Vinyl

Fuck this place up! Seriály (např. Treme) a filmy (např. Ray, Walk the Line) z hudebního prostředí mám rád. Aspoň ty, co umí zachytit hudbu v její přirozené podobě a prostředí, které k muzikantům patří (kdo nezažil, snad po shlédnutí tohoto seriálu uvěří). Díky Micku Jaggerovi, že dostal nápad vykreslit hudební historii divokého konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, aspoň jsem si ji mohl prožít nesmělým nahlédnutím za zástěnu. Rock'n'roll!!! (20.07.2016)

Tak prostředí, nápad, herci..všechno tu je. Dal bych však přednosti více hudbě, práci ve studiu a příběhu kapel samotným, než pobíhání sfetovanejch hovad po luxusních lokacích. To je kámen úrazu pro Vinyl, jen se tu fetuje, souloží a hrabou prachy, 70s kapely a hudba je jen kulisa, kdyby to bylo naopak, bylo by to skvělé. Takto beru Scorsese jen jako úchyla (01.08.2016)

Richie fuckin' Finestra, sužovaný démonmi Rocku, kvantami kokaínu a láskou k oceľovej hudbe. Pre mňa osobne seriálový zážitok roku a Cannavalov Finestra zároveň seriálová postava snáď aj desaťročia, uvidíme, kam sa to pohne s druhou sériou. Zatiaľ absolútna spokojnosť. Seriál ako 70 roky -- jednoducho kurevsky návykový. (18.04.2016)

Zažil som tú dobu na vlastnej koži ako teeneger z opačnej strany barikády.Rádio to bola úplná hrôza,západná muzika žiadna.Jediným zdrojom tejto hudby by bola bývala československá Slobodná Európa,ktorá však bola rušená na celom území republiky.Ale našli sme riešenie lebo madˇarská a rumúnska Slobodná Európa neboli rušené.Všetko sa nahrávalo a kopírovalo na Sonet Duo magnetofóne čs.výroby.Všetci sme sa tvárili ako odborníci a po prvých tónoch piesne sme vedeli interpreta aj názov skladby,ale táto hudba nás už vtedy ovládla aj v mysleni a pohľadu na svet mimo soc bloku aj do budúcnosti.Seriál krásne zachytáva toto pre niekoho chaotické obdobie,ktoré je určite autentické kvôli Mickovi Jaggerovi a skúsenému oku Martina Scorseseho. (14.03.2016)

Výsledek je nakonec docela nevyvážený... Krimi zápletka rozhodně nic nového pod sluncem, mafiáni jen tak na okraj, takže nejzajímavější pro mě určitě byla vznikající newyorská punková scéna. Tam ale zas jako by si tvůrci nebyli jistí, jak moc se jí vlastně věnovat, takže radši přidali ještě i funk, disco a navrch Elvise, protože toho miluje každej. Dost nepřesvědčivá je Richieho víra ve spásu krachujícího labelu díky objevu punkové kapely Nasty Bits (fiktivní kapela inspirovaná především skupinou Dead Boys, jejíž píseň What Love Is přímo hrají; Dead Boys hrají "hlavní roli" taky ve filmu CBGB z roku 2013). Zcela chápu Richieho okouzlení newyorskou punkovou scénou, kterou tu představují především New York Dolls. Punk vnesl svým návratem ke kořenům rock'n'rollu svěží vítr do nudných vod rocku, v němž vládly kapely jako Led Zeppelin nebo Pink Floyd. Ale vzhledem k tomu, že Dolls (a totéž platí pro Ramones, Dead Boys, Heartbreakers a další) byli, kromě úzkého kruhu svých fanoušků, zcela neznámá a taky nevýdělečná kapela, a Nasty Bits jim tu zatím nesahají ani po kotníky, tak by upadající label spasili asi jen těžko. Stejně tak je matoucí naznačená zářná budoucnost teprve vznikajícího klubu CBGB, který se sice stal kolébkou celé jedné hudební epochy, ale rozhodně na tom nevydělal. A ještě bych vytkl velké množství vedlejších postav, které by si zasloužily víc propracovat. (08.01.2017)