Učiteľka

Jedna učitelská pizda, patřičně hormonálně neustálená a ovulací nezatížená, klade pastičky na žáky, jejich rodiče a přátele školy, načež Hřebejk se o ní jal natočit film. Povrchně instalovaný a jalový. Režisér je sto let veleben za pelešení v Pelíšcích, tudíž by u něj prošlo do kino distribuce i souložení mravence s krticí, ovšem tohle bylo tak specificky opruzené, až by z toho byl (možná) delikátní televizní film pro čétédvojku. V kině bych z toho ejakulátu opravdu slast nezažíval. Ano, bolševická úča je strašně, strašlivě a nejstrašlivěji zlá, až šíří plague a od Plagy má varování. Je vdovou a chotěm nemohl být nikdo jiný než voják z povolání. Kolem soudružky se všichni krčí, nikdo s ní nic nesvede, až z rodičovského davu jednoho dne vystoupí Martin Havelka, který na ni dělá ramena, neb jeho syn zrovna v její třídě neprospívá nejlépe. Celé hašteření, v mnohém nepravděpodobné i nevěrohodné, končí podepsáním petiční stížnosti. Považte vážně míněnou žádost tvůrců a učitelky o jakési "propašování" buchet vzdušnou cestou do Moskvy, kterou by měl obstarat otec šikanované dívky(?). Od té doby jsem se díval na parodii. Film byl nezáživný až běda. V souvislosti s ním si vybavím dvě herecká jména - Zuzana Mauréry coby nenáviděná soudružka a zesnulý Martin Havelka coby otec stavící se radiálně na odpor. V globálu mě film téměř nebavil, nezaujal, nepotřebuji jej ani opětovně vidět. Průměrně natočeno, banálně napsáno Jarchovským, závěr příšerný. 5/10 (11.11.2020)

„Sme predsa ľudia, musíme si pomáhať, nie?“ Jste ochotni přistoupit na „inspirováno skutečnou událostí“, stejně jako na hru tvůrců? Pak film doporučuju. Zaujalo už seznámení s postavami. Možná trochu povrchní, avšak maximálně efektivní, navíc ušetřilo čas na vlastní rekonstrukci „případu“, která měla výborné tempo a dávkování informací. Největším kladem Učitelky je mistrná práce tvůrců s divákovými emocemi. Chvílemi dost přitvrzují, ale pořád bych to nebral za emoční vydírání. Za jednoznačně nejlepší pasáže považuju ty ze schůzky, souboje rodičů byly parádní („lopata“ vs. „inteligent, střet na WC atd.). Silné scény byly ale třeba i „brigáda“, „nováček“ či „partyzán“. Z herců nejvíc zaujme Mauréry, které tu svini prostě věříte. Dobrý je i konec se změnou režimu. Škoda, že je film místy trochu černobílý, někdy divák jen těžko věří chování určitých postav či tomu, co jim projde, ale to už patří k pravidlům hry. Celkově to vidím na solidní 4*. „Nech sa Helka pozrie potom na to cvičenie, piata lekcia, tretie cvičenie, podmet a prísudok.“ - „Ďakujem.“ (20.06.2017)

70% Zaujímavo odrozprávaný príbeh. 12 ROZHNEVANÝCH MUŽOV na ZRPŠ... Ide tu hlavne o scenár, ale film v závere zaujímavo pracuje s akousi esenciou humoru, napriek tomu, že ide skôr o mrazivý film. Film, ktorý imho vôbec nie je o komunizme či o minulosti, je o ľuďoch a o ich pokrytectve, zbabelosti a pretvárke... (28.03.2017)

Ty vole, na základní škole, mám průsery a koule a s naší účou problém. Je to golem a má knír. Z týhle úči palice mi hučí, prej hejbnul jsem jí žlučí a proto, za to ručim, mě teď mučí pořád víc. Mě snad šlehne, ta se odsud nehne, ať zem se po ní slehne. Děsná nuda, zákazy a pruda a za katedrou zrůda. Základní škola ti dává mnohem víc, než bys tušil, na mou duši teď už víš, když ráno vstáváš, že prostě máš v tomhle stádu držet řadu, zmizet v zadu akorát. Jo chlape, to se těžko chápe je svatá jako papež a na jazyk si šlape s říďou chrápe, prostě hnůj. Každej cítí, jak je to tu v řiti, když venku slunce svítí, tak pod krkem jí chytit, je to k blití, vždyť to znáš. Základní instinkt ti říká, že škola nás stejně dennodenně ničí, teď už víš, co se tě týká, že prostě máš v tomhle stádu držet řadu, zůstat vzadu a nic víc. Je to k blití, vždyť to znáš. ** (03.02.2021)

každý, kdo v té době žil, si pamatuje. Já měl v první třídě učitelku, která milovala řezníkovu dcerku, ač se počůrávala a neuměla ani počítat do pěti. Pak na gymplu jsem měl učitelku na ruštinu, která mi dala pětku hned mezi dveřma, jen protože si usmyslela, že stejně nemám hotový úkol. S tím se nedá bojovat, z toho se dá jen vyrůst nebo utéct pryč. Udělal jsem to (04.12.2016)