Princezná a pisár

Z té hromady novodobých pohádek je tenhle pokus z těch lepších, tudíž to není nejhorší z nejhorších. Jenže tomu chybí pohádkovsky zábavné momenty, i když Nárožný dává, co mu síly stačí :). Neumím si pořádně vysvětlit čím to je, že dnešní tvůrci pohádek neumí vtisknout to pravé pohádkové kouzlo a atmosféru. Po shlédnutí tohoto jsem přepínal na Jak se budí princezny a kvalita je nesrovnatelná. Tehdy to prostě uměli! A abych nezapoměl, je kunšt neumět vybrat sličnou princeznu :-/. (25.12.2014)

"Udělej mi kocoura !!" ;) Jakkoliv se jeden nedokáže ztotožnit s běžnou Janákovou tvorbou, je třeba přiznat, že jeho štědrovečerní žánrový příspěvek se nad očekávání podařil, což však bohužel ještě samo o sobě vlastně vůbec nic neznamená.. Přes všechny výhrady vůči subžánru akční pohádky, jak si Karel Janák šikovně vypomohl a udělal si alibi, právě v těch akčních pasážích i dík dalšímu skvostnému hudebnímu motivu Ondry Brzobohatého Princezna a písař funguje daleko nejlépe, ty ostatní sekvence totiž snadno odhalují zásadní bolest celého českého filmu, a tak i právě tohoto, totiž příšerně slabý scénář dua Merkner, Janák s jeho vyprázdněnými dialogy.. Největší zklamání ovšem s sebou nese jalová Monika Timková se svojí princeznou Amálkou, kterou strčí stále lepší Matouš Ruml do kapsy s přehledem i s prstem v nose.. (24.12.2015)

Začátek vypadal nadějně, proč neudělat pohádku trochu akčnější a nepřidat i nějaký ten parkour, že? Jenže se jako v tomto žánru tradičně vařilo z vody, takže scénář začal vytahovat různé deus ex machiny a prudit nelogičnostmi, které bych pohádce klidně i odpustil, kdyby nabídla něco, čeho bych se mohl chytit. Princezna byla sympatická, král starý a hlavní padouch pitomý jak ten jeho plán. No nic, jako obvykle. (24.12.2014)

POHÁDKA? To těžko. Nejvíc mi vadily nesympatické postavy (především ošklivá a necharismatická princezna), absence kouzel, slušného příběhu a všech těch známých aspektů, které dělají pohádku pohádkou. Na Princezně a písaři se mi nejvíc líbil Kramár, který záporňáka ztvárnil víc než uspokojivě a Ruml jako český-perský princ také obstál. Na závěr bych dodal, že je to lepší než předchozích Dvanáct měsíčku od Janáka, takže možná to příště bude ještě lepší. (25.12.2014)

Pohádkové kostky jsou vrženy ostříleným Karlem Janákem. Byl to hod jednoduchý a přímočarý. Probíhal dynamicky, akčně a ve výpravném stylu. Trojice, sestávající z režiséra pro mládež Janáka, scenáristy pro mládež Merknera a sitcomové ikony mladých diváků herce Matouše Rumla, se společně sešla premiérově u televizní pohádky. Její devízou nejsou statické dialogy a scény, ale dynamicky ubíhající příběh s dobrodružným nádechem i zápletkou a s rozmáchlou výpravností, okázalými kostýmy a kvalitním kamerovým snímáním. Máme zde sympatickou dvojku, písaře Džanka (Matouš Ruml) a tmavovlasou princeznu Análku (Monika Timková), kteří jsou spolu na útěku. Džanek neuhlídal jemu svěřenou truhlici plnou drahého kamení, skončil za to v žaláři, princezna má být provdána za panovačného ničemu (Maroš Kramár), který na zámek přišel s inkriminovanou truhlicí v doprovodu dvou svých kompliců, s nimiž strojí na veselé království proradnou boudu. Jednoduchou a přehledně natočenou storku táhne Maroš Kramár, a to i za cenu osvěžujícího přehrávání. Jeho ničema je v jádru zlý až do morku kostí. Proti němu stojí v království velmi oblíbený Džanek, který to umí mistrně s mečem více než s pérem (to není dvojsmysl). Po honičce (to rovněž není dvojsmysl) v království a v lesích se ti dva utkají v závěrečném zúčtování na kordy. Vítěz bere princeznin anál (to je dvojsmysl). V televizní produkci v podstatě ještě nevznikla (nebo já si to nepamatuji) pohádka založená na přímočaré akční story. Ojedinělá záležitost baví hlavně v počáteční a střední fázi, postupně už děj upadl do stereotypu nepříliš rozvíjeného vedení lineární story. V závěru se nepřihodí žádné překvapení, příběh spěje ke svému očekávanému a poměrně fádnímu vyústění. Janák i tak dokázal, že k ohranému žánru pohádek lze aplikovat novátorský přístup. Někdo může vyčíst Rumlovi jeho slabší charisma na dobrodružného hrdinu s "mušketýrskou" image, písaře ani trochu nepřipomínal, podal však mnohem lepší herecký výkon než v podivně hybridní komedii "10 pravidel jak sbalit holku", na níž rovněž spolupracoval s Janákem, ale nepodezřívám je z lásky k mužům. Jiní se můžou ohradit proti málo známé Monice Timkové, která byla na princeznu málo "princeznovsky" něžná. Větší zájem vzbudí její dvorní dámy - Eliška Jansová (známá z letní reklamy, kdy se spustila na laně ze skály a neodolatelně pronesla slovo "Limča") a Marie Doležalová, která tentokrát podala sympaticky střídmý výkon. V neposlední řadě může panovat názor, že Janák se na pohádky nehodí, ostatně tohle ani pohádkově nevyhlíží. Žádná kouzla, nadpřirozené síly, nebýt zmínky o království, králi a princezně, dívali bychom se na regulérní historickou frašku. Možná, že pohádkám, jak jsme je dříve znali, zvoní zvonec. Jejich modernizace si žádá své. 60% (10.09.2015)