Nikdy nie je neskoro

Nekonvenční dramedie o snech, rodině, odcizení, ideálech, vztazích, krizích, osudech, životních křižovatkách a blabalblablablablabla. Přiznám se, že mne to nebavilo…ani té Meryl Streep jsem to nevěřil. Uměla natahovaná spíš ženská záležitost, kde se šablona střídá se šablonou až do „nečekaného“ závěrečného happy endu. Vítězem tohoto klání se paradoxně stává rockový hudební doprovod. (07.01.2022)

Komedie má mnoho podob,ale je to žánr,který hodnotím vždy trochu kladněji, protože jde o odlehčený žánr a není ho třeba brát tak vážně. Je moc příjemné, když viidíte Meryl Streep křepčit, i když na to víceméně ani nemá,ale jde si za svá´svým snem, věřím jí ho a je hezké vidět, jak si za ním stojí. Meryl je dobrá,chci být jednou vitální jako ona. Ten film má prostě hodně pěknýh okamžiků a taky zobratuje to, jak jsme všichni úplně jiní. (21.12.2015)

Mně se tohle nekonvenční setkání Meryl Streep s její rodinou opravdu dost líbilo. Líbilo se mi, protože tenhle film přesně ukázal, co se stane, když člověk dá v životě přednost svým snům před rodinou. Ale jak má člověk kolikrát přijít na to, jak se má zachovat, aby se zachoval správně? Meryl Streep si svojí postavu vysloveně užila a stejně tak jsem si užil i já tento film. (25.05.2016)

Ačkoli je samotný scénář poměrně kvalitní, postava, kterou zde ztvárnila Meryl Streep, mnoha svými rysy nápadně připomíná podobné postavy z jiných filmů, kterých jsme všichni viděli už mraky: jednak je to tak trochu outsider, na kterého spořádaná společnost kouká skrz prsty a který se životem protlouká svou cestou i za cenu toho, že má věčně hluboko do kapsy (předobrazem pro tuto postavu byla scenáristce její tchýně, která je zpěvačkou v rockové kapele a současně babičkou 6 vnoučat a je jí naprosto jedno, jestli si o ní někdo myslí, že to, co ji baví, je pro ni coby babičku poněkud nevhodné), a jednak je to neúspěšný rodič, který kdysi promarnil příležitost vychovat své děti a dodatečně by to rád napravil. Jednoduchý filmový děj, v němž je nějaký větší příběh upozaděn a v němž jsou na prvním místě především postavy, sleduje vývoj těchto dvou stránek zpěvaččiny osobnosti, a každému, kdo si umí dát dvě a dvě dohromady, musí být předem jasné, jak to nakonec dopadne. V souvislosti s tímto filmem se asi bude nejvíce mluvit o tom, že zde po boku Meryl Streep hraje její skutečná dcera Mamie Gummer a že se Meryl kvůli své roli musela naučit hrát na kytaru - obojí filmu výrazně přidává na autenticitě a intenzitě (režisér trval během natáčení na tom, aby spolu obě herečky mimo své společné scény nemluvily; protože si jsou ve skutečnosti velice blízké, prostupuje filmem jejich odcizení, které je tak zjevné, jako si jsou obě velice podobné - skutečný rodinný vztah dodal filmu na realismu). Osobně posoudit nedokážu, v jak dobrou kytaristku se Streep stihla proměnit, to ať zhodnotí povolanější, jak moc se to za těch pár měsíců (ne)naučila, ale její zpěv se mi líbil a klidně si dovedu představit, že v Americe taková kapela skutečně existuje. Ostatně celý ten film mi přišel hodně americký, a to nikoli ve smyslu hollywoodské prostoduchosti, ale ve smyslu kulturní bariéry - osobně mám trochu pochybnosti, jestli si zrovna k tomuto filmu dokáže český divák najít cestu a pochopit tam všechny narážky a tak (už jen většina písní, které ve filmu zazní, je u nás myslím většinou zcela neznámá), a tak nějak celkově u tohoto filmu nevidím nějaký větší potenciál diváckého hitu - návštěvnost bych zde tipoval spíše slabší. Kromě skalních fandů M. S. moc nevím, komu dalšímu by šlo tento film doporučit, a mě samotného bohužel moc neoslovil - pár lepších chvilek si film vybere, ale jako celek to na mě působí dost zbytečným dojmem. Až tenhle film profrčí sály multikin, kdo si za něj za pár let ještě vzpomene? (18.08.2015)

Mají snad všichni zpěváci podobné osudy, nebo jen filmy o nich se podobají jako vejce všem ostatním vejcím? Country, jazz, rock, rozvody, rodinné problémy, chlast, drogy, neúspěch a nakonec úspěch. Meryl jako rocková babča má ale slušné grády, její labilní dcera – ne, pardon, její dcera v roli její labilní dcery – je taky výborná. Co nejen pokulhává, ale i šmajdá, jsou mužské postavy, do jediné charakterově ploché jako tělo kytary. Jejich jedinou úlohou je přihrávat Ricky, a to na pódiu i pod ním. Výchovné pointy mi zvedají tlak, kazí trávení a způsobují červené vidění, takže jsem si zapamatovala jen to, že nikdy není pozdě nazout okované štekle, uplést copánky z plstnatého skalpu, nasadit masivní prsteny, zombie-mejkap a koženou bundu a podniknout něco hustě andrenalinového. Třeba vyrazit na rodinnou sešlost. P.S.: bod dolů, že nezazněla celá Bad Romance. :( (20.01.2017)