John Oliver: Co týden dal a vzal

John Oliver je skvělý nejen svým smyslem pro humor, ale i rozhledem po americkém byznysu, politice a kultuře a HLAVNĚ schopností tyto informace předat divákovi. Skutečně, forma infotainmentu je nastavena více než dobře a ještě k tomu dokáže s onou tématikou seznámit i naprostého laika. Někomu může tedy vadit čistá subjektivnost, ale z amerických pořadů si dle mého každý najde pořad i z opačného politického spektra. (30.09.2017)

Satira, která má zuby a drápy, jež ráda zatíná do těch nejbolestivějších míst a v otevřených ranách si přímo libuje. Ale hlavně, hlavně je také ukrutně vtipná a inteligentní, ani trochu laciná. Na každé nové video skvělého Johna Olivera se nesmírně těším a díky němu jsem například začal poměřovat hodné a špatné lidi pomocí Hanks-Hitlerovy škály. (03.12.2017)

Olivera sleduju díky serveru VideaČesky (díky jim za překlad) a od začátku mě nadchl. Vtipnou, občas přestřelenou, ale stále inteligentní formou pojatá témata, která třeba na první pohled nebudí pozornost, ale stojí za to o nich vědět a mluvit. To, co se řešilo v posledních dílech, totiž drony a váleční překladatelé, ale zvedá celý pořad na úplně jinou úroveň. U těch už není k smíchu vůbec nic a člověk jen sedí, zírá a mrazí ho v zádech. Dávat dohromady materiály k tomuhle komediálnímu pořadu musí bejt neskutečná deprese. (22.10.2014)

Brit, vystupující v americké talk-show, kritizující velmi nevybíravým způsobem rozličné nelogičnosti, přešlapy, minely, kiksy, nepravosti a podrazy na americké půdě. Použitý humor je inteligentní, trefný, úderný a to i přes to, že není zcela brtiský, ale byl modifikovaný pro americké diváky, proto využívá poměrně dost přirovnání a dochází k časté repetici vtípků. Dovede tě až k myšlenkám, jak je sakra možné, že už se Systém ve Státech už dávno nezhroutil. (05.08.2015)

K Oliverovej show som sa dostal úplnou náhodou pred dvoma mesiacmi "pri prepínaní kanálov" a odvtedy ju sledujem pravidelne. Superlatívov na jej konto už bolo napísaných dosť, takže sa uspokojím s konštatovaním, že ju sledujem rád a hneď tak s tým neprestanem. Má jedno výrazné negatívum, za ktoré je zodpovedná Zora Neoralová a tým sú titulky. Nemám najmenší problém s rýchlym čítaním textu, ale titulok, ktorý na obrazovke pretrvá desatiny sekundy je objektívne nečitateľný. A keď vzápätí celé sekundy nie sú na obrazovke nasledujúce titulky, tak to nemôžem pokladať za vynútený nedostatok, ale za trestuhodné šlendriánstvo. Viem, že užívatelia o jednu až tri generácie mladší odo mňa si budú mrmlať, že som sa mal naučiť po anglicky a bol by som nezávislý na titulkoch, ale keď to prijmeme ako normu, tak nemusia byť žiadne titulky. A u rusky hovorených filmov by zasa mladíci mali rovnaký výraz tváre, ako ja pri angličtine produkovanej Johnom Oliverom s kadenciou izraelského samopalu Uzi. Obočie som zdvihol, keď si John Oliver vzal do úst postoj Slovenska ku kvótam pre inváznych migrantov a trápnymi pseudoargumentmi sa snažil z toho vytĺcť niečo zmysluplné. Nepodarilo sa mu. Dobre sa Britovi kecá v Amerike o problémoch súčasnej zmerkelizovanej Európy. (25.09.2015)