Daredevil

Daredevil je skvělý z několika důvodů. Prvním z nich je rozhodně to, že v tom samém New Yorku, kde sídlí nablýskaný Stark Tower a v tom samém světě, kde se prohání parta nadlidí a v tom samém vesmíru, kde je sedm (nebo kolik galaxií) existuje ještě další tvář města New York. Je plné spekulantů, kteří vydělávají na tom, že po bitkách Avengers zbývají v ulicích trosky z domů, které je potřeba opravit, dodat beton, cihly - zkrátka spekulovat. Do tohoto světa přichází životem zakoušený slepec, který nebojuje s galaktickými zjevy nebo superzbraněmi, ale "nechce zklamat svoje město". Dělá to vlastně líp než takový Arrow. A nakonec má Daredevil jeden velký trumf - Vanessu. Samotný seriál je na 4, ale něco tak fascinujícího jako vztah Wilsona Fiska s charismatickou, inteligentní a nádhernou galeristkou jejího formátu - jak mu narušuje rituály, činí jeho pustý, temný život plnější - nemá obdoby a je to velká síla. Herecky vytříbená záležitost, která si zaslouží více než tři řádky. (24.05.2015)

Pokud hlavní postavu zcela zastíní postavy vedlejší a nejzajímavější a nejlidštější postavou se stane padouch, je asi něco špatně. A tady poměrně nudného, nelogického a možná až příliš dušínovského Murdocka zastiňuje Fisk nejen fyzickými rozměry, ale především emocemi, ať už nenávistí nebo láskou, navíc takovým způsobem, že mě časem Murdock coby postava zajímal mnohem méně než skvělý Vincent D'Onofrio jako Fisk. Bohužel Murdock pokud jde o můj zájem, neudržel ani stříbrnou příčku, propadl se hluboko do pole nezajímavého průměru. Před něj se dostaly další vedlejší postavy, ať už unavený reportér Ben Urich, Foggy, Karen nebo Castle. Díky nim jde o jeden z nejlepších komiksových seriálů. Temný, místy drsný, byť občas trochu moc okecávaný, což naštěstí vyvažují občas nečekané a překvapivé zvraty, byť se vlastně nikdy netýkají Matta Murdocka. Vlastně by to možná bylo zajímavější, kdyby to byl Daredevil bez Daredevila, kdyby se o něm jen mluvilo, občas vykoukl a zamával do kamery nebo se mihnul na pozadí a přenechal prostor těm zajímavějším postavám. (10.05.2019)

Dnes vzniká tolik televizních seriálů a z toho stále slušná část na motivy komiksu. Daredevil už ve svém starém filmovém podání ukázal, že není zrovna jednoduchá látka na zpracování pro film/televizi. Netflixu se však povedlo využít temnotu látky, Daredevilův charakter i semknutost postav v Hell's Kitchen. Díky tomu se Daredevil stal překvapením sezony. V první sezoně se postavy teprve ukazují, Daredevil se hledá, obléká a poznává své nepřátele včetně toho největšího. Chvílemi je Daredevil až podivně nesmrtelný, protože dostává opravdu velkou nakládačku (ale zranění jsou na něm současně vidět). V druhé sezoně jsou postavy skvěle využity a rozšířeny o fantastickou dvojici Elektra-Punisher. Tihle dva prohloubí nejen hlavní postavu, ale také svět, v kterém se tu pohybujeme. Tohle není přebarevněný a vtipný a univerzální svět Marveláckých Avengerů. Tohle je Hell's Kitchen. Temný, nebezpečný a obávaný svět pouličních bitek a špinavosti. Když pominu krásu a nebezpečnost Elektry a její příběh, je zásadním kamenem druhé sezony Punisher, který je perfektní. Od jeho psychického stavu až po jeho brutalitu ve věznici. Působivé. Co mě občas mrzí je, že některé scénáristické kličky jsou vyřešeny "najednou se objeví jedna postava, co tam pět dílů nebyla a všechno zachrání". Někdy to bohužel nefunguje ideálně (Stick hadr). Přesto, tenhle směr je správný, velice silný a Daredevil kvete do krásy. Jsem zvědav na třetí sezonu. (18.07.2016)

1. řada: Takhle (vyloženě) brutální odpověď asi filmovej MARVEL od Netflixu nečekal, ale právě tohle je na celém televizním Daredevilovi to výborné. Do druhé sezóny prosím méně kecání o získávání moci a více Charlieho Coxe, a budu maximálně spokojený. Skvělý cliffhangery a nejlepší seriálová znělka od... True Detective? Jo, asi jo. 2. SEZÓNA: Zkazky o seriálovém upgradu po vzoru comicsového Temného rytíře nelhaly, je to nehorázná pecka. Naprostá nutnost vidět, ta promyšlenost a napětí berou dech. (21.04.2015)

Kdo by řekl, že zrovna z Daredevila se stane nejpříjemnější komiksové překvapení roku na seriálovém poli. Nevinnému obličeji Charlieho Coxe jsem zprvu vůbec nevěřila, že by dokázal jako maskovaný mstitel nějak zaujmout, ale nakonec se tak stalo. Je trochu škoda těch některých zbytečně natahovaných scén, ale ty vám rozhodně zážitek nezkazí. Daredevil se od ostatních seriálových marvelovek trochu liší, není tak pompézní, sází na komornější prostředí a více se zaměřuje na vztahy mezi postavami. I kvůli jejich vývoji je jen dobře, že se dočkáme další řady. 1. série - 90% Nebýt Punishera, tak se u druhé řady asi unudím k smrti. Daredevilovy věčné moralisticky kecy už mi lezly v druhé polovině krkem, stejně jako stále stejný výraz Karen a hádky mezi celým ústředním triem. Elektra tomu moc nepomohla a úroveň ve výsledku pozvedali jen Punisher a Stick. Oproti první řadě kvalitativní sešup dolů. 2. série - 70% (26.05.2015)