Sicario: Nájomný zabijak

"Chce to velkej randál, jako Silvestr na steroidech." Velká akce zkrátka chce pořádné nasazení, zkušené ohýbání zákona a někoho, kdo zmáčkne spoušť ve chvíli, kdy by měl zatýkat. Jenže je taky potřeba agent FBI, který by akci papírově přikryl a to se agentce Macyové nechce. Já jí rozumím, ale patrně žije na jiné planetě, když neví, jak to chodí. Mne tedy hodně nebavily nekonečné scény, při kterých se někam jelo nebo šlo a černočernou přestřelku v tunelu jsem tak nějak vůbec neviděl. Na druhou stranu musím uznat, že poklidný zabiják Alejandro mě hodně bavil a jeho brilantní argumentace by mne určitě přiměla k prozrazení místa vchodu do tunelu, podpisu hlášení i sdělení výherních čísel zítřejšího losování Sportky. (24.03.2016)

Zbožňuji chodit do kina na filmy, jenž mají kvůli tématu a tvůrčímu týmu takřka nulovou šanci mě zklamat. Jako by se z McCarthyho existenciálních historek z americko-mexického pomezí oloupala filozofická slupka. Odhalené jádro pak přineslo perfekcionistický náhled na taktiky vedení boje proti drogové mafii, jenž tvoří dílky jedné sice možná nezákonné, ale zato racionální strategie - když něco nemůžeš zničit, nebojuj s tím, raději to dostaň pod kontrolu. Zlověstné basy Islanďana Jóhannssona vám při tom navštíví kostní morek, Deakinsovy ikonické záběry přinesou extatické stavy (siluety speciální jednotky na pozadí modro-oranžovo-červeného západu slunce, živelně nasnímaná eskorta přes hranice, pochopitelně nesmí chybět trademark odrazů v okenních tabulích), násilí je buď očím skryto, nebo je podáno samozřejmě jako přesčasy v juárezské márnici, soustředěná režie a intenzita nepřipouští pro diváka nějaký čas k odpočinku. Sicario má však na tváři jeden šrám. Teď nevím, jestli bezbřehá naivita postavy E.Blunt byla od scénáristy Sheridana vše devalvující hloupostí, a nebo naopak geniální tah, aby se přítomností idealistické pastevecké feny zdůraznila ta nelítostnost a nevyzpytatelnost smeček vlků, jenž si účely vysvěcují své prostředky. Vzhledem k tomu, že si skvostný Benicio proškrtal drtivou většinu svých replik a až tím dodal své postavě na tajemné výjimečnosti, klonil bych se k té první variantě, nicméně Villeneuva a jeho na formě postavenou „temnou báseň“ to nemůže zastavit. „Boundary been moved…“ (29.10.2015)

Villeneuve at the top of his game. Bravurně zrežírovaná thrillerová jednohubka, která vám brutálně pomalým tempem a post-apo hřměním Jóhanna Jóhannssona vyžene tlusté střevo do mozku. Nemilosrdná trepanace lebek, která svým ultra temným vibem připomene prózy Cormaca McCarthyho, ale jinak si to valí zcela bez nároku na filozofický přesah. Krvavá historka z pomezí, která dokumentuje, že druhdy artový quebecký surrealista dozrál v jednoho z nejlepších mainstreamových režisérů. Obsazení ženy do titulní role téhle syrové flákoty je brilantní tah, který celé mistrovské číslo dovršuje. Když si letos porovnám "mainstreamovky" v poměru ceny / výkon / prožitek, Sicario vyhraje. [90%] (12.10.2015)

Sicario je snad naprosto geniální film. Nějak jsem po jeho shlédnutí neměl lepších slov. Přichází s hodně brutální myšlenkou, která ale zároveň není nijak extra originální. To geniální na ní jsou herci, kterým vysloveně vzdávám hold. Emily Blunt, Benicio Del Toro a Josh Brolin předvedli absolutní herecký vrchol, kde jste s nimi přijímali, ale i odmítali každý další moment jejich aktuálních životních situací stejně tak, jako jej přijímali a odmítali oni. Dalším plusem je ale, a to především, i režisér Denis Villeneuve, který z, na první pohled, klasické gangsterky, udělal něco daleko víc. A to mi bylo jasné už v úvodní neskutečně syrové akční scéně, která už v ten moment neměla u podobně laděných filmů konkurence. A samozřejmě nesmím opomenout ani skladatele Jóhann Jóhanssona, který je právě tím mužem, co dovedl tento film k dokonalosti svými nepříjemnými zvuky, co z tohoto filmu udělaly napínák tak napjatý jak ocelový špagát napnutý přes ulici. Musím se přiznat, že tak depresivně mi před příchodem akční scény nebylo, jako právě u tohoto filmu. To všechno ale dokazuje jedno, a to, že tento film je tak geniálním, jak ho dělají samotní tvůrci a já tímto skláním svůj imaginární klobouk. (17.11.2015)

„TADY NEPŘEŽIJEŠ. TOHLE JE ZEMĚ VLKŮ A TY VLK NEJSI…“ /// Filmová válka proti drogám je na novým levelu. Spolu s nechápající Emily Blunt jsem vrženej mezi vlky a nucenej prožívat to, co vona. Mám se vcejtit do jejích pocitů, bejt přihlížejícím (a mlčícím) svědkem toho, co se vodehrává. Scénář dávkuje informace a spolíhá, že ho ve slabší chvilce zachrání Roger Deakins se svojí kamerou. Nezapomenu na obrázky Ciudad Juárez z helikoptéry, nebo na zapojení průmyslový kamery či nočního „módu“. A když se most zdá zbytečně prázdnej, tak ho voozdobí mrtvolama. Film má hodně napínavejch pasáží a připomíná mi ten o válce proti teroru - 30 minut po půlnoci. Taky jde vo zábavu pro dospělejší publikum, s důmyslným scénářem, přímým tahem na drogovou bránu, strohejma, realistickejma dialogama a nenápadným soundtrackem, kterej pomáhá s gradací napětí. Pak jsou tady tři herci. Dva si dělaj, co chtěj (hrajou totiž to, v čem jsou nejlepší) a „ona“ je uvěřitelná už jen tím, jak nechápe. A jestli na začátku spolu s Kate nepobírám vokolnosti, tak na konci ji chápu. Taky v tom by mohla bejt síla tohohle filmu, kterej přiživuje konspirační teorie o provázanosti CIA a drogovejch kartelů, baví rozporuplností mezi právem, zákonem a morálkou a kterým Denis Villeneuve zřejmě nadobro vstoupil do první režisérský ligy. P. S.: Hodně mě zajímá, jak to dopadne se sequelem pro postavu Alejandra. 4a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy na základě skutečnejch příběhů. 2.) Jsem klaďas, co kurevsky a (samozřejmě) podle zákona, zatočí s každým neřádem. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (31.10.2015)