Šťastné údolí

1. série Happy Valley jsem registroval více méně od doby prvního úspěchu, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Až nyní po pár letech to vybrala přítelkyně jako jeden ze seriálů, co by chtěla vidět a ještě, že tak. Jak u britských sérií bývá dobrým zvykem, tak i Happy Valley se daří zaujmout na jedničku. Hlavní představitelka, Sarah Lancashire, je ve své roli skvělá a původní zápletka zní věrohodně. Líbí se mi nečekané zvraty (třetí epizodu jsem nečekal) a znázornění toho, že už je pozdě na to, aby se zúčastnění dostali ven z problémů. Vážně jsem zvědav na to, co přinese druhá série, protože tahle mě držela v napětí po celou dobu a rozhodně jsem si její sledování užil. (26.03.2019)

Vcelku vydarený britský krimi seriálik. So slušným hereckým podaním. Jeden by sa čudoval, čo v takom malom nie príliš ľudnatom údolí sa odohráva. Bývala detektívka v súčasnosti radová policajtka a jej osobné trauma bola jedna dejová línia, pozornosť, napätie a očakávanie bola tá druhá dejová línia a zmätky okolo únosu výkupného a činov miestnych gaunerov vrátane učtovníka (tiež výborne zahratého S. Pembertonom). U mňa veľmi slušná štvorka. Mno pozrel som aj druhú sériu a zvyšujem hodnotenie na päť hviezdičiek. Druhá séria bol moc fajnová okorenená o také zvláštne psychologično. Len divák aby sa dostal do deja a osôb musí vidieť aj prvú sériu. Odporúčam milovníkom krimi žánrov. Policajtka Catherina ako bývalá dedektívka, teraz ako radová policajtka v každom diely exceluje na "schová" cele pátracie dedektívne oddelenie do vracka. (11.11.2017)

Druhá séria sa mi lúbila viac, ako prvá, avšak neuveriteľne ma vytáčali stretnutia Frances a Tommyho Leeho v base. Ona má nejakých päťdesiat rokov a vypadá skôr ako jeho matka. No a z tých ich nežných dotykov ukazovákmi ma išlo poraziť! P.S. Naozaj, už dlho ma nesral záporák tak, ako Tommy Lee Royce! (05.02.2017)

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Fargo se nám z nějakého důvodu přeneslo i do Yorkshire. Tedy pouze ve formě úvodní zápletky. Ostatní si kráčí svou vlastní cestou. Nevím proč se BBC po 3 dílech rozhodla k výměně režiséra, ale dle včerejšího 5. dílu mi volba Fywella nepřijde jako změna k lepšímu, spíše naopak. Uvidíme, jak si poradil se závěrečnou epizodou. (28.05.2014)