Vinyl

Sex, drogy a rock'n'roll. Tyto tři hlavní aspekty se nejvíce promítají do tohoto Martina Scorseseho seriálového nářezu, na kterém se mimo jiné podílel i třeba slavný Mick Jagger a na samotném seriálu to jde znát. V něm nám odhaluje zákulisí rozvíjejícího se hudebního byznysu 70. let, a to na příkladu American Century, nahrávací společnosti v New Yorku. Píše se rok 1973 a hlavní hrdina Richie Finestro nám začíná vyprávět, jak v 60. letech, založil nahrávací společnost, ze které se vyklubala prvotřídní obchodní značka, která se ovšem v tomto roce dostala do velkých potíží, a proto vedení učinilo rozhodnutí-prodat značku; dokud z ní mohou vytřískat, co nejvíce peněz, a to společnosti PolyGram v Německu. Jenže bláznivý šéf firmy Richie však po nezapomenutelné šílené noci, ve které prožil dosud nevídané, se rozhodne nepodepsat již připravenou smlouvu o koupi, čímž uvrhne celou společnost ještě do většího bahna, ve kterém se už delší dobu nachází. Hlavní zápletka je tedy jasně daná, vykopat tuto společnost znovu do nejvyšších pater. K tomuto činu jí má dopomoci nově objevená skupina Nasty Bitz, která se má stát novou tváří podniku. Celou dobu v seriálu sledujeme právě tuto fikční skupinu, avšak ve všech jednotlivých epizodách nalezneme vždy mnoho skutečných hudebních hvězd jako např. Led Zeppelin, Aerosmith, Alice Cooper, David Bowie či Elvis Presley. A to je jen krátký výčet umělců, kteří se v seriálu přímo objeví, zazní jejich songy či je o nich alespoň něco řečeno. Seriál skvěle šlape nejen po hudební složce, podmanivé atmosféře, ale i po herecké stránce. Excelují Bobby Cannavale, Ray Romano, Olivia Wilde tak i další. Neskutečně nadupaný seriál, který nepochopitelně nebyl prodloužen o další sérii. (29.04.2017)

Čekal jsem mnohem více. 1) Mick Jagger jako scénárista je zárukou, že zobrazovaný svět je autentický._____ 2) Seriál je nabitý narážkami a vtipy, které, myslím, pochopí většinou jen znalci dobové americké hudební scény. Pro nás ostatní je to jen impresivní chaos._____ 3) Převažuje zde agresivní expresivní americký "how-are-you-doing-man style", na který jsem poté, co jsem během jednoho večera v newyorském klubu slyšel tuto frázi snad třicetkrát, poněkud alergický. Všichni ve filmu křičí "já, já, já" a nic jiného je ani v náznaku nezajímá._____ 4) Přes upřímnou snahu jsem nenašel v seriálu jedinou osobu, se kterou bych se mohl identifikovat či které bych mohl fandit. Když nejsympatičtější ze všech postav je drogová dealerka, pak je něco v nepořádku._____ 5) Pěkný 31letý James Jagger (leader Nasty Bits - Kip) hrál natolik nudnou a nezáživnou roli, že jsem si ho zapamatoval hlavně kvůli jeho otci. (21.03.2016)

Veruže seriál nemal na ružiach ustlané ani pilotom aký si režijne postrážil sám maestro. Ten o dĺžke normálneho celovečerného filmu občas nudil, občas pôsobil zmätočne v postavách a zaujal len pedantným zobrazením sedemdesiatych rokov. S ďalšími epizódami sa to krok za krôčikom zlepšovalo a mňa čoraz viac začali zaujímať ich príbehy, aké sa pekne prepletali a v jednom momente dokonca vytvorili jednotné klbko. Nie všetky rozhodnutia boli ale šťastné, nepredvídateľné a pútavé (zvlášť šestka), no dokázal ich vyvážiť nastolený smer akým sa dej uberal. Ja tak fandil úspechu Nasty Beats, od ktorého záviselo prežitie hudobného vydavateľstva, od ktorého záviselo prežitie jeho zamestnancov. Tí sa potýkali s klasickými, nielen dobovými neduhmi spoločnosti. Najzaujímavejšia bola nespútaná hlavná postava, (anti) hrdina čo dokázal klesnúť na úplné dno, aby začal vnímať svetielko nádeje, ktoré následne vedel poslať do úplného hajzlu. Padli vhod aj jednorazové ozdoby ako John Lennon, Andy Warhol, David Bowie, Alice Cooper či obtĺstly Elvis, ktorí tomu dodali na príťažlivosti, rezká hudba, tá na divokosti a závislosti všetkého možného (peniaze, drogy, úspech) na dramatickosti. Po zjazdení prvej a zrejme aj poslednej série tak u mňa vládne spokojnosť. (10.05.2018)

Výsledek je nakonec docela nevyvážený... Krimi zápletka rozhodně nic nového pod sluncem, mafiáni jen tak na okraj, takže nejzajímavější pro mě určitě byla vznikající newyorská punková scéna. Tam ale zas jako by si tvůrci nebyli jistí, jak moc se jí vlastně věnovat, takže radši přidali ještě i funk, disco a navrch Elvise, protože toho miluje každej. Dost nepřesvědčivá je Richieho víra ve spásu krachujícího labelu díky objevu punkové kapely Nasty Bits (fiktivní kapela inspirovaná především skupinou Dead Boys, jejíž píseň What Love Is přímo hrají; Dead Boys hrají "hlavní roli" taky ve filmu CBGB z roku 2013). Zcela chápu Richieho okouzlení newyorskou punkovou scénou, kterou tu představují především New York Dolls. Punk vnesl svým návratem ke kořenům rock'n'rollu svěží vítr do nudných vod rocku, v němž vládly kapely jako Led Zeppelin nebo Pink Floyd. Ale vzhledem k tomu, že Dolls (a totéž platí pro Ramones, Dead Boys, Heartbreakers a další) byli, kromě úzkého kruhu svých fanoušků, zcela neznámá a taky nevýdělečná kapela, a Nasty Bits jim tu zatím nesahají ani po kotníky, tak by upadající label spasili asi jen těžko. Stejně tak je matoucí naznačená zářná budoucnost teprve vznikajícího klubu CBGB, který se sice stal kolébkou celé jedné hudební epochy, ale rozhodně na tom nevydělal. A ještě bych vytkl velké množství vedlejších postav, které by si zasloužily víc propracovat. (08.01.2017)

Po TŘECH EPIZODÁCH zatím obrovská spokojenost, i když největší potíže jsem měl kupodivu právě se Scorseseho úvodním filmem. Na konci druhé části už jsem tomu ale naplno propadnul, podobný drama z hudební branže říznutý kriminálkou totiž nemá v bedně obdoby (doufám, že nikdo neříkal Empire!). Prostě si to jen chce zvyknout na pomalejší tempo vyprávění a orientovat se v postavách a produkční hantýrce. (06.03.2016)