Ján Hus

Tak po dokoukání všech tří dílů říkám, že dílo má vzestupnou tendenci. Svobodovi jdou nejlépe komorní konfrontační situace, takže scény z vězení a vyšetřování jsou to nejlepší, co může film nabídnout. Dosti dobře je zvládnuto podání schizmatu v církvi. Herecké výkony považuji za velmi slušné, zvláště na dnešní dobu a téma. Ovšem Kocábova hudba je naprosto tragická a nechápu ten nápad nechat ji zkomponovat právě jeho. Nejen že se nehodí dobově, ale neobstojí ani sama o sobě (to už by byl lepší nějaký Sabaton). Spíše než s Vávrovým velkofilmem bych to porovnával s vynikajícím Ecce Konstantia. Jsem na vážkách mezi třemi a čtyřni, nakonec se přikláním ke třem. Ano, hudba za to může. Update 22.3.2016: Mno, poté, co jsem si přečetl (víceméně) odsouzení od jistého teologa a historika církve, z kterého ač v rozsahu cca 2 stran jsou věcné tak tři věty, zatímco zbytek až neuvěřitelně připomíná kejhající potrefenou husu, jsem se přece jen rozhodl své hodnocení zvednout na 4*. Krom toho dodávám, že mám občas pocit, že panuje přesvědčení, že když se nějaká věc nepodá dostatečně "kontroverzně", že to automaticky snižuje hodnocení. (30.05.2015)

"Všichni stojíme před soudem božím.." To třeba i všichni stojíme, ovšem velezkušený režisér Jiří Svoboda stojí i před soudem diváckým, a ač léta platí za jistě velmi slušného řemeslníka, tentokrát si možná ukrojil až příliš velký krajíc.. Nový Jan Hus není vyloženě špatný, nicméně.. Jedno velké nicméně.. Zatím po dvou částech těžko soudit, leč zdá se poněkud paradoxní a také velmi výmluvné, tedy kromě stovky hodnocení už během první části, že jak Vávrův velmi rozporuplný historický opus, tak i ten výroční Svobodův vyznívá jako na objednávku natočený projekt, byť tentokrát s poněkud čistšími motivacemi, nesmírně poplatný době svého vzniku.. Jako velmi iritující složky snímku však lze už nyní zcela jistě vnímat jak zbytečně přepjatý Kocábův soundtrack, který trestuhodně zbytečně ubírá na vtírající se napínavosti a často přímo ruší nejen svou modernou, i jak už jsem si poslední léta zvykl, neskutečně bizarní šroubované dialogy, které prostě nelze nazvat jinak než hybridy.. Vladimír Smutný se sice tentokrát nehoní za kýčovitými obrazy, byť tu naopak poněkud překáží ta temná manýra jako z Tudorovců, jimž se však většina postav svou neživou umělostí nepřibližuje ani na dohled, ovšem některé dlouhé záběry zase zavání zbytečností, nemaje jakéhokoliv smyslu či funkce.. Ostatně ty směšně karikované postavy samotné nikomu nedávají příliš možností k nějakému charakternějšímu herectví, byť především Matěj Hádek s Honzou Dolanským to celé táhnou hodně nahoru, navíc nechápu, proč se u nás stalo zvykem v těchto historických záležitostech tolik přehrávat.. A aby Hus, vysokoškolský rektor, působil jako rozohněný mládeneček, chvílemi i dost arogantní, to se mi dost těžko trávilo !! Musím však přiznat, že se rozhodně těším na zbylou část triptychu, o jehož přílišné rozmáchlosti by se však rovněž daly vést diskuze, a to určitě není málo.. Což však rozhodně nelze brát jako omluvu, protože snímek nedokáže využít to množství klišé k něčemu většímu, přes svoji třeba vizuální čistotu působí nesmírně uměle a účelovitě, když nakonec o samotném Husovi při takové stopáži řekl málem jen, že se rád koupal a měl hlavu plnou královny Žofie.. Jiří Svoboda tak vyloženě nezklamal, zato Kantůrková s bývalým panem ministrem však na celé čáře.. (30.05.2015)

V režii Jiřího Svobody vznikl obrázkový dějepis, který se vyžívá v líčení mocenských intrik, zato o člověku Husovi poví jen dva objevy: že miloval – tajně a cudně – královnu Žofii a rád se koupal v řece. Což je výjev, který se několikrát opakuje bez jiného zjevného účelu, než aby střídal interiérové kulisy Husových rozhovorů s přáteli. Naštěstí trilogie nesvléká historické postavy vyloženě donaha jako České století, bohužel však neodhalí ani jejich vnitřní stránky. Jestliže navenek se Jan Hus od temných nálad po  přepjatou hudbu zhlédl v produkcích typu Hra o trůny či Tudorovci, jejich vyhraněnost charakterů a vášní mu zůstala cizí. Monotónní sled vesměs disputačních obrazů naruší jen banálně lyrizované vzpomínky: na zlaté rodné lány, matku, královnu. A přirozené napětí, třeba při koncilu, zase udusí melodramatické smyčce. Prostě nový Jan Hus se točil právě a pouze k výročí; ne proto, že by měl na srdci něco převratného. (17.06.2020)

Je to slabé, zbaběle povrchní a laciné, nejde to do hloubky. K čemu je, že si tvůrci dali takovou práci s hledáním lokací, jež zde působí velmi dobře, k čemu je zkušená režie, když scénář pokulhává na obě nohy? Už chápu, proč se paní Kantůrková nedohodla s předchozími vybranými režiséry, kteří chtěli látku poněkud inovovat a vyprášit z ní všechnu tu zatuchlinu, klišé a patetické proslovy. O osobě Jana Husa se vlastně nedozvíme nic, o tom, proč a jak přišel ke svým názorům, jak ho ovlivnila jistá politická moc, kterou v Praze měl, a podobně se nedozvíme nic moc o politických pletichách té doby, co by si člověk nepřečetl na Wikipedii. Herci naštěstí nedeklamují tak často, jak to u těchto patetických opusů bývá (viz Cyril a Metoděj), ale přesto jsou některé dialogy nepřirozené. Hudba, ano, ta mi taky dere uši, a to jsem nevěděl, kdo ji tvořil. Nehodí se sem. Mimochodem, žít Hus dnes, asi by se dal přirovnat k takovému Okamurovi, ale určitě ne třeba k Halíkovi. Na tom ten film mohl stát, aby byl srozumitelný současnému člověku. A co ta nevyslovená láska ke královně, to mělo být něco jako ze Zapomenutého světla? A lev? Šachy? (30.05.2015)

Svobodovo pojetí je vyvážené, nebo spíš vyvažující, a sice v tom nejbazálnějším, totiž v samotných živlech. Proti finálnímu spalujícímu ohni kostnické hranice užívá v celém příběhu vody. Důležité diskuse Husa a jeho přátel probíhají v řece, aby si plamenní kazatelé zchladili žáhu. Král Václav před palčivým světem opakovaně utíká do škopku s vodou, kterou na něj lijí nějaké krasavice (tu lazebnici už mu prostě nikdo neodpáře), naopak sličnými jinochy obsluhovaný budoucí papež provádí ve vaně výslechy vězňů. Jak pomoci ztýranému vyprahlému Husovi v žaláři? Jak jinak, než vzpomínkovou scénou v řece z předchozích dílů. Vyvažuje se i ideologické pojetí Husa Vávrova, jenž byl především aktivním programovým vůdcem prostého lidu v jeho třídním boji, kdežto Svobodův Hus je bezmocná oběť intrikánského politikaření. Vůbec jsem z těch tří dílu nepochopil, proč zrovna chudáka Husa, jehož osoba i hlas zanikají v okolním dění, chtějí všichni zničit nebo zachraňovat. Nepochopil jsem ani, proč se slovutní mistři pořád perou o toho Viklefa, což bude tím, že jakékoli theologické myšlenky (stejně jako myšlení tehdejších lidí) Svoboda v rámci vyvažování programově vyloučil. Zlý mužský svět je pak vyvažován ženským elementem (Hus neodchází kázat na venkov, ale sedlačit k hodné mamince, a že je zamilován do královny, jsme všichni prokoukli). Taky dobový bulvár je vyvažován intimtiou - beltémský kazatel promlouvá něžným hlasem k cca 15 lidem někde ve sklepě. A ti jsou z toho úplně naměkko. Jinak jako film nic moc, občas se i něco nepovedlo (viz Šandík nebo slunicko2), ale Hádek byl milej, Zmikund fajn, Javorského Václav hlavní hvězda celého seriálu. Naopak úplně nejhůř dopadl chudák Páleč. Smiřsestim. Stejně se to mělo jmenovat Václav IV. (02.09.2016)