Aleluja

Těžký film, který rozhodně slabším povahám nějak extra nedooručuju. Výlet do temného nitra dvou lidských duší, jejichž cesty se (bohužel) protly v tu nesprávnou chvíli. Vášnivé, milostné vzplanutí, měnící se posléze v pravdilo, že není nic horšího, než zhrzená žena, což tady platí několikanásobně, s drtivým dopadem pro všechny ostatní kolem. Až jsem se při sledování začal divit, že téhle bizární dvojici nějak začínám držet palce. Ale to mě po skončení hned přešlo, takže budu asi normální. Jen se mi možná líbí nenormální filmy, což je snad v pohodě.Tenhle je opravdu zajímavý, ale s nějakým oduševnělým rozborem počkám až po nějakém dalším kousku tohoto režiséra. Tohle byla moje premiéra, která rozhodně dopadla víc, než dobře. Řekl bych skoro na výbornou. (07.05.2015)

A přitom Fabrice vypadá na profilovce docela normálně, takže je asi chyba ve mně. Ne, tak tohle není můj šálek ani omylem. Prvních deset, dvacet minut bych ještě ustála, ale pak se to rozjelo tak bizarním způsobem, že jsem postrádala jakoukoliv logiku, pouze, že se Glorie zbláznila a jednala jak smyslů zbavená. O jejím příšerném manipulativním manželovi tam snad není ani zmínka a když, tak jedna věta a to se mi nezdálo dostačující k takovému vyšinutí mysli. A Michael jen přihlížel, ale že by hnul prstem, to ho ani nenapadlo, prostě jen zíral jako já u monitoru. Měl své důvody, souhlasím, ale já jsem z toho paf ještě teď. Tenhle film snad ani nějak oduševněle nejde komentovat, mně tedy rozhodně ne. (13.08.2015)

Kdyby Kalvárie a Vinyan měly dítě, vypadalo by asi jako Alleluia. Fabrice Du Welz ve svém posledním filmu stvrzuje svoji pozici ojedinělého, ale stále poněkud nespravedilivě přehlíženého tvůrce, který se suverénně pohybuje mezi hororovým žánrem, černou komedií a uměleckým filmem. Těžko přesně říct, proč se jeho filmy většinou ocitají "jen" ve vedlejších sekcích velkých festivalů (Týden kritiky nebo Quinzane de realisateurs), ale svojí suverenitou a nápaditostí strkají do kapsy většinu snímků z hlavních soutěží. Alleluia brilantně přejímá poetiku Dogmatu 95 se všemi jeho kontradikcemi a servíruje strhující příběh jednoho zvráceného vztahu, ve kterém mužský princip neustále soupeří s tím ženským. Tím film navazuje na předchozí Vinyan, který tematizoval nezvladatelnou sílu mateřského pudu, zatímco Alleluia se zabývá destruktivním potenciálem ženského milostného vzplanutí. Du Welz své postavy (mimochodem skvěle zahrané Lolou Dueňas a Laurentem Lucasem) stylizuje do fanatických veličin, které svojí přítomností a výrazem zcela ovládají plátno. Tomu tady ještě dopomáhají právě dogmatické stylistické prvky jako ruční kamera, zrnitý (snad dokonce 16mm) film a převaha vypjatých detailů. Alleluia zároveň není suchou artovkou s genderovým podtextem, ale nesmírně zábavným snímkem, který do jisté míry čerpá ze splatterových konvencí a trierovských sebeuvědomělých hříček, jež navíc zručnou manipulací vzbuzují u diváků velmi silné emoce. Výhledově jeden z filmů roku. (24.05.2014)

Áách na věky věkůů žít pouze s níím! Proč se touhy vzdáát. Když se v úvodu podívala Gloria svýma zlýma mandlovýma očima do kamery, spadnul za mnou sám od sebe sušák s prádlem. No co vám budu vyprávět, jogurt všude po triku, srdeční tep v nepočitatelných hodnotách nic o čem bych se mezi chlapama chlubil. Každopádně sic je Alléluia poměrně sympatický bizár, překvapí, že ve vztahu vůči své předloze je poměrně akurátní.Vzhledem k tomu je však film odsouzen dělat dokola to samé a v tuto chvíli nastupuje Du Welz se zrnící kamerou a svým pojetím o vnímání filmového prostoru. Neustálé zaměření na detaily, podtržené zvýrazněným zvukem, "nehezkým" obsazením a psychopatickými výstřelky úplně jinam (sabat) vytvářejí parádní naturalismus v jehož pozadí člověk slyší rozpustilé chechtání dospělého muže. (04.05.2015)

Absolútne mi v tom nesadol ten spev, síce len jednorázovo, ale s tragickým dopadom na celok. Ani by som nebola proti, keby režisér trochu viac pridal na napatí, neskúšal tam zbytočne a silne amatérsky komponovať akési rádoby umelecké prvky a rázom by to všetko posobilo inak. Chápem, že je to zrejme nejaký jeho špecifický štýl, ale u mňa nevydal na viac ako na tri * a ako vidím nenadchol ani veľa ostatných divákov na čsfd. Netuším, aké ohlasy mal v Belgicku, ale pre mňa z toho vzišla tak trochu nesúrodá zlátanina a premárnená príležitosť, vzhľadom k tomu, že ústredná dvojica bola dosť výstredná a zaujímavá. Možno bude lepšie, ak muzikály či umelecké filmy prenechá profíkom a sám sa venuje žánru thriller , ktorý mu je určite bližší a má ho viac zmáknutý. Niekedy je krása vážne v jednoduchosti. (05.03.2016)