvojku. V kině bych z toho ejakulátu opravdu slast nezažíval. Ano, bolševická úča je strašně, strašlivě a nejstrašlivěji zlá, až šíří plague a od Plagy má varování. Je vdovou a chotěm nemohl být nikdo jiný než voják z povolání. Kolem soudružky se všichni krčí, nikdo s ní nic nesvede, až z rodičovského davu jednoho dne vystoupí Martin Havelka, který na ni dělá ramena, neb jeho syn zrovna v její třídě neprospívá nejlépe. Celé hašteření, v mnohém nepravděpodobné i nevěrohodné, končí podepsáním petiční stížnosti. Považte vážně míněnou žádost tvůrců a učitelky o jakési "propašování" buchet vzdušnou cestou do Moskvy, kterou by měl obstarat otec šikanované dívky(?). Od té doby jsem se díval na parodii. Film byl nezáživný až běda. V souvislosti s ním si vybavím dvě herecká jména - Zuzana Mauréry coby nenáviděná soudružka a zesnulý Martin Havelka coby otec stavící se radiálně na odpor. V globálu mě film téměř nebavil, nezaujal, nepotřebuji jej ani opětovně vidět. Průměrně natočeno, banálně napsáno Jarchovským, závěr příšerný. 5/10 ()
Sdružení rodičů a přátel šedi.. Manipulovat s někým je svinstvo. Manipulovat s někým prostřednictvím jeho dětí je hnusné svinstvo. Manipulovat s někým prostřednictvím jeho dětí a být při tom pod ochranou té správné politické angažovanosti je hnusné svinstvo na druhou. Chápu kritiku divadelních manýrů i už trochu vyčpělého tragikomického hávu, ale nerozumím některým výkřikům o další antikomunistické Hřebejkově agitce. Jestli před strachem ohnout hřbet, nebo se mu postavit, je téma velmi univerzální a kdyby někteří zrovna nevolali do Moskvy pro instrukce, možná by to při poslední scéně i pochopili.. Pokud by chtěl někdo u nás z nějakého důvodu natočit remake Death Wish, neměl by přehlédnout, že Martin Havelka je český Charles Bronson.. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (16)
- Na konci filmu se objevuje notorická chyba jako u řady dalších filmů odehrávající se v období ČSFR. Krátce před vstupem paní učitelky (Zuzana Mauréry) do třídy visí na zdi barevný portrét prezidenta s textem: „Václav Havel, prezident Československé federativní republiky.“ Na tabuli dívka píše datum 2. 9. 1991. Jde ale o oficiální barevný portrét Václava Havla z roku 1993. Správně by na stěně měl viset černobílý portrét Havla z roku 1990. Havel pak měl ještě jeden oficiální prezidentský portrét, a to z roku 1999. (tommahol)
- Historku o proviantu pro partyzány si scenárista filmu Petr Jarchovský od nenáviděné učitelky skutečně vyslechl, výrokem: "Danke schön" ji vyšperkoval spolužák, který se stal v dospělosti taxikářem. (klukluka)
- Scenárista Petr Jarchovský vychádzal z príbehu, ktorý sa skutočne stal začiatkom 70. rokov. (JančiBači)
Reklama