Agent Carter

Naprostá paráda! Je to ještě lepší, než jsem si myslel. Skvělý retro seriál od Marvelu z roku 1946. Odehrává se to ještě pře založením S.H.I.E.L.D.u. Po válce byla situace hodně napjatá. Peggy Carter je pořádná ranařka a s ničím se neštve. V podání Hayley Atwell je to taky pořádný kus ženské. :) Pracuje v tajné vládní organizaci zvané SSR. Po odchodu Howarda Starka do ústraní se spojuje s jeho komorníkem Edwinem Jarvisem a společně bojují proti tajné ruské organizaci zvané Leviatan. To se jim až na pár ztrát celkem daří. Spoiler: Na konci je vidět vzestup Hydry. Nejde si nevšimnout té neustálé snahy zdůraznit emancipaci v tehdejší době. Objevil se tam i skvělý Stan Lee. ;) Ve 2. sérii bojují proti Whithney Frost a nulové hmotě. Děj se přesouvá do L.A. a objevuje se spousta nových postav. S mocí Jarvise a Howarda Starka se nakonec se všemi nástrahami hravě vypořádají. "Carterová, zařiď pro všechny obědy." :D (08.01.2015)

Peggy Carter je můj nejoblíbenější ne-superhrdinský charakter v Marveláckém universum... a víte co? Možná, že to je můj nejoblíbenější charakter v celém universu. Je přímočará, okouzlující a umí být stejně ženská jako chlap:-). Samotný seriál je další střípek do Marveláckého světa a možná neoplývá takovou návazností jako Agents of shield, ale hlavně se věnuje jinak odstrčeného retro světa (po druhé světové válce, kapitán Amerika je chvíli "mrtvý", Iron Man si ještě nehraje ani s hračkama natož technikou....). Jen tak dál. (24.02.2015)

Vlastně docela hořké zklamání, protože Peggy Carter byla asi jedinou sympatickou postavou prvního Kapitána Ameriky a od jejího seriálu zasazeného do poválečného období jsem čekal víc, než jen feministickou agitku, ze který je dobová atmosféra cítit pomálu, nadutých postav a zápletek si však divák užije až moc i na Marvelácké poměry. A samotná Hayley Atwell může být sebehezčí, ale špatný seriál hezkou tvářičkou sama neutáhne. (01.01.2016)

1. série: Peggy Carter je prostě sympatická po všech stránkách a je dobře, že dostala prostor od Marvelu. Člověk by čekal epizodní příběhy, ale vlastně se jedná o ucelený příběh a špionážní minisérii. Děj se točí kolem ukradených zbraní, spiknutí proti Starkovi a pravdu je to spíš drama, než akční jízda. Od začátku to má hlavu a patu, bez většího zaškobrtnutí. Až šestým dílem se začíná zápletka zjednodušovat a vydá se směrem, který se mi úplně nepozdával. Záporák byl dost nesmyslný a závěr tvůrci trošku odflákli. Naštěstí to vynahrazuje slušná akce a napětí rozhodně neubývá. Vizuál z 50. let je naprosto skvěly, včetně kostýmu. 2. série: Tak táhle série se povedla tak na půl a je to velký pokles do kvality scénáře. Prakticky žádné budování atmosféry, promyšlených zvratů. Ty se sice objevují ve velkém množství, ale tak nahodile, že škodí. Vztahy mezi postavami, zvláště ty milostné vyloženě otravují. Začátek se přitom vyvíjel velmi dobře, ale pak tvůrcům docházely nápady, vše se nuceně protahovalo a finále bylo toho důkazem. I tak se jedná o mírně nadprůměrný počin a je škoda, že se nedočkáme dalších sérií. Celkový dojem........7/10 (04.10.2016)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)