Sicario: Nájomný zabijak

Já toho Villeneuve prostě žeru. Celý roky si vybrušoval svůj styl na festivalových artovkách, aby nyní začal Hollywood ládovat jednou žánrovou šlehou za druhou. Po bravurním Zmizení tak přichází snad ještě větší režijní majstrštyk Sicario, který se řadí mezi ty nejvíce vtahující zážitky posledních let. Pomalé tempo, až nečekaně drsná a brutální atmosféra, která si nebere servítky, a hlavně chytrě vystavěný scénář, jenž si s divákem výtečně hraje. Chápu, ten nečekaný obrat v druhé polovině asi hodně lidí nepřekousne, mně ovšem k režisérově stylu a celkové atmosféře sednul, jak ten pr*del na hrnec. Samotný závěr ve mně navíc rezonuje i týden po projekci a poslední třetina graduje tak geniálně, že jsem se bál každého výstřelu. K tomu si připočtěte audiovizuální genialitu Rogera Deakinse (jestli už teď ten Oscar nepadne, tak už nikdy), pohlcující soundtrack skvělou hlavní trojici, u které divák neví, koho vychvalovat dřív. Prostě jeden z filmových vrcholů roku, jak se patří. (24.10.2015)

Tam, kde ve Zmizení Villeneuveova pomalá režie znásobovala napětí, tady spíš unavuje. Po začátku s napětím sledujeme cestování a mluvení, Emily tápající, Joshe s úsměvem a Benicia mentorujícího, popřípadě s hlavní pistole u Emiliiny hlavy. Že na policejních zátazích není vše úplně košer a mexický drogový boss se mohl přiučit z amerického násilí? No jistě, ale dvě, tři věty ještě konflikt nedělají a psychologie, natož filozofie se tentokrát nekonají. (19.05.2016)

Kdybych nevěděl, že bude Villeneuve točit Blade Runnera, řval bych, že musí točit Blade Runnera. Jeho hrátky s hutnou atmosférou a pomalým tempem totiž nemají chybu, a právě díky nim je Sicario tak zajímavou podívanou - i když se toho v něm zase tolik nestane. Někdy v půlce filmu se bohužel vynoří dějové vzduchoprázdno a člověk moc neví, na čem je. Pečlivě vystavěné finále ale spolehlivě vrací míč do hry a vysvětlí vám, že to tenhle Kanaďan myslí s Hollywoodem zcela vážně. Sicario samozřejmě těží hlavně z vývoje vztahu Benicia Del Tora a Emily Blunt. A jelikož je jeho podání brilantní, já jsem opouštěl kinosál spokojený. Těch meditativních pasáží, které stojí vyloženě na Deakinsově kameře, je sice trochu moc, pokud se ale u dvojky Blade Runnera trochu přidá „na ději“, může Villeneuve natočit neskutečnou pecku! (8/10) (20.10.2015)

„TADY NEPŘEŽIJEŠ. TOHLE JE ZEMĚ VLKŮ A TY VLK NEJSI…“ /// Filmová válka proti drogám je na novým levelu. Spolu s nechápající Emily Blunt jsem vrženej mezi vlky a nucenej prožívat to, co vona. Mám se vcejtit do jejích pocitů, bejt přihlížejícím (a mlčícím) svědkem toho, co se vodehrává. Scénář dávkuje informace a spolíhá, že ho ve slabší chvilce zachrání Roger Deakins se svojí kamerou. Nezapomenu na obrázky Ciudad Juárez z helikoptéry, nebo na zapojení průmyslový kamery či nočního „módu“. A když se most zdá zbytečně prázdnej, tak ho voozdobí mrtvolama. Film má hodně napínavejch pasáží a připomíná mi ten o válce proti teroru - 30 minut po půlnoci. Taky jde vo zábavu pro dospělejší publikum, s důmyslným scénářem, přímým tahem na drogovou bránu, strohejma, realistickejma dialogama a nenápadným soundtrackem, kterej pomáhá s gradací napětí. Pak jsou tady tři herci. Dva si dělaj, co chtěj (hrajou totiž to, v čem jsou nejlepší) a „ona“ je uvěřitelná už jen tím, jak nechápe. A jestli na začátku spolu s Kate nepobírám vokolnosti, tak na konci ji chápu. Taky v tom by mohla bejt síla tohohle filmu, kterej přiživuje konspirační teorie o provázanosti CIA a drogovejch kartelů, baví rozporuplností mezi právem, zákonem a morálkou a kterým Denis Villeneuve zřejmě nadobro vstoupil do první režisérský ligy. P. S.: Hodně mě zajímá, jak to dopadne se sequelem pro postavu Alejandra. 4a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy na základě skutečnejch příběhů. 2.) Jsem klaďas, co kurevsky a (samozřejmě) podle zákona, zatočí s každým neřádem. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (31.10.2015)