Princezná a pisár

Hned na začátku musím otevřeně říci, že nemám tvorbu režiséra Janáka právě příliš v lásce, ale abych zůstal objektivní, musím konstatovat, že Princezna a písař se mu povedla mnohem lépe než tuctový předloňský ,,tucet měsíčků", to každopádně. Po dlouhé době tak Česká televize vyprodukovala a na Štědrý večer uvedla pohádku, která nebyla vysloveně špatná. Do zlatého fondu televizních pohádek se nejspíš nezapíše, ale jistě se v ní dá alespoň vysledovat určitý progres. Minimálně co se přiblížení současné moderní dětské generaci týče. Trocha té akce, trocha Le Parkouru. Je mi ovšem jasné, že konzervativněji naladěnému staršímu divákovi to zrovna nemusí být po chuti. Štědrovečerní pohádka by měla být tím nejlepším, co české televize v tvorbě pro děti za daný rok vyprodukují, schválně ovšem používám kondicionál, protože oznamovací způsob by tohle prohlášení neuneslo... (25.12.2014)

Tahle pohádka mi před lety nějak unikla a tak jsem se k ní dostal s dětmi až dnes. A moc se mi líbila. Asi jsem ovlivněn pohádkou viděnou těsně před touto, kterou bylo Sedmero krkavců a taky srovnáním s českými pohádkami dneška. Ano, byla krapet akčnější a některé parkourové výkony Rumla mne celkem udivily, ale proč ne? To musí hrdina z pohádky umět jen cválat na koni? Princezna byla hezká, neokoukaná, okatá a prima byli i záporáci Kramár a jako vždy skvěle slizký Hána. Pohádka to byla vskutku výpravná a za kostými by se nemusel stydět nejeden historický velkofilm, stejně tak za interiérové nebo exteriérové lokace. A protože to tu je dle mého názoru dost podhodnoceno, místo třech palačinek dávám 4 . * * * * (16.12.2017)

Docela mě překvapilo, jak mě tahle pohádka i bavila. Byli zde docela zajímavé postavy, které mě nijak neurážely, a i když je příběh takovou patlanicí, nějak mi to prostě sedělo. Není to pohádka, kterou bych si chtěl pouštět každý rok, ale na to jedno zhlédnutí je to za mě docela fajn. Vánoce mi to nezkazilo. (27.12.2016)

Pohádkové kostky jsou vrženy ostříleným Karlem Janákem. Byl to hod jednoduchý a přímočarý. Probíhal dynamicky, akčně a ve výpravném stylu. Trojice, sestávající z režiséra pro mládež Janáka, scenáristy pro mládež Merknera a sitcomové ikony mladých diváků herce Matouše Rumla, se společně sešla premiérově u televizní pohádky. Její devízou nejsou statické dialogy a scény, ale dynamicky ubíhající příběh s dobrodružným nádechem i zápletkou a s rozmáchlou výpravností, okázalými kostýmy a kvalitním kamerovým snímáním. Máme zde sympatickou dvojku, písaře Džanka (Matouš Ruml) a tmavovlasou princeznu Análku (Monika Timková), kteří jsou spolu na útěku. Džanek neuhlídal jemu svěřenou truhlici plnou drahého kamení, skončil za to v žaláři, princezna má být provdána za panovačného ničemu (Maroš Kramár), který na zámek přišel s inkriminovanou truhlicí v doprovodu dvou svých kompliců, s nimiž strojí na veselé království proradnou boudu. Jednoduchou a přehledně natočenou storku táhne Maroš Kramár, a to i za cenu osvěžujícího přehrávání. Jeho ničema je v jádru zlý až do morku kostí. Proti němu stojí v království velmi oblíbený Džanek, který to umí mistrně s mečem více než s pérem (to není dvojsmysl). Po honičce (to rovněž není dvojsmysl) v království a v lesích se ti dva utkají v závěrečném zúčtování na kordy. Vítěz bere princeznin anál (to je dvojsmysl). V televizní produkci v podstatě ještě nevznikla (nebo já si to nepamatuji) pohádka založená na přímočaré akční story. Ojedinělá záležitost baví hlavně v počáteční a střední fázi, postupně už děj upadl do stereotypu nepříliš rozvíjeného vedení lineární story. V závěru se nepřihodí žádné překvapení, příběh spěje ke svému očekávanému a poměrně fádnímu vyústění. Janák i tak dokázal, že k ohranému žánru pohádek lze aplikovat novátorský přístup. Někdo může vyčíst Rumlovi jeho slabší charisma na dobrodružného hrdinu s "mušketýrskou" image, písaře ani trochu nepřipomínal, podal však mnohem lepší herecký výkon než v podivně hybridní komedii "10 pravidel jak sbalit holku", na níž rovněž spolupracoval s Janákem, ale nepodezřívám je z lásky k mužům. Jiní se můžou ohradit proti málo známé Monice Timkové, která byla na princeznu málo "princeznovsky" něžná. Větší zájem vzbudí její dvorní dámy - Eliška Jansová (známá z letní reklamy, kdy se spustila na laně ze skály a neodolatelně pronesla slovo "Limča") a Marie Doležalová, která tentokrát podala sympaticky střídmý výkon. V neposlední řadě může panovat názor, že Janák se na pohádky nehodí, ostatně tohle ani pohádkově nevyhlíží. Žádná kouzla, nadpřirozené síly, nebýt zmínky o království, králi a princezně, dívali bychom se na regulérní historickou frašku. Možná, že pohádkám, jak jsme je dříve znali, zvoní zvonec. Jejich modernizace si žádá své. 60% (10.09.2015)