Čtyři sluhové a čtyři mušketýři
Les Quatre Charlots Mousquetaires
Réžia:
André HunebelleScenár:
Jean HalainKamera:
Claude RobinHudba:
Les CharlotsHrajú:
Jean-Guy Fechner, Gérard Filippelli, Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Paul Préboist, Daniel Ceccaldi, Catherine Jourdan, Jacques Seiler, Josephine Chaplin (viac)Obsahy(1)
Úspešná komédia o podarených sluhoch štvorice slávnaych muškatierov. V hlavnej úlohe sa objaví populárna francúzska skupina zo 70-tych rokov Les Charlots. Nerozluční mušketieri D´Artagnan (Jean Valmont), Athos (Yvan Tanguy), Porthos (Gib Grossac) a Aranhis (Bernard Menez) sú najlepšími bojovníkmi kráľovstva. Nikdy sa nepoučia a bojujú o každú maličkosť s často s niekoľkonásobne silnejším nepriateľom. V boji proti presile by často podľahli, nebyť oddanosti a šikovnosti ich sluhov. Používajú rôzne taktiky, prekvapujúce úskoky a neustále znepokojujú protivníkov svojich pánov. Práve vďaka nim veľmi často mušketieri víťazia. Constance (Josephine Chaplinová) , pôvabná slúžka a dôverníčka kráľovnej, a D´Artagnan sa do seba na prvý pohľad zamilujú. Páter Joseph (Paul Préboist), šedá eminencia kardinála Richelieu (Bernard Haller), nechá túto pôvabnú ženu uniesť. Chcú ju prinútiť násilím, aby prezradila kráľovnine tajomstvo Buckinghamu. Ale mučenie sa stane rozmarnou veselohrou a jeho predmetom je nakoniec sám páter. Sluhovia sa s Constance ukryjú v lese, pretože sa obávajú prísnej odplaty. Na zámku zatiaľ jeden zo sluhov nahradí Constance a pred kráľovnou sa vydáva za krásne dievča. Páter Joseph nechá urobiť diery do stien a stropov, aby mohol vypočuť, všetky rozhovory u vládkyne. Odvážni mušketieri sú jedného dňa premožení presilou a uväznení v Bastile... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (94)
Pátý film s Les Charlots a první, který paroduje slavné Dumasovy mušketýry. Režie se ujal osvědčený francouzský režisér komedií (trilogie o Fantomasovi) a historických filmů (Hrbáč, Kapitán, Ve službách krále a Tří mušketýrů z roku 1953). Pod jeho taktovkou vniklo obrovské překvapení. Čtyři sluhové jsou příjemnou parodií s inteligentním situačním humorem. Především zparodovaná bitva čtyř mušketýrů s gardisty a následné honění sluhů po statcích v okolí na počátku filmu je podle mě vůbec nejlepší scénou ze všech filmů s Les Charlots. Vypíchnout se ještě musí podobně zahraná scéna v hospodě, kdy opět mušketýři se sluhy stojí proti přesile gardistů. [2247. hodnocení, 74. komentář, 67%] ()
Není to takové řízné jako většina jejich děl, kde se mohli víc odvázat. Možná motiv Tří mušketýrů vytváří určité mantinely pro neřízenou srandu, nebo možná se nesmí francouzská literární klasika zesměšňovat moc. Les Charlots tu určitě nechali svůj nesmazatelný podpis, jen někdo trochu šlapal na brzdu nebo měl strach to nechat jen na nich a zároveň tam nacpal i postavu otce Josefa. Každopádně to není úplně špatné, nicméně spíš takový lepší průměr. ()
Stejně jako csfd rozdělila můj život na to, co bylo před csfd a po csfd, tak stejně tohle s mým životem udělala maturita. Tenhle film jsem si pustil jako poslední před důležitým mezníkem mého života. Chtěl pouze jednoduchou zábavu na odreagování.. Les Charlots mě hluboce zklamali, zatim nejhorší film, co jsem s nimi viděl... ()
Velmi slabé. Nedostatek vtipu je nahrazován bezcílným běháním, kopáním do zadku a slovními průjmy, které natahují film na skoro dvě hodiny. Jestli předchozí filmy byly na úrovni zlatého věku grotesky, tady Les Charlots spadli tak do roku 1915. Snaha odehrát vedle komedie i klasickou Dumasovu story vede k ochotnickým hereckým výkonům a trapnostem (Kardinál mluví pisklavým hláskem; když D´Artagnan uvidí Constance, je to láska na první pohled, což je francouzsky "coup de foudre" neboli úder blesku, a tak zahřmí - a to má být vtipné????) ()
Tenhle film by mohl sloužit jako demonstrační ukázka toho, jak vlastně působí "zub času" v kinematografii. Když jsem to jako dítě viděl při premiéře, řval jsem smíchy od začátku do konce a byl jsem přesvědčen, že tohle je ta nejlegračnější komedie vůbec (a to už jsem měl za sebou hezkou řádku Funésovek, i leccos od Pierra Richarda, nemluvě o klasických němých groteskách, Laurelu a Hardym, i Chaplinovi!) No a teď, po létech, mi nezbývá, než konstatovat, že je to strašlivě křečovité, značně primitivní a vlastně úplně odfláknuté... Hodnocení je tedy průměrem obou dojmů. ()
Reklama