Ján Hus

Původnímu filmu Otakara Vávry se mohlo vytknout černobílé vykreslení postav a dobový kontext posouvající postavu Husa do národní a sociální roviny. Ale k jednotlivým postavám jsem si jako divák mohl vytvořit určitý vztah. Tady? Když je v té záplavě postav jedinými životnými postavami Václav IV., Štěpán Páleč a papež Jan XIII., tak je něco v nepořádku. Tento film mohl původní nákladný velkofilm trumfnout jenom tím, že se zaměření na vykreslení postav, jejich motivaci. I zde trestuhodně selhává. Jan Hus mi zde připadá jako blábola, který dokola opakuje furt ty samé nesrozumitelné teze a za žádných okolností se nemůžu dopátrat toho, proč jedná jak jedná. Největším šokem je ale pro mě rádoby moderní vyobrazení královny, která mi spíše připadá jak nějaká puberťačka, která dokonce Husovi tyká. Už jsem jenom čekal, až se po vzoru hollywoodu s Husem vyspí. Mezery v příběhu jsou nejvíce patrné v době odpustkových bouří (zhruba polovina filmu prvního dílu), které tady tvůrci přejdou zhruba během 5 minut, ještě mizerně natočených a s historií nesouvisejících scén (poprava na liduprázdné ulici?). Nejhorší je, že to co jsem právě vytkl jsou prvky, které měly filmu dominovat. Kdybych měl hodnotit mizerné kostýmy a ještě horší výpravu (Husova Betlémská kaple vypadá jak nějaký kumbál, kam se sejde pár otrhanců, mezi kterými stojí královna - v tu chvíli mi zatrnulo, aby ji ti pobudové neznásilnili), tak míříme pomalu k odpadu. (31.05.2015)

Miniséria má síce vzostupnú tendenciu, ale na záchranu je to málo. Režisérovi určite svedčí komornejší prístup, preto je zrejme tretia časť najlepšia. Divák je utopený v množstve postáv, nepresvedčivých výkonov / najlepší je určite Milan Kňažko /, neustále atakovaný nevhodnou hudbou a peniaze neboli vidieť ani vo výprave. (03.06.2015)

Chudák Hus ještě že se tohohle vele-(díla) nedožil, to by se snad sám dobrovolně upáli,:-( K mému přesvědčení, že půjde o pokračování romantizujících mýtů, které s realitou mají pramálo společného, mi stačilo vidět jen jeden díl a hlavního představitele Jana Husa. Neumím si vůbec představit, že by za takovým Husem šly davy lidí:-) Navíc neodpovídal ani věkem, postavou, v tomhle věku by tedy ani logicky nemohl být takový vzdělaný učenec, ani by nestihl napsat tolik spisů:-) Prostě největší slabinou tohoto filmu se mi krom různých historických nepřesností, místy naprosto nevhodných toporných dialogů, rušivé hudby a stále stených scén a kostýmu, jevilo samotné nevhodně vybrané obsazení, herci kteří se prostě do podobných rolí absolutně nehodí, nemají v sobě ten potenciál na tento druh vážných rolí, ikdyž Javorský (ND) nebyl zase tak úplně špatný a film v podstatě táhl sám, ale my v současnosti asi fakt nikoho lepšího nemáme, doba výrazných osobností s patřičným charisma takových Štěpánků, Pivců, Hogerů, atd, je nenávratně pryč a maskéři a kostyméři stojej taky za hovno. Jedna velká tragédie, ostuda české kinematografie, zbytečně utracené desítky milionů, ale to je v tomto státě úplně normální jev, tam kam by peníze skutečně potřebovaly jít tak nikdy nejdou a pak se musejí pořádat různé veřejné sbírky, nadace, apod, hlavně aby dávali nejlépe všichni obyčení lidé, platící řádně daně. Štěpánkův Hus je proti této slaboduché slátanině (které připomínalo spíše nemodení-nerealistickou televizní pohádku) skutečně mistrovské dílo (i se svým bolševickým ideologickým nánosem, který ze středověkého reformního kazatele udělal hlasatele komunistických myšlenek údajné sociální spravedlnosti a beztřídní společnosti ve smyslu nauky marxismu - leninismu), které se mu nemůže ani zdaleka přiblížit, natož jej srovnávat. Tak takhle teda ne, soudruhu Svobodo a pravdolásko Kocábe! Tak snad někdy příště, možná za 5, 10, 50, 100, 500 let, kdoví, nezbývá než věřit, že to příště dopadne o něco lépe. Jinak všem lidem zajímajícím se o historii, doporučuji přečíst si knihu "Jan Hus známý i neznámý "od historika Jan Kejře. Podle našich historiků byl Jan Hus odsouzen legitimně, byl kacíř (tzv heretik), šířící bludy, nenávst, zkázu, tedy naprostý protiklad učení Kristova, Církve Kristovy. Na chybné pojetí Husa a husitství upozorňoval již takový Josef Pekař, ale marně. Ono je to silné téma a národní hrdina opancéřovaný legendou je těžkým soustem pro kritický přístup a to platí i u jiných velkých osobností našich dějin. Vždyt komu nebo čemu dnes věřit, dějiny píší vítězové, ale kdo je ten vítěz (který není vidět), toť silně filosofická otázka:-) (02.06.2015)

Kocába nemám rád momentálně asi na takové úrovni jako jistého pana Lindelofa. Jinak průměr, který Vávrově trilogii ovšem těžce nestačí ve všech ohledech filmového řemesla kromě historické přesnosti. Což je samozřejmě to velké plus, kvůli kterému jsem ochoten i přimhouřit to jedno oko. Žižku prosím ne! (31.05.2015)

“Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“ Také Jan Hus. Vcelku kontroverzní prohlášení proti jeho víc než klasickému “Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... A stejné pocity mám i já po zhlédnutí nejnovějšího počinu České televize na toto téma. Značné zklamání. Čekala jsem dramatický příběh muže, obhajujícího svou pravdu, tápajícího, váhajícího, nejistého, ale přece jen muže, jenž si byl svými morálními hodnotami a svými názory tak jistý, že pro ně raději zemřel, než by odvolal. Čekala jsem temný obraz temné doby, čekala jsem drama, které mě od začátku vtáhne, a nepustí. Že takový ten příběh být může, to víme, mistr Vávra to dokázal. Čekala jsem hlavního hrdinu, charismatického člověka, ne vůdce, on opravdu nemusel být vůdce, ale charisma mít musel, musel svými projevy dokázat strhnout davy lidí, a to zdaleka ne jen prostých. Čekala jsem marně. Dostala jsem nudné cosi mezi hraným dokumentem (byl-li by to hraný dokument, hodnotila bych vysoko) a konverzačkou ze současnosti v historických kostýmech. Jan Hus působil nemastně neslaně, vůbec ne jako člověk, kterého by chtěl kdokoliv následovat. Dokonce mě i překvapilo, že toho nenápadného mužíčka vůbec na konci basilejský koncil neosvobodil, vždyť byl téměř neškodný – ve skutečnosti, kdyby to nebylo napsáno ve scénáři. Postavy jednaly tak, jak by jednaly postavy dnes – zejména to bylo patrné na vztazích Václav – Žofie, Jan – Žofie. Na královském dvoře všech dob se přece dodržuje protokol, za všech okolností. S hodnocením jsem váhala, velmi dlouho váhala. Nakonec s těžkým srdcem dávám tři hvězdy, strašně slabé tři. Ne proto, že by si je ten film zasloužil. Stejně jsem hodnotila i mnohem lepší filmy. Dávám tři jednak proto, že jsem ráda, že se Česká televize po velmi dlouhé době do historického projektu vůbec pustila, a jednak za snad jediný klad této inscenace – Vladimíra Javorského v roli krále Václava IV. Tady měl Jiří Svoboda šťastnější ruku než mistr Vávra kdysi. Karel Höger byl, při veškeré úctě, příliš velká persona na to, abychom mu věřili, že hraje sice vzdělaného, ale slabošského panovníka. Střet Václav IV. Javorský a Zikmund Pivec by naproti tomu byl naprosto dokonalý. “Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“ (12.09.2015)