Ján Hus

Přes šílenou hudbu bláznivého umělce, která často padala úplně mimo žánr, musím ocenit velkou snahu všech tvůrců. Pod příběh našeho národního hrdiny, mistra Jana Husa, připínám tři hvězdy, abych podpořil další ideově podobná úsilí. Bohužel, samotné ztvárnění je civilní, chudé a suché. Můžeme se jen domnívat, jestli je to emoční prázdnotou dnešních filmařů či osobností herců, jež postrádají charisma, tak důležité, pro velká historická díla. (31.05.2015)

První díl zas taková mizérie není, historické prostředí funguje dobře a maskuje i ten neinvenční styl filmařiny, jako je například statická kamera a záběry přímo do ksichtu. Největší WTF prvního dílu je však dramatická hudba hrající minimálně ve dvou momentech. Hudba s prvky moderní hudby z doby patnáctého století? Dobrej tah.. Michaeli Kocábe. (30.05.2015)

“Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“ Také Jan Hus. Vcelku kontroverzní prohlášení proti jeho víc než klasickému “Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... A stejné pocity mám i já po zhlédnutí nejnovějšího počinu České televize na toto téma. Značné zklamání. Čekala jsem dramatický příběh muže, obhajujícího svou pravdu, tápajícího, váhajícího, nejistého, ale přece jen muže, jenž si byl svými morálními hodnotami a svými názory tak jistý, že pro ně raději zemřel, než by odvolal. Čekala jsem temný obraz temné doby, čekala jsem drama, které mě od začátku vtáhne, a nepustí. Že takový ten příběh být může, to víme, mistr Vávra to dokázal. Čekala jsem hlavního hrdinu, charismatického člověka, ne vůdce, on opravdu nemusel být vůdce, ale charisma mít musel, musel svými projevy dokázat strhnout davy lidí, a to zdaleka ne jen prostých. Čekala jsem marně. Dostala jsem nudné cosi mezi hraným dokumentem (byl-li by to hraný dokument, hodnotila bych vysoko) a konverzačkou ze současnosti v historických kostýmech. Jan Hus působil nemastně neslaně, vůbec ne jako člověk, kterého by chtěl kdokoliv následovat. Dokonce mě i překvapilo, že toho nenápadného mužíčka vůbec na konci basilejský koncil neosvobodil, vždyť byl téměř neškodný – ve skutečnosti, kdyby to nebylo napsáno ve scénáři. Postavy jednaly tak, jak by jednaly postavy dnes – zejména to bylo patrné na vztazích Václav – Žofie, Jan – Žofie. Na královském dvoře všech dob se přece dodržuje protokol, za všech okolností. S hodnocením jsem váhala, velmi dlouho váhala. Nakonec s těžkým srdcem dávám tři hvězdy, strašně slabé tři. Ne proto, že by si je ten film zasloužil. Stejně jsem hodnotila i mnohem lepší filmy. Dávám tři jednak proto, že jsem ráda, že se Česká televize po velmi dlouhé době do historického projektu vůbec pustila, a jednak za snad jediný klad této inscenace – Vladimíra Javorského v roli krále Václava IV. Tady měl Jiří Svoboda šťastnější ruku než mistr Vávra kdysi. Karel Höger byl, při veškeré úctě, příliš velká persona na to, abychom mu věřili, že hraje sice vzdělaného, ale slabošského panovníka. Střet Václav IV. Javorský a Zikmund Pivec by naproti tomu byl naprosto dokonalý. “Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“ (12.09.2015)

Pan Otakar Vávra může klidně spát - jeho Janu Husovi se nový film ani nepřiblížil. 1) Vávra měl k dispozici peníze a jasné ideologické zadání. Uměl si vybrat špičkové profesionály. Svoboda si musel vystačit s velmi skromným rozpočtem televizních pohádek, tolerantnějším ideovým zadáním a především s obrovským očekáváním. Divák by chtěl výpravu jako ve Hře o trůny, odideologizované civilní pojetí a nové (rozumí se lepší) ztvárnění._____ 2) Eva Kantůrková se emancipovala od Vávrova pojetí Husa jako sociálního a národního reformátora, aniž ovšem zpochybnila pojetí obrozenecké. Co Jan Hus učil, v čem byl wiklefista a v čem nikoli, z čeho vlastně ho koncil obviňoval a co že to odmítal odvolat, se ve filmu prakticky nedozvíme. Vůbec nejsou prezentovány názory druhé strany (katolické církve). Historií políbený divák se nudí a nepolíbený se neorientuje. Slabost scénáře vyniká zejména při srovnání s Kohoutovou Ecce Constantií. 3) Jazyk (nejenom) postav je silně matoucí. Na jedné straně škrobené archaizující větné konstrukty, na druhé straně moderní mluva. Postavy používají soudobou češtinu a němčinu, Hus navíc cituje biblické texty v kralickém překladu, jak uvádí všímavý komentátor Šandík. V Kostnici, kterou reprezentuje Karlštejn (to už jsem málem vylítl z kůže) se mluví německy, za to prakticky všichni na koncilu používají (i v hovorech mezi sebou) češtinu._____ 4) Důvěřivý divák je ovšem zmaten ještě více. Plamenná kázání recituje (věru, nenapadá mě vhodnější výraz) Hádek v Kapli Božího těla u chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře zřejmě proto, že těch pár komparsistů by se v Betlémské kapli ztratilo a na větší počet nebyl rozpočet. Královnin dřevěný altánek supluje rezidenci, což divák pochopí, když dvůr v plné kráse jednoho krále a dvou dvořanů pak uvidí. Akční scény (jeden či dva pokusy jsem zaznamenal) vystřihl režisér z přebohatého fondu českých televizních pohádek či, ještě hůře, historických televizních inscenací ze 70. let. Jim se ostatně film blíží nejvíce. Nemluvím už o Husově flirtování s královnou, karikaturním zobrazení papeže Balthazara Cossy či dialozích, které chvílemi připomínají Cimrmanovy autorské začátky._____ 5) Jan Hus 40letého Matěje Hádka je intelektuál universitních disputací a ne vášnivý reformátor a bojovník za pravdu. Štěpán z Pálče přehrávajícího 37letého Jana Dolanského je pak jakési nové vtělení Jidáše. Balthazar Cossa (40letý Tomáš Dastlík) byl možná nádoba hříchů a neřestí, ale především (všeho)schopný manažer, což film ignoruje. Zikmund (47letý Michal Dlouhý) byl větší osobnost, než ukazuje film, i když je dobře, že už není, sláva Bohu, liška podšitá._____ 6) Líbil se mi 33letý Jan Plouhar (Jeroným Pražský) a především vynikající 53letý Vladimír Javorský, který dokázal vdechnout nejednoznačnému Václavu IV. mnohovýznamovost a především uvěřitelnost._____ 7) Hudba 61letého Michaela Kocába se dává plně do služeb režisérova pojetí - v tomto smyslu je výborná._____ 8) A ti ptáci... (05.06.2015)

Svobodovo pojetí je vyvážené, nebo spíš vyvažující, a sice v tom nejbazálnějším, totiž v samotných živlech. Proti finálnímu spalujícímu ohni kostnické hranice užívá v celém příběhu vody. Důležité diskuse Husa a jeho přátel probíhají v řece, aby si plamenní kazatelé zchladili žáhu. Král Václav před palčivým světem opakovaně utíká do škopku s vodou, kterou na něj lijí nějaké krasavice (tu lazebnici už mu prostě nikdo neodpáře), naopak sličnými jinochy obsluhovaný budoucí papež provádí ve vaně výslechy vězňů. Jak pomoci ztýranému vyprahlému Husovi v žaláři? Jak jinak, než vzpomínkovou scénou v řece z předchozích dílů. Vyvažuje se i ideologické pojetí Husa Vávrova, jenž byl především aktivním programovým vůdcem prostého lidu v jeho třídním boji, kdežto Svobodův Hus je bezmocná oběť intrikánského politikaření. Vůbec jsem z těch tří dílu nepochopil, proč zrovna chudáka Husa, jehož osoba i hlas zanikají v okolním dění, chtějí všichni zničit nebo zachraňovat. Nepochopil jsem ani, proč se slovutní mistři pořád perou o toho Viklefa, což bude tím, že jakékoli theologické myšlenky (stejně jako myšlení tehdejších lidí) Svoboda v rámci vyvažování programově vyloučil. Zlý mužský svět je pak vyvažován ženským elementem (Hus neodchází kázat na venkov, ale sedlačit k hodné mamince, a že je zamilován do královny, jsme všichni prokoukli). Taky dobový bulvár je vyvažován intimtiou - beltémský kazatel promlouvá něžným hlasem k cca 15 lidem někde ve sklepě. A ti jsou z toho úplně naměkko. Jinak jako film nic moc, občas se i něco nepovedlo (viz Šandík nebo slunicko2), ale Hádek byl milej, Zmikund fajn, Javorského Václav hlavní hvězda celého seriálu. Naopak úplně nejhůř dopadl chudák Páleč. Smiřsestim. Stejně se to mělo jmenovat Václav IV. (02.09.2016)